27.2.2006, Lidové noviny
KOMENTÁŘE LN
V „kauze Vondra“ podlehl Paroubek stranické zaslepenosti
Příběh promarněné příležitosti Alexandra Vondry uplatnit schopnosti a zkušenosti v prestižní funkci mezinárodního společenství coby zvláštní představitel EU pro Bosnu a Hercegovinu je v jistém smyslu typický pro českou pozici ve světě i pro české vnitřní poměry. Dopis premiéra Paroubka ministrovi zahraničí Svobodovi je dnes už součástí historie, naděje na Vondrovu nominaci pominuly na přelomu roku, Angela Merkelová prosadila svého člověka, takže zdánlivě není proč se nad případem pozastavovat.
Jenže ono je to složitější. Merkelová je nejen větší váha, ale ona se za Schwarze-Schillinga aktivně zasazovala. Jiří Paroubek, místo aby dokázal v sobě překonat stranické animozity, vyjel na ministra zahraničí Svobodu v tvrdém tónu. Jak to, že si Svoboda dovoluje Vondrovu nominaci prosazovat, když byl pokyn jasný -Vondra nesmí? Přitom jmenování zvláštního představitele je věcí mezinárodního společenství!
Možná že by Vondra neprošel, i kdyby měl premiérovu podporu. Pro specificky mrňavý způsob myšlení je ale typická stranická zaslepenost, kterou Paroubek dal v této věci najevo. Zájem státu, reprezentace, mezinárodní pozice republiky? To jde stranou, nenávist vůči modré barvě je přednější!
Ondřej Neff