10.01.2009, MF DNES
Pane vicepremiére, máme dostatečné zásoby cukru?
Cukru je dost, spolupracujeme s dobrovickým cukrovarem. Ten vyrobil velké množství kostek různé velikosti. Narážíte na heslo o Evropě?
Ano. Nejdříve totiž vláda tvrdila, že Evropě to osladíme, ale tento týden se to změnilo na heslo Sladíme Evropu. Proč?
Předsednictví začalo prvního ledna a už není komu co slibovat, takže teď sladíme. Sladit má i význam být v souladu, a to je přesně role předsedající země: usilovat o soulad, harmonii mezi členskými státy, a pokud přídavek k tomu bude, že je co oslazovat, tak tím líp.
Jenže moc sladce to vůbec nevypadá. Válka v Gaze a problémy s dodávkami ruského plynu jsou věci, které se objevily hned v prvních dnech českého předsednictví. Jsme vůbec schopni podobné problémy řešit a byli jste na to připraveni?
Jsme v krizových situacích až po uši. Start byl nesmírně tvrdý. Posílal jsem na Nový rok svým kolegům v Evropě esemesky: „Jsme v tom až po uši, od Gazy až po Gazprom.“ Potíže s plynem se trochu čekaly, naopak tak velká eskalace v Gaze ne. Na druhé straně to není nic nového, Blízký východ prožívá po staletí konflikty, které propukají a ustávají opakovaně v různé intenzitě.
Když jsme v tom až po uši, jak to chcete řešit? Jsme sice předsedající Evropské radě, ale náš vliv je malý.
Jenže my jsme věděli dopředu, že vyprší kontrakt o dodávkách ruského plynu na Ukrajinu. Ruští představitelé dávali celé týdny najevo, že může vzniknout problém. Nové je to, že tentokráte to hrají Moskva s Kyjevem zcela natvrdo, a spor vedl k tomu, že dodávky pro Evropu byly zastaveny, a to je bezprecedentní a neudržitelná situace.
Ale odpovězte mi, jak malá země může řešit tak gigantické problémy?
Nejsme velmoc a nemá cenu si namlouvat, že můžeme mít takový vliv jako Francie, Německo či Británie. Můžeme ale vyjednat hodně, pokud nebudeme hrát sólohru a budeme si hledat spojence.
Avšak francouzský prezident Nicolas Sarkozy to zjevně už dlouho jako sólohru provozuje a hodlá provozovat, i když se ohání jménem celé Evropy.
On často jednal rychleji, než k tomu měl mandát ostatních zemí Evropské unie. Díky silné pozici Francie a oslabenější pozici některých jiných, nemluvě o oslabené pozici Ameriky v důsledku voleb, si to mohl dovolit.
A to my si dovolit nemůžeme
Ani nemůžeme. Musíme postupovat společně s ostatními. Například Karel Schwarzenberg velmi pečlivě usiloval, aby v misi, s kterou jel před několika dny na Blízký východ, nebyl sám. Proto přizval švédského a francouzského ministra zahraničí, komisařku pro vnější vztahy Waldnerovou a Javiera Solanu. Pokud jde o plyn, tak úzce spolupracujeme se všemi postiženými státy, ale i přímo s předsedou Evropské komise Barrosem a s komisařem pro energetiku Piebalgsem. Na rozdíl od Sarkozyho se musíme snažit o větší souhru.
Dobře, ale minulou sobotu velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, kterého jste měl na tiskové konferenci po boku, říkal, že pokud nebudou nadále Rusko a Ukrajina plnit své závazky, tak se do budoucna obejdeme i bez jejich plynu. To jsou tvrdá slova, zejména směrem k Moskvě. Podobně většina evropských zemí nemluví.
Říkáme dvě věci: Krátkodobě musí být tranzit plynu okamžitě obnoven. Evropa se nemůže stát rukojmím ukrajinsko-ruského sporu. A dlouhodobě skutečně máme nástroje, jak podobně se opakující krize řešit. Ve vztahu k Ukrajině je řešením dokončení výstavby plynovodu spojujícího Rusko s EU přímo, to je ten pod Baltským mořem, a postavení druhého jižní cestou přes Černé moře a Balkán.
Vůči Rusku se dá dlouhodobě postupovat jak?
Musíme postavit plynovod Nabucco, abychom mohli odebírat plyn ze Střední Asie a terminály na kapalný zemní plyn z Alžírska a jiných zemí.
To je názor celé Unie, nebo jen náš vyhraněný názor související s Ruskem?
Vždyť jedním z našich hlavních témat předsednictví je energetická bezpečnost a budeme chtít, aby jarní Evropská rada udělala v této oblasti rozhodnutí, která mají dlouhodobou povahu. Souvisí to přesně s tím, o čem jsem před chvilkou hovořil. Tato plynová krize jen dokazuje naléhavost podobných řešení. A samozřejmě nemůžeme být na ruském plynu do budoucna závislý.
Pořád se snažím zjistit, jak jsme vnímáni v prvních dnech předsednictví my. V zahraničních médiích se při cestě po Blízkém východě kníže Schwarzenberg občas někde mihl, ale Sarkozyho bylo všude plno. Neprodlužuje si Francie dál své předsednictví?
Nevím, čím to je, že trpíme pořád nějakým komplexem méněcennosti
ničím netrpím, jen jsem měl v pondělí a úterý zapnutou televizi CNN či BBC.
Neustále se poměřujeme, jestli nás někdo nezastiňuje a neválcuje. Buďme sebevědomí! Samozřejmě, že když budou někde mluvit americký či francouzský prezident a někde o tom samém český politik, tak dají vždy světová média prostor tomu vlivnějšímu. Co je na tom zvláštního?
Ptal jsem se, zda si Sarkozy tím, co dělá, prodlužuje předsednictví Francie?
Nepochybně bylo předsednictví pro Nicolase Sarkozyho určitou drogou. Využil volného prostoru a s velkou razancí do něj vstoupil. Je to typický politik masmediálního věku, který miluje vlastní sebeprezentaci. Získal na to návyk a jen těžko se může smířit s tím, že show někdy skončí. Jen připomínám, pokud jde o Blízký východ, že Francie momentálně předsedá Radě bezpečnosti OSN, takže je jeho postup z tohoto pohledu pochopitelný.
Když rozebíráme, co můžeme za půlrok prosadit, nezdá se vám, že je toho až moc? Už jenom ty hlavní tři E – ekonomika, energetika, Evropa ve světě. K tomu všemu mají své rozsáhlé plány všechna ministerstva. Jak třeba chceme vyřešit my světovou finanční krizi? Česko poradí Americe či Japonsku? Při vší úctě, nebude to působit směšně?
Devadesát procent toho jsme si nestanovili přece sami! Pokračujeme v tom, co Evropa řeší dlouho. Přežít ekonomickou krizi je v zájmu celého kontinentu, nesouvisí to pouze s tím, že my jsme to chtěli řešit. Podobné je to u energetické bezpečnosti.
Otázka zněla, zda lze něco změnit za pár měsíců a co nového do toho můžeme vnést.
Václav Klaus má naprostou pravdu v tom, že nikdo nemá kouzelný proutek, aby změnil ekonomické cykly, které krize přinášejí. Musíme problémy přečkat a vydržet je. Také musíme omezovat nepříznivé dopady krize a přispívat svými kroky k oživění hospodářství.
Václav Klaus si myslí, že má pravdu ve všem. Takže teď mi řekněte, jaký může být náš přínos při řešení ekonomické krize v Evropě?
Francouzi chtějí nasypat více peněz do ekonomiky, prostě větší výdaje. Britové hodlají povzbuzovat poptávku čili snižovat daně. Třetí přístup je řekněme německý – postupovat opatrně, aby nedošlo k rozvratu veřejných financí v Evropě. Český přístup je asi nejblíže tomu německému, k naší mentalitě nepatří fanfaronství, rozhazování, snažíme se vše dělat úsporně, nechceme se zbytečně před někým producírovat a ukazovat.
To je hezké, ale můžete konkrétněji popsat, co bude český příspěvek?
Třeba tlak na daleko větší realismus při používání veřejných peněz v Evropě, vždyť například právě EU hospodaří s penězi svých občanů. Máme snahu přesvědčit ostatní, že se nemá žít na dluh. Je to totéž, co dělá i současná česká vláda.
Na to některé evropské země nepřišly ani za dlouhá desetiletí a my je teď za šest měsíců dokážeme změnit? Aby neskončilo jen u slovních proklamací, i když znějí dobře.
Připraveny jsou konkrétní věci, o kterých Evropa bude rozhodovat. Například legislativa, která má pomoci v boji proti daňovým únikům – v dobách krize užitečná věc. Jednat se bude ještě na jaře o opatřeních na mezibankovním trhu. Přitom i v západní Evropě se objevily hlasy, že už vidíme konec kapitalismu a že o více věcech má opět rozhodovat stát. To my nepřijímáme. V tom je také náš příspěvek.
V době českého předsednictví má přijet v dubnu do Evropy i nový americký prezident Barack Obama. Už tušíte, zda by mohl přiletět i do Prahy? Mohlo by to souviset s diskusí o možné výstavbě radaru v Brdech.
Obama ještě oficiálně neoznámil, že pojede v dubnu do Evropy, i když se s tím tak nějak počítá. Například NATO bude slavit 60. výročí od svého založení a neumím si představit, že do Evropy nepřijede. My máme zájem na jednání Evropa – Amerika a byli bychom rádi, kdyby se odehrálo v Praze. Jenže vše se dá dohodnout, až Barack Obama nastoupí do funkce. Ještě musíme chvíli vydržet.
Mnoho evropských zemí je zaplaveno antiamerikanismem, který se přelil už i k nám. Můžeme toto jako předsednická země ovlivnit?
Určitě budeme chtít přispět k tomu, aby byly vztahy Evropy a Ameriky co nejlepší. Je to v našem životním zájmu. Nesmíme podlehnout módním antiamerickým tendencím, toho bychom mohli v budoucnosti litovat.
Vy jste měl na starosti koordinaci příprav na evropské předsednictví. Jsou skutečně všichni členové vlády připraveni, aby svoji roli v příštích měsících zvládli?
Všichni se připravovali a dopředu dobře věděli, co je čeká. Ne každý ale bude hrát stejnou roli. Ministři zahraničí, práce a sociálních věcí, financí či životního prostředí budoumít větší roli nežministři kultury nebo zdravotnictví. V něčem nemá Evropa společné kompetence, z toho to plyne.
Mně se však zdá, že vy suplujete i práci jiných. Někdy to vypadá, že na všechno odpoví Vondra. Nemáte ten pocit?
Nemám. Pokud mohu někde vypomoci, tak to dělám. Je na tom něco špatného?
Není, ale proč jste minulý víkend vyjednával o ruském plynu vy, a ne ministr průmyslu a obchodu Říman?
Je to mimořádně důležitá věc, o kterou se osobně zajímá premiér. S Martinem Římanem se mi ale spolupracuje skvěle a pod tíhou této krize se ukázalo, že i on si dokázal v Evropě získat rychle výborné jméno. Nesupluji ho, nic za tím nehledejte. Je toho v souvislosti s předsednictvím hodně, jsme někdy rádi, když si práci můžeme rozdělit.
Když už hovoříme o ministrech, Mirek Topolánek oznamuje změny ve vládě mnoho týdnů. Proč s tím čekal až do ledna? Nemůže to negativně ovlivnit práci ministrů při předsednictví?
Stabilita vlády je v současnosti samozřejmě důležitá. Nejistota je nešťastná.
Nešťastná je celá vládní koalice, když vidíme, jak se lidovečtí ministři hádají mezi sebou.
Je to daň napjaté situaci v parlamentu, daň vnitropolitické situaci po volbách v roce 2006. V případě lidovců je to daň způsobu koaličního vládnutí.
Nebojíte se, že se vláda rozpadne v průběhu předsednictví?
Tak to je riziko, které si v průběhu předsednictví v Evropě v podstatě nikdo nedovolil.
To nám to pak osladila Evropa, protože mnozí se nestability na české politické scéně obávali už předem.
Neschopnost domluvit se doma a naše neustálá snaha házet si klacky pod nohy a dělat striptýz našich slabých stránek a domácí řevnivosti jsou skutečně nešťastné.
Podivně směrem k cizině působí i to, že premiér Topolánek čekal se změnami ve vládě až do ledna. Ptám se opět: Proč?
Narazili jsme teď na problém u lidovců. Možná se tušil i předtím, ale vybublal na povrch zemský na poslední chvíli.
Byl jste velvyslancem v USA, připravoval jste summit NATO v Praze a teď české předsednictví v Radě EU. Přemýšlel jste, co byste chtěl dělat dál? V politice se zjevně cítíte dobře.
Už jste se mě kdysi na to ptal, pokud si vzpomínám. Tři roky jsem byl v soukromém sektoru a ani tehdy mi to nedalo, abych se občas nevyjádřil k některým politickým záležitostem. Mám to v sobě od mládí. Je to moje povaha, která mě kdysi dovedla k protikomunistickému odporu a do Charty 77. Vždy budu mít tendenci se vyjadřovat k veřejným věcem.
A ještě vás to pořád baví?
Když v úterý zavřeli Rusové kohoutky od plynu, byl jsem vzhůru od pěti ráno až dlouho do noci. Další den jsem pak vstával už v půl šesté. Vím, že když lidé vidí v televizi hádky ve Sněmovně, tak pak nevěří, že pokud děláte politiku naplno a odpovědně, bývá to jedno z nejnáročnějších povolání. Musíme teď ve zdraví přežít předsednictví a pak se uvidí. Zatím jsem nepřemýšlel, co budu dělat.
Ptám se i proto, že se objevilo, že Alexandr Vondra by mohl být kandidátem na budoucího šéfa NATO či eurokomisařem. To je fikce?
Je milé, že si někdo na mě v souvislosti s NATO vzpomněl, ale je to spekulace. O ničem takovém neuvažuji. A eurokomisař? Moje ambice to není. S nadsázkou: v Bruselu zakázali kouření ve všech restauracích a neustále tam prší, to není pro mě.
Pokud byste měl možnost se rozhodnout bez ohledu na cokoli, jaké je vaše vysněné povolání?
V mládí jsem velmi tíhnul k některým humanitním oborům, ale nakonec jsem kvůli své angažovanosti proti bývalému režimu musel studovat geografii. To přitom nebylo daleko od mých zájmů – vždy mě lákalo studovat to, co se děje ve světě. Vždy mi bylo blízké něco, co se nevztahovalo jen k tomu, co se odehrává na domácím dvorku. Nevím, nemám nic vysněného, jsem namočený v politice už příliš dlouho. Politika je ale vyčerpávající služba a jednou určitě budu potřebovat načerpat síly a přijde doba, abych z toho vypadl a zase dělal něco jiného.
(Autor: Viliam Buchert)
RNDr. Alexandr Vondra, místopředseda vlády, senátor PČR