25.10.2007, MF DNES
Lubomír Zaorálek ve svém článku „Jak budeme mlčky šéfovat EU“ v MFD z 9. října 2007 kritizuje vládu za to, jak připravuje české předsednictví v Evropské unii. Česko potřebuje veřejnou debatu na toto téma – avšak debatu věcnou, jejímž cílem nebude ani osočování před kamerami, ani zákulisní obchodování s ústavními funkcemi, ale společný úspěch při půlročním řízení Unie.
Pan poslanec vytkl vládě, že nekomunikuje o prioritách předsednictví, nezvládá dialog s opozicí, ba dokonce utajuje informace. To je vážné obvinění, které se však míjí s realitou.
Vláda již v únoru (zhruba o rok a půl dříve, než je u předsednických zemí zvykem) schválila pracovní dokument, jehož smyslem bylo načrtnout východiska a poskytnout základ pro diskusi, jejímž výstupem budou v červnu 2008 priority českého předsednictví – proreformní, ale konsenzuální. Oslovili jsme poslance a senátory v zahraničních a evropských výborech obou komor parlamentu (včetně Lubomíra Zaorálka), Asociaci krajů České republiky, Svaz měst a obcí, sociální partnery a odborníky z akademické, neziskové i podnikatelské sféry. Výsledkem jejich připomínek je přepracovaný dokument k prioritám českého předsednictví, který schválil v říjnu vládní výbor pro Evropskou unii a který byl poté zveřejněn na vládním webu. Nikdy nebyl projednáván v režimu „vyhrazené“, jak v posledních Otázkách Václava Moravce uvedl stínový ministr zemědělství za ČSSD Michal Hašek. Umí si pan Zaorálek představit širší záběr diskuse a konkrétnější výstup debaty o předsednictví?
Trojčlenný tým
Pan poslanec dále vyjádřil obavy, že nebudeme s to se ujmout role moderátora různých zájmů v Unii a spolupracovat se zahraničními partnery. Opak je pravda. A na rozdíl od pana poslance to umíme doložit konkrétněji než „neoficiálními zdroji“. Se Švédskem a Francií, které jsou s námi v předsednickém týmu, jsme navázali nadstandardní vztahy. V čele obou zemí stojí stejně jako u nás reformní vlády, jimž leží na srdci úspěch jejich předsednictví. V září jsme z české iniciativy v Praze společně zahájili práce na osmnáctiměsíčním programu našeho týmového předsednictví. Premiér Topolánek je v častém kontaktu s francouzským prezidentem Sarkozym a švédským premiérem Reinfeldtem. Podobný dialog se vede na dalších úrovních včetně Evropské komise a Generálního sekretariátu Rady EU, který je hlavním koordinátorem všech předsednictví.
Jsou toto příklady nekonstruktivního a izolacionistického přístupu, který je nám vytýkán?
V jednom se s Lubomírem Zaorálkem asi shodneme. Agenda předsednictví bude do značné míry předurčena reformní smlouvou, která byla schválena v Lisabonu a musí být nyní ratifikována.
Dělí nás ideologie
Neexistuje důvod pochybovat o tom, že k tomuto úkolu přistoupíme se vší vážností. Tato vláda má bytostný zájem na tom, aby české předsednictví bylo úspěšné, a hodlá za ně nést odpovědnost. Z naší iniciativy bylo v Lisabonu schváleno prohlášení, které stanoví pravidla hry mezi předsednickou zemí, Evropskou komisí a Evropskou radou tak, aby přechod k novému uspořádání proběhl bez zádrhelů.
Kritiku Lubomíra Zaorálka vnímám jako daň za otevřenost, nikoli uzavřenost vládní komunikace. To, co nazývá absencí diskuse, je ve skutečnosti absencí politického konsenzu, danou ideologicky, a ne neochotou hledat kompromisy. To je skutečným problémem českého předsednictví. Propast však lze překonat jen tehdy, bude-li vůle na obou stranách. Jsem přesvědčen, že větší investice do vědy, výzkumu a vzdělání, které umožní reforma evropského rozpočtu, stabilní ceny energie, které pomůže zajistit energetická politika Unie, či možnost pracovat volně ve všech zemích Evropské unie, jsou v zájmu voličů napříč politickým spektrem. Před dvěma týdny jsem nabídku spolupráce opozici znovu veřejně zopakoval na tiskové konferenci vlády. Pane Zaorálku, míč je nyní na vaší straně.