Právo | 25.1.2007 autor: Blahoslav Hruška, Jiří Roškot
ROZHOVOR S MÍSTOPŘEDSEDOU VLÁDY PRO EVROPSKÉ ZÁLEŽITOSTI ALEXANDREM VONDROU
* Dovedete si představit, že by nás USA nyní kromě radaru požádaly také o dislokaci svých raket, pokud by se americká jednání s Polskem dostala do slepé uličky?
Můj názor od počátku byl, že by bylo dobré, aby se na systému podíleli Češi i Poláci, že to tím získá víc kooperativního ducha, protože by šlo o dvě členské země Aliance. S Polskem budeme v této věci určitě komunikovat. Není žádný důvod teď činit nějaké unáhlené závěry.
* A jaké budou klíčové požadavky Česka vůči USA v jednání o radaru?
Požadavky budou určitě bezpečnostní. To znamená, aby byla skutečně posílena naše bezpečnost na dvoustranném základě, protože to znamená, že přebíráme odpovědnost. Uměl bych si představit řekněme nějaké posílení článku pět (Severoatlantické smlouvy o vzájemné pomoci v případě napadení – pozn. red.) na dvoustranném základě. Za druhé určitě budeme chtít postavit právní požadavky na bázi standardní smlouvy SOFA (dohoda členů Aliance o právním postavení členů ozbrojených sil jednoho státu na území druhého – pozn. red.), aby byla jasně a standardně rozhraničena právní odpovědnost obou zemí.
* Budete samostatně také žádat, aby se chystaný raketový deštník vztahoval i na Česko? Aby chránil i nás?
Z diskusí, které jsme do této chvíle vedli, jednoznačně vyplývá, že se vztahuje i na nás. Budeme si také určitě klást požadavky ekonomické, aby se na rozvoji systému podílely i české firmy a aby to přispělo k rozvoji kraje, na jehož území by byl radar umístěn.
* Zelení ale už podmiňují české kývnutí k rozmístění radaru souhlasem NATO.
Já bych to vnímal jako určitý posun. Určitě je to věc, o níž budeme Alianci informovat a budeme s ní o tom diskutovat. Nepředpokládám, že by proti tomu měla nějaké námitky.
* Vzhledem k již zveřejněným ruským výhradám – souhlasil byste s podřízením protiraketového systému USA mezinárodnímu verifikačnímu mechanismu, řekněme v rámci Rady NATO-Rusko?
Je to samozřejmě otázka diskusí s Američany. Umím si představit různé kroky, které by Rusko uklidnily, protože jedno je jisté: to není systém, který by byl jakkoli namířen proti němu. Má čelit novým hrozbám a s Ruskem to nemá nic společného. Rusko se stejně kriticky vyjadřovalo, když jsme vstupovali do NATO. Je to pro ně spíš otázka prestižní.
* Byl by pro Česko problém, kdyby se součástí protiraketového systému staly i střely umístěné na oběžné dráze, čili militarizace kosmu, což USA už, jak známo, zkoumají?
Tím se dostáváme do úplně jiné sféry, která je teď mimo jakékoli úvahy. Nemyslím, že je to nějaký systém, na kterém bychom se v dohledné době podíleli. S radarem to teď nesouvisí.
* Změňme téma: jaký postoj zaujme nová česká vláda k požadavkům Vídně uzavřít Temelín?
Postupovali jsme nesmírně vstřícně. Melkská dohoda (z prosince 2000 – pozn. red.) je svým způsobem světovým unikátem: Rakousku jsme umožňovali exkluzívní přístup ke všem důležitým bezpečnostním informacím o Temelínu. Ducha i literu této dohody jsme naplnili a myslím, že naše pozice je velmi solidní. Nevidíme tedy žádný důvod, proč bychom měli své postoje jakkoliv měnit. Temelín je velice důležitá součást našeho energetického systému. Energetických surovin nemáme nazbyt. Se dvěma temelínskými reaktory se pevně počítá, a nikdo je zastavovat nebude.
* Když už mluvíme o energetice – nedávno velmi znepokojil Evropu bělorusko-ruský spor a pozastavení dodávek ropy. Nevyvolalo to u nás urgentní potřebu ještě více diverzifikovat naše zdroje?
Myslím, že ten spor ukázal, že pro nás nemusí být až tak tragický jako třeba v případě jiných surovin. Potvrdilo se, jak moudré bylo vybudovat ropovod z Ingolstadtu, který nás napojuje na západoevropskou soustavu. Koneckonců se ukázalo, že i Rusové jsou schopni posílat ropu do Evropy i obloukem mimo Bělorusko buď tankery Baltským mořem do Německa a Polska nebo přes Oděsu a jižní cestou napájet ropovod Družba. Obecně to však je další memento, že téma energetické bezpečnosti, konkrétně diverzifikace jak sektorální, tak geografické, je důležité a že v tom jsme v Evropě všichni na jedné lodi. Společný nám je nedostatek přirozených zdrojů a závislost na okolním světu. To je důležitější než management moci v EU a hledat společnou politiku dává velký smysl. Ta neexistuje, ale Unie teď už o tom začala jednat a zveřejnění nové studie, přiznávající problém, i snaha najít řešení jsou pokrokem. Zabývá se tím i naše bezpečnostní rada státu.
* Zítra se ministryně zahraničí USA Riceová sejde v NATO se spojenci. Bushův nový plán ale příliš důvěry nebudí. Domníváte se, že Irák stále může vyvolat domino efekt a demokratizovat země v oblasti?
Já jsem vždy zásah v Iráku obhajoval, ale byl jsem poměrně střízlivý, pokud jde o víru v nějakou rychlou demokratizaci. Doporučoval bych notnou dávku realismu. Od amerického prezidenta je rozhodnutí dočasně navýšit vojska navzdory kritice v Kongresu poměrně odvážné. Bojuje tím o své dědictví. Má poměrně široké pravomoci, čili má možnost svobody jednání. Skutečností je, že řada amerických prezidentů byla v posledním dvouletém období považována z hlediska domácí politiky za činitele, kteří už jen setrvávají ve funkci, ale v zahraniční politice se nebáli dělat zásadní rozhodnutí. Prezident Clinton například řešil Kosovo a snažil se najít východisko na Blízkém východě. Pozice Bushe ke zlepšení situace v Iráku nejsou úplně beznadějné. Snažit se o to musí, ale dělat si nějaké veliké iluze o tom, že tam bude za dva roky ráj na zemi, by nebylo určitě realistické.
* Síly NATO na jihu a na východě Afghánistánu neprohrávají, ale také nevyhrávají tak, aby to vedlo k trvalé stabilizaci a obnově. Teď se navíc očekává jarní ofenzíva Tálibánu. Má na to mise dost prostředků?
Bylo to klíčové téma na loňském summitu Aliance v Rize a bude o tom jednat ministr Schwarzenberg v NATO. Česko učinilo a učiní některá rozhodnutí – vyslání polní nemocnice, převzali jsme letiště v Kábulu a budeme se zejména angažovat v jednom provinčním rekonstrukčním týmu. Plníme tedy svou odpovědnost jako člen Aliance v této nelehké době. Afghánistán teď nelze opouštět. To by byla hrubá chyba. Je třeba pomoci afghánským úřadům efektivně vykonávat moc a správu na celém území státu. Na druhé straně je na místě realistický postoj a nečekat v Afghánistánu zázraky. Je to země ve složitém geopolitickém prostoru, hornatá, s pouštěmi a s kmenovou a etnickou růzností. Selhali tam Britové až na jednu historickou výjimku, selhali tam Rusové, čili NATO musí postupovat s rozmyslem, musí vědět, co chce udělat v příštích dvou třech či čtyřech letech, a mít nějakou strategii odchodu.
* Je pákistánská součinnost vůbec účinná? Vždyť v jeho pohraničí Tálibán a al-Kajdá dál nacházejí vcelku bezpečné zázemí a prostor pro přeskupení sil.
V polovině 90. let jsem navštívil pákistánské hory při afghánské hranici a jsem skeptický, že by součinnost byla stoprocentní a že hranice by nebyla prostupná skupinami, které Afghánistán destabilizují. Hornatý terén je tak komplikovaný, že mít nad ním úplnou kontrolu asi není možné. Je to nepochybně jeden ze zdrojů napětí.
* Blížíme se americkému rozhodnutí o dislokaci protiraketové základny. Pokud by se rozhodli pro Česko, myslíte si, že je to u nás politicky vůbec průchodné?
Snažili jsme se od loňských voleb loni v létě férově informovat veřejnost a nevést rozhovory někde v ústraní. Myslím, že výsledkem toho je, že nyní je česká veřejnost podle všech průzkumů schopná přijmout umístění radarů, a to ze 60 až 65 procent. Jde to dokonce průřezově politickými stranami. Proto si myslím, že to průchodné je.
* Jak ale vyznívá reakce na případné umístění vlastních střel?
V tom je výsledek opačný, což je trochu psychologická záležitost. Pokud USA přednesou svou představu, bylo by dobré, aby to bylo nějakým způsobem dělené řešení. Jak jsem říkal: radary sem a ostatní zařízení do Polska. Pokud americký návrh přijde, budeme o něm diskutovat a jednat s Američany o smluvním zajištění. To nebude nic, co bychom měli stihnout za pár týdnů. Budeme na to mít pár měsíců, přičemž rozmístění vlastního zařízení je spíše otázkou let.
* Chystá se už americká vláda předložit Kongresu návrh zákona ke zmírnění podmínek pro zrušení víz, jak slíbil prezident Bush loni v listopadu v Tallinu?
Je to závazek amerického prezidenta pracovat na nové legislativě, která by to zjednodušila. Vysoký americký diplomat Daniel Fried, který tu nedávno byl, mě nicméně upozornil, že to samozřejmě nebude jednoduché, že v Kongresu bude celá řada diskusí jak na téma bezpečnosti, tak o imigrační legislativě. Jsem ale přesvědčen, že když se americká vláda bude držet slibu prezidenta a pokud země, kterých se to týká, budou držet pohromadě a budou lobbovat u zákonodárců a komunikovat v USA, dá se to skutečně zvládnout v tomto dvouletém období Kongresu, které začalo teď v lednu.
* Každá země si pro své předsednictví v Evropské unii vybírá nějaké ústřední téma. Britové měli Afriku, Němci zase chtějí oživit euroústavu. Dokážete odhadnout, co bude takovým leitmotivem pro Česko?
Pochopitelně nemůžeme odhadnout, co se stane do počátku roku 2009. Je docela dobře možné, že nějaké firmy budou chtít zvýšit svůj obrat a vyvolají paniku kvůli ptačí chřipce, takže se tím budeme muset zabývat. Nicméně mottem českého předsednictví by mohlo být heslo Evropa bez bariér. Chceme se věnovat tomu, co zvýší konkurenceschopnost EU včetně investic do vzdělání. Nejde přitom o žádné plánování, ale rozšiřování prostoru svobod. Rok 2009 bude také polovinou sedmiletého finančního období Unie, takže na programu bude také reforma zemědělské politiky EU a rozpočtu.
* Myslíte, že se nějak uspokojivě podaří vyřešit kauzu ústavní smlouvy?
Nedělám si iluze, že by se během tohoto půlroku podařilo dojednat nějaký kompromis. Nepředpokládám, že dojde k průlomu. Kompromis, který je projednán konventem, neprojde. To už je jasné všem, i když Německo má asi největší zájem na tom, aby ústava byla přijata v podobě, v jaké byla vypracována. Žádný francouzský ani nizozemský politik nedovolí, aby lidé hlasovali o tomtéž textu, který již jednou zamítli. Nejlogičtější by bylo vypracovat text nový, srozumitelný, který by nepojednával jen o managementu moci a efektivitě vládnutí v Evropě, ale zaměřil by se na větší transparentnost a demokratičnost. Než přijmout špatnou smlouvu, která by Evropu rozdělovala, je lepší počkat a pracovat na jednodušším a přehlednějším textu.
* Do managementu moci, který jste zmínil, patří také občasné bouchnutí do stolu a blokování jednání, jak to nedávno ukázali například Poláci. Je česká diplomacie schopná udělat něco podobného, když to bude nutné?
Tady je opatrnost na místě, i když právo veta by mělo být zachováno. Přirovnal bych to k záchranné brzdě v jedoucím vlaku. Občas se stává, že na ni někdo zatáhne zbytečně nebo z legrace, ale to není důvod pro jejich zrušení.
* Takže za tu brzdu zatáhneme, když bude potřeba?
Ale my jsme si to už na podzim vyzkoušeli v kauze zdanění piva. Zablokováním jsme Unii přinutili, aby se zamyslela, proč dělá rozdíl mezi kulturou vína a piva. Naším cílem není donekonečna něco blokovat, ale naše země do značné míry na pivní kultuře vyrostla, takže to bylo v našem zájmu.