V den, kdy vychází toto číslo Rexlexu, se Britové v referendu rozhodují, zda zůstanou v EU, a nebo z ní odejdou. Je to zvláštní: pisatel těchto vět nemůže vědět, jak referendum dopadne, naopak jejich čtenář už takovou informací bude disponovat. Předvídat výsledek je těžké. Průzkumy ukazovaly, že tábory pro vystoupení (Brexit) i pro setrvání (Bremain) byly velmi vyrovnané. Velice těsný bude pravděpodobně i výsledek.
Kampaň v Británii byla hlučná a ostrá, plná emocí. V jejím závěru stála i život jednu mladou poslankyni, kterou na ulici zastřelil frustrovaný muž. Příznivci setrvání v EU vsadili spíš na strašení z dopadů v případě exitu než na zdůrazňování výhod plynoucích z členství – i to o dnešní atmosféře nejen v Británii mnohé vypovídá. Pokud nás něco drží pohromadě, je to spíš strach z neznámého než vůle něco dělat společně. Odborné instituce se předháněly v analýzách dopadů britského odchodu z EU. Studie London School of Economics, Oxfordské university a PriceWaterhouse, které všechny upřednostňují budoucnost v EU, odhadly propad britské ekonomiky ve výši 1% HDP v případě, že by se Londýnu podařilo s Bruselem dohodnout podobný model kooperace, jaký dnes mají Norsko nebo Švýcarsko, nebo až 4% HDP, pokud by se ekonomické vztahy řídily jen pravidly WTO. Premiér David Cameron varoval, že Brexit povede k oslabení libry a zdražování doma i úpadku vlivu země venku. Naopak druhá polovina britských konzervativců v čele s Borisem Johnsonem si od Brexitu slibuje osvobození od bruselských regulací a konec plateb do rozpočtu EU (činí cca 0,5% HDP). Vyjadřovali se i známé osobnosti. Zatímco Paul McCartney si i během nedávného koncertu v Praze nechal názor pro sebe, Mick Jagger nebo herec Michael Caine naznačili, že bez svěrací eurokazajky by se jim dýchalo líp.
Z jejich pohledu je chápu. Věřím také, že praktičtí Angličané by svůj rozvod s EU zvládli. Padl by premiér, ale konzervativci by se nakonec sjednotili na straně „nezávislé“ Británie. EU čelí chronické hospodářské stagnaci, z níž není kvůli špatné konstrukci eurozóny jasné východisko. Už tři roky je britský obchod se zeměmi mimo Evropu větší než s EU. Londýnská City byla finančním centrem dávno před vznikem EU a svou pozici si udrží i bez ní. Bude dál sloužit jako finanční hub mezi USA, EU, Ruskem, Čínou, Indií a Japonskem. Je-li dnes podíl Británie na globálním HDP jen asi 4%, činí podíl City na světových mimoburzovních derivátových obchodech 46% a její podíl na obratu světového devizového trhu dosahuje 37%. City nepotřebuje EMU. Bude dál těžit z komparativních výhod díky angličtině, právnímu systému, menší regulaci, otevřenosti a vyvinuté infrastruktuře. Globalizace je pro City důležitější než Brusel nebo ECB ve Frankfurtu.
Bez následků se ale Brexit neobejde. Velká Británie by jako země přestala být „velkou“. Oživilo by se napětí mezi Irskem a Ulsterem. Skotové by usilovali o nové referendum o nezávislosti, zřejmě by se pokusili Skotsko dovést zpět do EU. Ve Skotsku se nachází klíčová ponorková základna s hlavní britskou schopností nukleárního odstrašení. Pokud pacifističtí Skotové prosadí její uzavření, je otázka, zda by si menší Anglie mohla dovolit náhradu. Takto oslabená „Anglie“ by zřejmě přestala hrát klíčovou roli atlantického svorníku mezi USA a kontinentální Evropou. Angličané by se mohli rozhodnout hrát roli jakéhosi globálního finančního „Švýcarska“. Američané, kteří kdysi stáli u zrodu evropské integrace víc než Evropané (Marshallovův plán podmiňoval pomoc vzájemnou spoluprací evropských zemí), by nad EU začali lámat hůl. Budoucnost NATO – už nyní oslabovaná otázkou nad dalším směřováním Turecka – by se otřásala v základech.
A právě tady začíná náš – český i evropský – problém. Odchod bohaté Británie by vedl k evropskému zemětřesení. Lidé v bohatších, severských zemích jako Švédsko, Dánsko nebo Holandsko si začnou klást otázku, do jaké míry je pro ně výhodné zůstat v EU. Chudší jižní část Evropy, která je závislá na finančních transferech, se dostane do čisté sféry německého vlivu. Poroste frustrace ve Francii, neboť tandem Berlína s Paříží už dávno nešlape stejným tempem a silou. Do pozice kontinentálního hegemona se dostane Německo. Existenciální otázky by si logicky kladly země v jeho blízkosti jako Polsko nebo Česko.
Británie hraje v evropských věcech trojí zásadní roli. Zaprvé strategicky balancuje pokušení jiných stát se v Evropě hegemonem. Za druhé svou anglosasky pojatou ekonomikou střeží liberální poměry na kontinentě. A za třetí kulturně drží angličtinu jako hlavní dorozumívací prostředek. Pro Česko, které leží v středoevropském sendviči mezi Německem a Ruskem, která je exportním zaměřením závislé při tvorbě národního bohatství na otevřenosti trhu v Evropě a které svou velikostí nemůže mít ambici určovat komunikační trendy, je uchování britské balancující role v EU v jeho životním zájmu. Pokud Angličané dospějí k názoru, že EU pro ně nemá význam, budeme se logicky ptát, jaký smysl má pro nás. Proto se modlím, aby Británie v EU zůstala. Volba, zda Berlín nebo Moskva, není volbou, na níž je naše země připravena.
Alexandr Vondra, publikováno v časopisu Reflex (23.6.2016)