07.08.2010, Právo
publikováno: 09.08.2010
Pane ministře obrany a místopředsedo ODS, těsně po volbách jste prohlásil, že ODS potřebuje generační výměnu. Zatím jen odešli nejznámější představitelé bývalého stylu (Topolánek, Langer, Gandalovič, Vodrážka, Bendl). Byla to dostatečná renesance ODS?
Renesance probíhá neustále. V podzimních volbách za nás v mnoha obcích a městech kandidují noví, mladí, talentovaní lidé. Zmínil bych třeba kandidáty na primátora Roberta Kotziana v Brně či Martina Baxu v Plzni.
Často zaznívá názor, že premiér a předseda ODS Petr Nečas sice působí lépe než Topolánek, ale jinak stranu v regionech stále ovládají kmotři. Není ODS pozadu v tomto ohledu?
Rozhodně ne. Petr Nečas dal xkrát najevo, že boj s korupcí je na prvním místě a že ho myslí smrtelně vážně. Koneckonců moje kroky tady a kroky Jiřího Pospíšila na ministerstvu spravedlnosti jsou jasnou ukázkou toho, že o tom nejenom mluvíme, ale že to i děláme.
V regionech to ale vře. Plzeňský primátor Pavel Rödl tento týden oznámil na oblastní radě ODS svoji rezignaci na členství a zároveň řekl, že hodlá v komunálních volbách kandidovat jako nezávislý za stranu Občané.cz. V jižních Čechách v červnu zastupitelstvo za pomoci ODS odvolalo primátora Českých Budějovic Juraje Thomu, jenž se stal lídrem kandidátky Občané pro Budějovice. To podle vás není problém?
V jižních Čechách je situace složitější a volby ukážou, jak na tom tam jsme. Jsme demokratická strana, nejsme subjekt typu TOP 09, kde si vedení sedne do kavárny a monokraticky propiskou napíše jména a rozhodne o kandidátech. U nás je proces generování jednotlivých kandidátů zezdola, a když někdo neuspěje, tak by to měl akceptovat a vyvinout veškeré úsilí, aby tomu příště bylo jinak. Co se týče Pavla Rödla, je to jeho rozhodnutí. Nemyslím, že je to náš nejviditelnější primátor, kterého jsme v Plzni měli, pamatuji si celou řadu jeho předchůdců, kteří byli výraznější. Plzeňská ODS mě nepřekvapila, že se rozhodla do komunálních voleb pro novou tvář, Martina Baxu.
Další častou výtkou vůči ODS je, že alespoň v médiích ji není vidět – na rozdíl od TOP 09, která přebírá roli lídra reforem, a VV, které jí oponují. O ministru financí Miroslavu Kalouskovi se mluví jako o skutečném premiérovi. Neztrácíte na viditelnosti?
Určitě ne. Lídrem vlády je z titulu své funkce a hlediska směrování Petr Nečas. Kabinet, ve kterém jsme, není jen vládou účetních a škrtačů, jde o to provést nezbytné reformní kroky. Ty bude provádět vláda jako celek. Hra, jestli je víc vidět Nečas nebo Kalousek, je nesmyslná. Byli jsme a budeme vidět a nemám sebemenší pochybnosti o tom, že ODS je klíčovou stranou této vlády. Bez nás by ani být nemohla.
Budou volby do Senátu, ODS obhajuje 18 mandátů. Jaký výsledek byste považoval za úspěch?
Obhájit 18 z 27 křesel není realistické, modrá smršť před šesti lety se opakovat nebude. Určitě ale máme možnost obhájit pozici nejsilnější pravicové strany. Komunální volby budou pro nás obtížnější, protože na mnoha radnicích obhajujeme své pozice, což bývá vždycky těžší než jít pod praporem změny. Ale máme talentované nové politiky a voleb se nebojím.
Co si myslíte o tom, že prezident Václav Klaus se k oficiálnímu ocenění Milana Paumera a bratří Mašínů staví zdrženlivě, na rozdíl od Mirka Topolánka? Má vůbec Topolánek jako absolvent vojenského gymnázia na udílení medailí právo? Politolog Jiří Pehe v Právu poznamenal, že kdyby ho Mašínové s Paumerem potkali v uniformě, tak by ho zastřelili.
Názor Václava Klause je znám, vždy se stavěl zdrženlivě k jejich ocenění. Je hrozně těžké poměřovat dobu nastupujících 50. let z dnešního pohledu. Myslím, že si máme vážit lidí, kteří se dokázali postavit nastupujícímu komunistickému teroru. Národ potřebuje hrdiny a opravdoví hrdinové nebyli salónní bojovníci, ale lidé, kteří vzali zbraň do ruky a za něco bojovali. V Poděbradech jsem byl na pohřbu, protože pro mě Milan Paumer je hrdinou a těch hrdinů, na které se můžeme odkazovat, nemáme až tak moc. S odstupem přišel čas k uznání role třetího protikomunistického odboje jako stejně důležitého, jako byl první odboj při vzniku republiky a druhý proti nacismu. A on tam měl své místo a myslím, že si zaslouží uznání.
Když už mluvíte o minulosti, jaký je to pocit šéfovat obraně? Ptám se vás jako člověka, jehož bývalý režim označoval za „máničku“.
Pokud se to dá do této paralely, tak je to samozřejmě trošku legrace, trošku paradox. Dnes jsme ale jinde, k holiči chodím každé dva měsíce a denně musím nosit kravatu a oblek. Na druhou stranu dnešní ministerstvo obrany a armáda jsou úplně jiné než za bolševika. Tehdy byla podřízena velmocenským zájmům SSSR a komunistické ideologii. Dnes armádu máme proto, abychom společně se spojenci bránili svobodu a demokracii v naší zemi a vychází z demokraticky artikulované vůle občanů. Přestože je tu práce jako na kostele a ne všechno tu je, jak bych si představoval, tak je to rozdíl mezi dnem a nocí.
Říkáte, že je v resortu spousta práce. Společně s premiérem Nečasem jste řekl, že ministerstvo nesmí být dojnou krávou různých zprostředkovatelských firem. Chcete zrušit zákon, který nakazuje nákupy vojenského materiálu přes prostředníky. Lze s korupcí vůbec něco udělat?
V prvním patře ministerstva vás uvítá třídílná fotogalerie mých předchůdců. První z nich je z 1. republiky, ale nemá cenu si nalhávat, že v té době byly akvizice vzorem absolutní čistoty. Tehdejší ministři však pokračovali ve své kariéře dál. Druhá etapa za komunismu nebyla o politice, šlo většinou o lidi v uniformě sloužící velmocenským zájmům. Pak je třetí etapa od revoluce a při vší úctě k mým předchůdcům, téměř pro každého z nich to byla politická konečná.
A myslíte, že pro vás nebude?
Pro mě je to samozřejmě výzva, aby nebyla. Vždy jsem byl člověk, který se nebál věci řešit, a mám pověst někoho, kdo neustupuje zájmům lobbistů. Tento kredit nechci ztratit. Ale o mě nejde, chci tady změnit akviziční systém, protože to je problém, který se táhne do poloviny 90. let. Podle mě souvisí s redukcí armády, kdy odešla celá řada lidí do byznysu či se z nich stali úředníci. Obě skupiny ale staré kontakty nezavrhly. Je zapotřebí udělat dvě věci. Zaprvé dosáhnout toho, aby maximum nejen zbrojních akvizic probíhalo na ministerstvu daleko transparentněji a aby různé výjimky, jak je umožňuje zákon, byly skutečně výjimkami jen v oprávněných případech. A zadruhé chci, abychom mohli provádět akvizice ve vyzbrojování přímo, nikoli pouze přes zprostředkovatele. Zákon sice umožňuje nákupy mezi vládami, ale to se děje vzácně.
Kdy myslíte, že prosadíte zákon umožňující přímý nákup?
Kroky musíme udělat ve dvou fázích. To jedno, co nesnese odkladu, souvisí s úsporným programem. Provádíme kalkulace, abychom se vešli do rozpočtu pro příští rok. Jde o druhé poměrně razantní snižování krátce po sobě, z loňska jsme přišli už o skoro 7,5 miliardy korun a nyní se redukce bude opakovat ve výši asi pěti miliard. Na to se musíme připravit čili některé akvizice omezíme, stejně budeme muset jít do platů a některých sociálních dávek. Druhá etapa se týká systémových legislativních úprav včetně změn zákona o zadávání veřejných zakázek a zákona upravujícího akvizice ve zbrojní oblasti. Předpokládám, že základní kroky učiníme následně, aby opatření platilo nejpozději 1. ledna 2012.
Kolik by se mohlo ušetřit?
Procentuálně vyjádřeno jde o úspory v dvouciferných číslech. Přímé nákupy mohou znamenat úsporu deseti, možná dvaceti procent.
Ministerstvo v minulosti uzavřelo nepříliš výhodné smlouvy jako například nákup letadel CASA. Objevila se možnost kontrakt přepracovat, aby byl pro stát výhodnější. Už ministerstvo nějak pokročilo? Je možné, že by stát ušetřil na zprostředkovatelských maržích?
Samozřejmě že cílem přímých nákupů v budoucnosti je ušetřit na marži různých zprostředkovatelů a omezit vysávání tohoto ministerstva. Ale nemůžete změnit působnost zákona retroaktivně. Co se týká probíhajících akvizic, tam musíme trvat na naplnění kontraktů, a pokud je partneři nejsou připraveni naplňovat, tak každá taková smlouva obsahuje možnost, jak ji revidovat nebo od ní odstoupit. Co se týče letadel CASA, tak ČR potřebovala nová transportní letadla za ta dosluhující a druhý důvod byl uplatnit přebytečné bitevníky L-159. My jsme připraveni svým závazkům dostát, ale očekáváme, že smluvní partner splní i to, co se zavázal. Pokud toho nebude schopen, tak máme možnosti, jak postupovat dál.
Chcete se také zaměřit na projekt PPP (soukromého a veřejného sektoru) ubytovacího zařízení v Ústřední vojenské nemocnici, kde se cena z původních 800 miliónů vyšplhala na 2,6 miliardy. Smlouvu uzavřela těsně před odchodem Fischerova vláda. Půjde cenu snížit?
Velmi mě překvapila rychlost, jakou minulá vláda těsně před volbami tuto smlouvu schvalovala. Každopádně tu je celá řada otázek, na které chci jasné odpovědi: například proč se loni zvýšil objem zakázky o miliardu? Argumenty, že stouply ceny materiálu, vyvolávají v době krize otazníky. I smlouva se na běžný pohled jeví poměrně nevyrovnaná – závazky státu jsou formulovány velmi kategoricky, závazky druhé strany jsou formulovány stylem, že „konsorcium vyvine co největší úsilí“. Chápu, že to je pilotní projekt PPP a je to do jisté míry cesta do neznáma, ale právě proto je velice důležité, aby neskončil špatně. Nechávám si vypracovat právní rozbor, a pak rozhodnu o konečném postupu.
Zmínil jste, že ministerstvo bude muset šetřit. Premiér Nečas řekl, že pokládá za důležité, aby se na obraně pracovalo s tím nejcennějším, tedy vzdělanými a kvalifikovanými lidmi. Jak to jde dohromady se snižováním platů a krácením příspěvku na bydlení?
V důsledku loňských škrtů jsme letos reálně propustili asi 1300 vojáků a 1300 civilistů, tak velký zářez dosud nikdo neučinil. Je tu prostor spíš v oblasti civilistů, nemyslím si, že bychom měli redukovat počet vojáků.
A nedojde k tomu i tak, když vojákům snížíte platy? Neodejdou ti nejlepší?
Nejjednodušší by bylo udělat plošný řez, ale riziko toho je, že by to daleko více dopadlo na vojáky v terénu, kulometčíky, prostě na jádro armády. U příspěvku na bydlení plošná redukce o 36 procent není tím správným krokem, protože by lidé s nižšími platovými třídami a hodnostmi zaplatili nejvíc a mohlo by to vést k destabilizaci armády. Řešení na příští rok, které nepovede k destabilizaci, bude v kombinaci tří opatření. Jednak změna tarifů, zadruhé případný pohyb v pohyblivých složkách a zatřetí ve formě zdanění některých náhrad, například příspěvku na bydlení. Ten je vlastně špatně pojmenovaná sociální dávka a chci, aby do budoucna byla nahrazena jinou formou dávky, která by více zohlednila skutečné potřeby vojáků, kteří slouží mimo svůj domov.
Čím ale chcete vojáky motivovat, aby v armádě zůstali? Pokud nyní mají průměrně 23 tisíc hrubého, tak 10procentní snížení platů bude znamenat, že se ocitnou pod průměrnou mzdou v ČR.
V koaliční smlouvě je závazek redukovat mandatorní výdaje o 10 procent, ale nikde není řečeno, že to znamená pokles platů o 10 procent. Můžete buď snížit platy o deset procent, nebo můžete lidi propustit, nebo zvolit mix mezi tím. Zvolíme takový mix, aby ti, kdo v armádě skutečně chtějí sloužit, nevzali nohy na ramena. Když budeme propouštět, tak spíš úředníky než vojáky. Byl bych rád, kdyby to bylo v poměru čtyři ku jedné.
Armáda ČR má oproti jiným státům NATO velké procento důstojníků a generálů oproti řadovým vojákům a poddůstojníkům – 27 procent – zatímco v USA či v Británii to je asi 16 procent. Na tisíc vojáků připadá jeden generál. Nemělo by zde dojít k úpravě?
Ano, je to problém, ale už ne tak do nebe volající jako před několika lety a situace se postupně mění. Od příštího roku se upravují hodnosti a předpokládám, že hodnostní strom se uvede více do souladu s tím, jak je to jinde ve světě a že v horizontu několika let se dostaneme do normálního stavu. Koneckonců nedávno armádu opustili tři generálové (kvůli špionážní aféře – pozn. red.).
Před volbami se vedla debata o navýšení účasti v Afghánistánu. Minulá Sněmovna kvůli nesouhlasu levice nepodpořila vyslání dalších českých vojáků. Bude o to usilovat nynější vláda?
Na podzim půjdeme znovu do vlády a parlamentu s materiálem o účasti v misích. V Kosovu s celkovým zklidněním situace předpokládám útlum našeho působení. Pokud jde o Afghánistán, tak si umím představit nějaké drobné navýšení účasti, ale tak, aby to dávalo smysl. Tehdy se diskuse nevedla o tom, zda navýšit, či nenavýšit, ale zda tam má být vyslán dělostřelecký systém Arthur. Spíš to vnímám jako diskusi o struktuře našeho působení a o tom, co tam naše jednotky budou přesně dělat.
Proběhla zpráva, že se zvažuje další rotace 601. skupiny. Je další bojová mise reálná?
Pokud jde o specialisty, tak si myslím, že v příštím roce jedno vyslání je reálné. Koneckonců boj s tálibánci je součástí úspěšného dokončení mise v Afghánistánu, ale na přesnou představu je ještě brzy.
Velkou diskusi v ČR vzbudil nový americký systém včasné výstrahy. Bude součástí NATO? O radaru se také nejdříve mluvilo jako o aliančním projektu, nakonec se ukázalo, že jde o bilaterální věc.
Prostor, který je věnován diskusi o několika počítačových terminálech, o které bude obohacen systém naší protivzdušné obrany, není přiměřený jejich významu. Jestliže byl radar součástí aktivních prvků jak se bránit proti případným raketám, jsou tyto terminály čistě pasivním systémem. Až centrum začne fungovat, tak náš obraz o vzdušném prostoru bude jen obohacen o informaci, že někde v oblasti Blízkého a Středního východu byla vypálena raketa.
A bezpečnostní opatření?
Bude to mít stejnou míru ochrany, jako má naše centrum protivzdušné obrany. Nebude to nic nového nad rámec toho, co máme, jen vznikne ještě jedna dvě místnosti s novým zařízením v prostorách, které ČR vždy měla. Bude to ve spolupráci s Američany a my budeme mít zájem, aby se to stalo integrální součástí protiraketové obrany, jakmile vznikne. Systém budou obsluhovat čeští vojáci, bude pod českou armádou a nebude tu žádný cizinec.
(Autor: Jan Rovenský)