Projev místopředsedy vlády pro evropské záležitosti na pietním aktu před budovou Českého rozhlasu
21. srpna 2008, 13:00 hod.
Vážený pane předsedo Senátu,
vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny,
vážená paní ministryně,
vážený pane primátore,
vážený pane generální řediteli,
dámy a pánové,
My si dnes připomínáme srpnové události z doby před čtyřiceti lety. Co přesně si ale připomínáme? Jaro pražských komunistů? Okupaci a následnou normalizaci? Myslím, že ani jedno z toho. V první řadě si musíme připomenout hrdinství a nasazení československých občanů, s nimiž bránili vlast a svobodu proti strašlivé přesile.
Pražské jaro a normalizace. To jsou dva různé výklady tehdejších událostí. Oba ale mají jedno společné. Autory obou jsou komunisté, jednou s přívlastkem reformisté, podruhé stalinisté. Neměli bychom však nechávat výklad srpna roku 1968 v rukách komunistů, ať už s přívlastky či bez.
To, co je na srpnu 1968 skutečně cenné, co je aktuální i po čtyřiceti letech, je to s čím nepočítal nikdo z tehdejších mocipánů. Ani v Moskvě, ani v Praze. Je to spontánní odpor a obrana svobody, ono všelidové hnutí, které vzdorovalo okupantům i v době, kdy se vedení země dávno vzdali. Vzpomeňme na tyto hrdiny, vzpomeňme na padlé a raněné.
Lidé v ulicích vzdorovali přesto, že neměli naději na úspěch. Na rozdíl od dneška jsme neměli spolehlivé západní spojence, kteří by nám přispěchali na pomoc. Měli jsme jen východní bratry, a právě ti nás přepadli.
Srpen 1968 nepatří komunistům, a to ani těm „reformním“. Patří všem občanům této země. Patří lidem, kteří tenkrát nechtěli demokratizaci. Chtěli demokracii. Nechtěli uvolnění. Chtěli svobodu. Kvůli těmto hodnotám se odvážně postavili tankům. Zatímco muži pražského jara se až na jednu výjimku sesypali, když se jim rozplynul sen o socialismu s lidskou tváří.
Pamatujme si to a připomínejme si to i dnes. Svoboda a demokracie jsou hodnotami, za které lidem stojí za to bojovat. Dnešní vzpomínka patří těm, kteří to i v beznadějné situaci a s ohromným osobním rizikem tehdy dokázali. A pokud to dokážeme také, bude nám patřit budoucnost.