Žofínské fórum: Výzvy a vize pro českou armádu v nadcházejících letech

Vystoupení ministra obrany ČR na Žofínském fóru, 26. června 2012

Dámy a pánové,

nejprve bych rád popsal tři aspekty, které ovlivňují a budou ovlivňovat bezpečnost v Evropě a ve světě, a poté se chci detailněji zabývat tím, co z toho vyplývá pro Českou republiku a její armádu.

Těmi třemi aspekty jsou:

• nová distribuce moci;
• nedostatek finančních zdrojů a
• technologický rozvoj.

K prvnímu bodu, tedy k distribuci moci:

• Je zcela patrné, že se pozornost Spojených států přesouvá do Asie. Neopouštějí zcela Evropu, ale očekávají, že Evropané převezmou větší břímě společné obrany.
• Čína, Rusko a další země jsou na vzestupu. Výdaje na obranu takzvaných států BRIC – tedy Brazílie, Ruska, Indie a Číny – jsou sice třetinové ve srovnání se Spojenými státy, ale již jsou téměř srovnatelné s výdaji států Evropské unie.
• Takzvané Arabské jaro širší Střední východ spíše destabilizovalo, než zklidnilo.
• Operace v Libyi zcela jasně ukázala limity evropských ozbrojených sil.

• Velkou hrozbou je Sýrie. Tamní občanská válka již začíná ohrožovat regionální bezpečnost a žádné zázračné řešení není na dohled.
• Co tedy můžeme v příštích letech očekávat? Rostoucí počet konfliktů, ale nižší vůli na straně Západu se jich účastnit.
• Dvě desítky let extenzivní angažovanosti je u konce. Nyní je nutné se více soustředit na zajištění bezpečnosti svého území, respektive nejbližšího okolí.

K druhému bodu, tedy k nedostatku finančních zdrojů:

• Snižující se výdaje na obranu jsou důsledkem krize finanční, respektive veřejného zadlužení.
• Je velmi obtížné ve společnosti, která NAŠTĚSTÍ dlouhá desetiletí žije v klidu a míru, vysvětlovat, že obrana a bezpečnost nepadá z nebe, ale že něco stojí a že tyto investice jsou nutné.

• Pokud se Evropané budou ovšem ke své obraně chovat „macešsky“, pro Spojené státy přestane aliance dávat smysl.
• Jen 12 zemí severoatlantické aliance zvýšilo mezi lety 2010-2011 své rozpočty na obranu. Ostatních 15, pokud nepočítám Island, snižovalo. České republice patří nelichotivé 25 místo z 27. Rozpočet jsme meziročně snížili o necelých 15 procent.
• Spojenecké země si vzájemně přislíbily, že budou na obranu vydávat 2 % HDP. V současnosti to splňují pouze tři státy z 27, přičemž 17 dokonce vydává pod 1,5 procenta. Česká republika je na 20 místě.
• Ano, patříme mezi ty, kteří společné obraně dávají méně a méně a pokud by nebylo misí, za které naše vojáky aliance velice oceňuje, mohli bychom být označování jako „černý pasažér“.

• Přitom obranu České republiky je možné zajistit pouze spolu se spojenci. Proto nesmíme zapomínat na to, že snižování našeho příspěvku společné obraně ji rozkládá. Pokud se takto budeme chovat všichni, aliance se rozpadne a pak budeme muset vydávat na obranu několikanásobek toho co dnes.

K třetímu bodu, tedy k technologickému rozvoji:

• Technologický rozvoj proměňuje vojenství. Mnoho odborníků tvrdí, že jsme v současnosti svědky další Revoluce ve vojenství (Revolution in Military Affairs).
• Vlastnictví technologie a její použití ve válce zvyšuje převahu nad nepřítelem i při použití nižšího množství sil a zároveň snižuje vlastní ztráty. Držet krok s technologickým rozmachem je velice výhodné pro státy jako je Česká republika, které nemají takový zdrojový potenciál jako velké země.
• Na druhou stranu, zavádění nových technologií je velice nákladné, vyžaduje vysoce kvalifikovaný personál a zvyšuje závislost na tom, kdo je dodal.
• Díky technologiím sice radikálně vzrostla účinnost nejmodernějších stíhacích letounů, ale stejně tak se zvýšila cena za vývoj a výrobu. Jen málo zemí proto dnes dokáže produkovat vlastní stíhací letouny. Bez nadzvukových letounů si ovšem lze jen těžko představit zajištění obrany země, a proto se nevyhnutelně většina stává klientem menšiny.
• Nejde však pouze o nadzvukové letectvo, ale i o některou pozemní techniku a robotické prostředky, které jsou hitem posledních deseti let.

Co z toho vyplývá pro Českou republiku a její armádu?

1. Již nesmíme snižovat výdaje na obranu.

Před třinácti lety jsme svázali zajištění obrany naší země se Severoatlantickou aliancí. Byl to nevyhnutelný krok, který nejenom, že zvýšil naší bezpečnost, ale zároveň umožnil snížit náklady vydávané na obranu. Díky tomu jsme mohli snížit počet vojáků a zprofesionalizovat armádu.

To samozřejmě zvyšuje naše závazky vůči spojencům a naopak. Příspěvek ke společné obraně musí být adekvátní, aby se udržela odstrašivá síla aliance a zároveň důvěra jednotlivých spojenců v to, že nezůstanou na holičkách.

Je tedy jasné, že již nesmíme dále škrtat ve výdajích na obranu. Kvůli škrtům posledních let jsme se ocitli na hraně, kdy ohrožujeme bezpečnost této země. Možná v krátkodobém horizontu uspoříme několik miliard, ale z hlediska dlouhodobého napácháme nenapravitelné škody. Nemůžeme si myslet, že jednoduše škrtneme část schopností, propustíme skvěle vycvičené vojáky a pak, až budou zase peníze, je obratem získáme zpět. Tak to nefunguje. Budeme tratit několikrát. Přijdeme o špičkové profesionály, které nepůjde nahradit hned a už vůbec ne zadarmo.

2. Musíme se chovat racionálně.

Po přelomu tisíciletí byla nastavená struktura resortu ministerstva obrany na dvě procenta HDP, která by zaručovala kvalitativní rozvoj ozbrojených sil a dalších složek. Od roku 2004 podíl na HDP neustále klesá a od roku 2006 klesá i rozpočet v absolutních číslech. Důsledkem tohoto vývoje byly tu podařenější, tu méně podařené restrukturalizace, snižování počtů, přerušování modernizačních projektů, jejich oddalování a podobně. Nyní už není příliš kde brát.

Jak jsem již řekl, nesmíme sice rozpočet snižovat, ale zároveň musíme hledat vnitřní rezervy. Proto přenastavujeme strukturu resortu obrany, aby byla efektivnější. Je téměř vybalancován střednědobý plán na léta 2013-2017. Cílem je přesměrovávat zdroje do skutečně nezbytných a životaschopných projektů. Měníme akviziční postupy tak, aby byly transparentnější, a zároveň jsme díky nim uspořili. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že tato opatření sice přinesou úspory, které ovšem nedokážou nahradit rozpočtový výpadek posledních let.

Příkladem racionálního chování je i větší využívání aktivní zálohy k plnění některých úkolů armády. Dobrovolníci organizovaní v aktivní záloze jsou navíc důležitým pojítkem mezi ozbrojenými silami a civilní společností. Během léta předložím Bezpečnostní radě státu novou koncepci aktivní zálohy. Ta předpokládá řadu legislativních a dalších změn tak, aby bylo možné revitalizovat projekt a z aktivní zálohy vytvořit skutečně platnou a využívanou zálohu ozbrojených sil.

3. Musíme udržet adekvátní oceňování vojáků.

Pokud nebudou mít vojáci adekvátní příjmy, nebudeme schopni ani tak malou armádu, jakou dnes máme, doplňovat. Demografické prognózy hovoří o tom, že v následujících letech bude klesat počet osob ve věkových skupinách vhodných pro nábor. Armáda nám přitom i kvůli dřívějšímu pozastavení rekrutace zestárla a tento trend potřebujeme zvrátit. Budeme ovšem čelit negativním demografickým trendům a zároveň i oživení ekonomiky, které se dá očekávat během několika let a které náborům do ozbrojených sil příliš nepřeje.

Nejenom počty personálu, ale i jeho kvalita je důležitá. Hovořil jsem o rozmachu technologií a o skvěle vycvičených profesionálech. Moderní technologie ovšem vyžadují kvalitní obsluhu, která musí být dobře zaplacena. Pokud není, odejde z ministerstva do soukromé sféry. To je třeba případ odborníků na informační technologie.

Kariérní perspektivě v ozbrojených silách a stabilitě příjmů napomohou dvě právní normy, které v létě předložím vládě – platový zákon a novela zákona 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

4. I přes skromné finanční zdroje musíme pokračovat v modernizaci.

Byla provedena částečná modernizace pozemních i vzdušných sil. Zdůrazňuji částečná, protože na kompletní nebyl a v dohledné době ani nebude dostatek finančních prostředků. Moderní technologie zajišťující převahu nad protivníkem například díky lepšímu přehledu o situaci na bojišti, či chytrá munice jsou pro armádu naší velikosti nezbytné. Nahrazujeme tak kvantitu kvalitou.

Důsledkem postupné a odkládané modernizace je, že máme vlastně dvě armády. Jednu modernizovanou a druhou postavenou na sovětské technice, jejíž životnost se ovšem blíží konci. Rozhodování o jejím nahrazování nebude vůbec jednoduché a bude se muset řídit jasnými prioritami.

Za nejdůležitější pro následující léta považuji dozbrojení armády novými útočnými puškami, dokončení modernizace kolové techniky, modernizaci transportních helikoptér a zabezpečení vzdušného prostoru aktivními i pasivními prostředky. Rovněž musíme soustředit výzkum do oblastí, které jsou perspektivní a zároveň v nich máme určité know-how. Jedná se například o oblast kybernetické ochrany či robotických prostředků.

A jenom na okraj, uvedu příklad, kdy vyspělé technologie zvyšují kvalitu sil, ale zároveň zvyšují náklady. Máme nakoupenou moderní techniku, ale aby byla plnohodnotně využitelná, je zapotřebí mít v zásobě standardizované množství munice. Chytrá munice ovšem stojí mnohonásobně více, než munice do starší techniky, které máme ve skladech dostatečné množství. Jinými slovy, máme vyspělou techniku, ale již nemáme dostatek zdrojů na to, abychom ji plně vyzbrojili.

5. Nasazování armády.

Obě komory parlamentu schválily nasazení vojáků v zahraničních misích pro roky 2013-2014 s výhledem na rok 2015. Charakteristickým pro tento materiál je snižování naší účasti v Afghánistánu a proměna charakteru působení našich vojáků. Mise v Afghánistánu byla pro Severoatlantickou alianci v posledních deseti letech tou nejdůležitější operací. Ostatně i proto se do ní Česká republika zapojila v takové míře. A nyní končí. V roce 2015 by v Afghánistánu mělo být do stovky českých vojáků, jejichž hlavním úkolem bude výcvik.

Hovořil jsem již o tom, že se dá v příštích letech předpokládat nárůst konfliktů, ale nižší vůle Západu se do nich zapojovat. V posledních dvaceti letech byly české ozbrojené síly poměrně extenzivně nasazovány v zahraničních misích. Nyní nastal čas na to, abychom se více soustředili na zajištění obrany Severoatlantické aliance. A pokud už budeme naše vojáky vysílat do zahraničí, měli bychom pro to vždy mít dobrý důvod, který bude přímo spojen se zájmy České republiky. Důvod pro nasazení v Afghánistánu byl jasný – jsme součástí Severoatlantické aliance.

Dámy a pánové,

nacházíme se ve zlomovém bodě, ve kterém se rozhoduje o zajištění vnější bezpečnosti této země. Pokud dále půjdeme pouze cestou restrikcí s tím, že si armáda nějak poradí, dostaneme se do situace, kdy budeme mít armádu, ale jenom na papíře. Největším rizikem totiž je, že sice budeme nadále na obranu vydávat několik desítek miliard korun ročně, ale v případě potřeby stát a jeho občané nedostanou požadovaný výkon.

Je nutné zajistit stabilitu veřejných financí, které předchozí vlády značně zadlužily. Proto tato vláda provádí restriktivní opatření na straně výdajů. To je pochopitelné a zcela odůvodnitelné, protože nechce skončit jako jiné země v Evropě, které se pohybují na hranici bankrotu. Stabilizaci veřejných financí provádíme především kvůli dalším generacím, aby nemusely splácet naše dluhy.

Je nutné se chovat odpovědně i při zajišťování bezpečnosti a neplýtvat finančními prostředky. Obávám se pouze toho, abychom nezanechali dalším generacím stabilizované veřejné finance, ale armádu v troskách.

Alexandr Vondra, ministr obrany