Projev místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry na pietním aktu „Díky Ameriko!
Plzeň, 6. května 2008
Vážené dámy, vážení pánové,
název dnešní akce napovídá, že máme být Spojeným státům za co vděčni. Ale říká něco podle mě ještě důležitějšího. Familiérní a vlastně nepřesné označení „Amerika“ ukazuje, že vojáci U.S. Army pro nás představovali a dosud představují dokonce ještě něco více, než osvoboditele.
Sluší se uctít památku těch, kteří překonali oceán, prošli tisíci kilometrů tvrdých bojů a došli až k nám, aby nás zbavili nacistické okupace. Za to patří dík všem, kteří zde bojovali, kteří byli raněni, kteří padli, kteří zvítězili. Věnujme jim dík a trvalou vzpomínku.
Američtí vojáci nám ale přinesli více, než osvobození. Přinesli nám svobodu. Mezi těmi dvěma zdánlivě podobnými podstatnými jmény je zásadní rozdíl. Osvobozený si nemůže vybírat, je prostě osvobozen bez zapojení vlastní vůle. Ale svobodu je třeba přijmout, přihlásit se k ní, prožít jí.
Amerika. To slovo pro nás vždy bylo symbolem SVOBODY. I v onom roce 1945 k nám přišli svobodní lidé, ne otroci donucení bojovat za zájmy diktátora proti jinému diktátorovi. To nic nemění na faktu osvobození. Ale má to zásadní význam pro události po něm.
Američtí vojáci bojovali za Evropu kvůli společným hodnotám. Protože věděli, že je třeba porazit zlo. Protože věřili ve svobodu. A my jsme dostali na vybranou, zda se k těmto hodnotám budeme hlásit. Nebo zda zůstaneme v trpné roli osvobozených.
Amerika k nám neposlala „pouze“ vojáky, tanky, děla a letadla. Poslala k nám své ideály. Po válce nám nabídla Marshallův plán. A jeho odmítnutí se zcela zákonitě stalo počátkem konce naší svobody.
Ano, mezi osvobozením a svobodou je zásadní rozdíl. Právě zde, v Plzni, si to vždy znovu připomenu. Za komunismu tento kraj stále uchovával vzpomínku na armádu generála Pattona a vzdoroval totalitním vládcům. Způsobilo to světlo svobody, které přivezli vojáci s bílými hvězdami.
Komunisté dobře věděli, proč zakazovali oslavy a pietní vzpomínky na americké vojáky. Pro totalitní moc představovalo ono světlo svobody cosi jako virus, nebezpečný rozkladný prvek. Komunisté se Ameriky báli. A báli se právem.
Po celou dobu komunistické totality a sovětské okupace pro nás Amerika představovala maják svobody. A onen rozdíl mezi osvobozením a svobodou je znát i dnes, při naší diskusi o radaru. Stále je poznat, kdo žil se vzpomínkou na vojáky U.S. Army a kdo jen přežíval vedle sovětských okupantů v Brdech.
Nechtějme proto být pouze osvobozenými. Chtějme být svobodnými. Američtí vojáci, kteří dorazili s Pattonem do Plzně, by si to tak určit přáli. Chtějme se jim podobat.
Přijmout svobodu znamená také vůli jí bránit. To je odkaz amerických vojáků, jejichž památku tu dnes uctíváme. Pamatujme si to, aby jejich nasazení a oběti nebyly marné. Díky, Ameriko!