16.11.2009, ČT 2
publikováno: 18.11.2009
Moderátor:
Dva účastníci revoluce. Někdejší blízký spolupracovník Václava Havla Alexander Vondra, dnes senátor a možná bychom měli říkat revolučně Saša Vondra. Vítám vás, pane Vondro. Dobrý večer.
Alexandr Vondra /ODS/, senátor:
Hezký večer.
Moderátor:
A také tehdejší studentský vůdce Šimon Pánek, dnes ředitel společnosti Člověk vtísni. Pane řediteli, vítám vás. Dobrý večer.
Alexandr Vondra /ODS/, senátor:
Dobrý večer.
Moderátor:
Velmi stručně na úvod, pánové. Jaké jsou vaše nejintenzivnější a nejemociálnější vzpomínka zlistopadových dnů. Pane senátore.
Alexandr Vondra /ODS/, senátor:
Já si myslím ten pochod zAlbertova na Národní třídu. Tam byla úplně nová atmosféra. Já jsem znal všechny ty demonstrace už od léta 1988, ale tady to bylo poprvé nabito pozitivní energií, kdy vtěch lidech bylo nějaké odhodlání. Tam bylo cítit, že se něco láme.
Šimon Pánek, Člověk v tísni:
Budu banální. Je to tak, že…
Moderátor:
Ona to byla banální otázka.
Šimon Pánek, Člověk v tísni:
Když mluvíte k250 tisícům lidí a ti lidé vám odpovídají, tak je to samozřejmě něco, co se nezapomíná. Zvlášť, když je to ve chvíli, kdy končí komunismus a vy si říkáte, já můžu být u toho a moji rodiče se toho dožili.
Moderátor:
Byly mezi vámi dospělými a mezi vámi studentskými vůdci, vuvozovkách dospělými, nějaké zásadní rozpory? Hádali jste se vdobě revoluce nebo se natolik táhlo za jeden provaz, že třeba trošku jiné pohledy mladší generace, vy jste také patřil kmladší generaci, ale přeci jen ktěm zasloužilejším disidentům, byly nějaké rozpory, pane Vondro?
Alexandr Vondra /ODS/, senátor:
Já osobně jsem moc rozpory neměl. Koneckonců to, že jsem byl na Albertově, my jsme mezi disidenty měli jakousi tichou dohodu, že tam nepůjdeme, že to nebudeme kazit, ale zdruhé strany mi volali…
Moderátor:
Jako kazit nám studentům, myslíte ano?
Alexandr Vondra /ODS/, senátor:
Ale zdruhé strany mi volali ti studenti a říkali, přijď, bude to zajímavý. Často to byli i děti těch starších disidentů. Ano, bavili jsme se. Bylo potřeba, první dny, kdy jsme diskutovali, jestli mám být prezidentem Havel, tak část těch mladých lidí říkala, nikdo ho nezná. Ale snimi byla perfektní spolupráce. Oni chápali dynamiku doby daleko víc, než někteří ti starší.
Moderátor:
Očekával bych, že řeknete, že jste byli přeci jenom trošku radikálnější než ta starší generace, vuvozovkách starší.
Šimon Pánek, Člověk v tísni:
Myslím, že trochu radikálnější jsme byli. Možná často vprojevu, ve slovech, vezpůsobu, ale to co…
Moderátor:
Čili jste byli více hr, jak se říká.
Šimon Pánek, Člověk v tísni:
Tak to taky má být, přece. Ale to, co říká Saša, já také nemám pocit, že by tam byly až na drobnosti nějaké významnější rozpory. Vůbec.
Moderátor:
Dalo se během revoluce, myslím čistě během revoluce udělat něco jinak? Já vím, že se to zpětně špatně hodnotí, ale je nějaký moment, o kterém si dodnes říkáte, tam byla křižovatka, která kdybychom zní vyšli jiným směrem, tak by to šlo rychleji, lépe a tak dále?
Alexandr Vondra /ODS/, senátor:
Co myslíte během revoluce? Myslíte ty první týdny nebo řekněme ty měsíce pak dál.
Moderátor:
Na to se chci zeptat později. Ktomu chci dosměřovat. Ptám se na ty první dny.
Alexandr Vondra /ODS/, senátor:
Já si myslím, že asi ne. Těžko se to soudí. Tady nebyly dějiny, tady se nic nedělo až do toho listopadu a najednou to pádilo tak rychlým tempem, že skutečně my jsme spali 4 hodiny denně a nebylo čas příliš analyzovat, přemýšlet a na to, jak málo jsme měli času, tak si myslím, že ta klíčová rozhodnutí se udělal dobře.
Moderátor:
Se zpětnou znalostí věci udělal byste vy něco jinak?
Šimon Pánek, Člověk v tísni:
Pravděpodobně ne. Snadno by se dalo říci, že jsme neměli skomunisty vyjednávat, ale celkové ovzduší, ten způsob jak celá ta sametová revoluce probíhala, nějaké nastavení, byl o vyjednávání, on nebyl o konfrontaci a nebyl vlastně o boji, ale o hledání od jisté chvíle, po týdnu, po 10 dnech cesty, jak vlastně převzít moc od komunistů, kteří se jí vzdali.
Moderátor:
Mimochodem, poslední hosté dnešních komentovaných událostí jsou oba 20 let aktivní ve veřejné sféře. Každý trochu jinak. Exprezident Václav Havel před měsícem řekl, že dnes rozhodující politické funkce zastávají lidé kolem plus mínus padesáti. To jsou lidé, cituji Václava Havla, kteří své první sebe uvědomování, svoji orientaci ve světě prožívali obzvlášť vpochmurné době, vdobě normalizace.
Václav Havel, bývalý prezident:
Normalizace je nějakým způsobem poznamenala. Ona dokonce poznamenala ty mladší, jejich děti, které doma zažívaly tu atmosféru opatrnosti, strachu a podobně, takového přihrbování a návodu ktomu přihrbování a podobně. Dříve či později přijde chvíle, kdy do toho veřejného života začnou vstupovat děti těchto dětí. Což od toho já si slibuji, že bude ten prostor skutečně důkladně, abych tak řekl, prosvětlen, pročištěn a že nebudeme muset tolik nadávat na tu politiku.
Moderátor:
Těmito slovy Václava Havla aktualizujeme trošku tohle dnešní povídání. Pane Pánku, vás nikdy za těch 20 let nelákalo vstoupit i do trochu jiného typu veřejného prostoru než do toho, ve kterém se zdárně pohybujete skoro 2 desetiletí?
Šimon Pánek, Člověk v tísni:
Myslíte, jestli mě nenapadlo vstoupit do politiky?
Moderátor:
No já se ptám, protože mám pocit, že zrovna vás pan exprezident Havel do té politiky lákal, jestli se nemýlím.
Šimon Pánek, Člověk v tísni:
To je pravda, ale on mi nikdy nenabídl žádnou funkci, protože žádnou kdispozici neměl. Já jsem o tom samozřejmě přemýšlel vroce 90 a pak
Moderátor:
O tom vlastně nešlo nepřemýšlet.
Šimon Pánek, Člověk v tísni:
A pak jsem o tom přemýšlel asi dvakrát. Vroce 90 to bylo pro mě jasné. Ve 22 jsem se nechtěl stát kariérním politikem a od té doby vždy, když se to uvažování objevilo, tak převážil pocit, že to, co dělám a kde to dělám, to znamená vneziskové, nevládní sféře, vobčanské společnosti, je smysluplnější než to, co bych mohl dělat vdaném gardu, který byl kdispozici vaktuální politice.
Moderátor:
Proč vy jste vpolitice byť srůznými oklikami a zákrutami vpodstatě zůstal a proč je tak málo lidí, kteří vydrželi vpolitice prakticky těch 20 let? Dají se spočítat na prstech jedné ruky.
Alexandr Vondra /ODS/, senátor:
Tak na to je těžká odpověď. Politika je obtížná práce. Ono možná, když to takto řeknu, tak to zní podivně, protože renomé politiky a politiků je obecně velice nízké. Nicméně je to velmi těžké řemeslo. Ve firmě si můžete vybrat ty spolupracovníky, tam si můžete vybrat předmět činnosti, ale vté politice je to samozřejmě všechno jako složitější, protože to vzniká tím demokratickým mandátem zdola a pak musíte stím nějakým způsobem pracovat a ne podle mě každý na to má náladu, na to má vydrž. Mě politika samozřejmě baví, ale to také neznamená, že občas zní nejsem frustrován.
Moderátor:
Ještě pro vás máme názory jedné světové veličiny na události v Československu roku 89.