03.11.2008, Hospodářské noviny
publikováno: 03.11.2008
Nezhořkl vám v poslední době trochu váš sebevědomý předsednický slogan „Evropě to osladíme“? Neosladí to nakonec spíš Evropa, potažmo prezident Sarkozy Česku?
V žádném případě. Myslím si, že poslední vývoj ukázal, že mnohoznačná provokace v tomto sloganu byla pravdivá. Někteří z nás z toho měli obavy, což teď vyplulo trochu na povrch, ale zároveň si myslím, že se nám to návštěvou v Paříži podařilo urovnat.
Prezident Sarkozy nakonec Česku popřál úspěšné předsednictví. Odnášíte si ze schůzky jistotu, že to tak skutečně bude a že vás nechá vládnout Evropě?
Potřebovali jsme si po všech těch únicích v médiích sednout a vyjasnit si je. Bylo naprosto nezbytné, aby z úst francouzského prezidenta zaznělo, že prvního ledna začíná české předsednictví a že Francouzi nemají žádný důvod naše předsednictví zpochybňovat. A nad rámec toho jsme se dohodli na několika věcech. Třeba na tom, že Francie se bude dál podílet na řízení Unie pro Středomoří, která stojí mimo smlouvy a je to její dítě.
Jak tyto mediální „úniky“ vznikly? Šlo o diplomatický tlak z Elysejského paláce, aby Češi odkryli své „euroskeptické“ karty, nebo právě o tyto dohody o vlivu, jako třeba nad středomořskou unií?
Je to hra na velké šachovnici s celou řadou figur a ten český lvíček nebo střelec není středobodem všehomíra. Své zájmy mají Francouzi, svoje zájmy mají třeba Němci, a ty jejich zájmy nemusí být úplně totožné. Někdo možná vycítil, že česká politika je oslabená, a pokusil se toho využít. Tyto úniky do médií nejsou náhoda, je to vždycky řízená záležitost.
Kdo všechno je ten „někdo“? Konkrétně prezident Francie?
Konkrétní nebudu. Francie má dnes samozřejmě velmi rozhodného politika v čele, který skutečně Evropskou radu řídí velmi dynamickým způsobem. Mluví bez papíru, schůze svolává včas a včas skončí. Umí udělat rozhodnutí, umí kompromis. Mnozí když vidí ten kontrast mezi francouzským prezidentem Sarkozym a některými jinými politiky v Evropě, jsou tím trochu uhranuti.
A nevyšachovali jste se z té hry sami euroskeptickým postojem, třeba váháním ohledně ratifikace Lisabonské smlouvy?
Tady nejde o žádné divadlo. Když hájí německá kancléřka zájmy svého automobilového průmyslu, novináři v Německu nepíší, že tam vystupuje jako potížistka, ale že hájí zájmy Německa. Totéž se musíme naučit my. Bohužel většina zemí východní Evropy toto pořádně neumí, teprve se to učí.
Vy se považujete za prorážeče téhle nové cesty?
Je pravda, že my a Poláci patříme v Bruselu k nejhlasitějším a že na to v Bruselu nebyli moc zvyklí. Nejsme velmoc a náš hlas má váhu jen takovou, která odpovídá deseti milionům lidí, kteří tu žijí. My musíme být schopní tam prosadit svůj názor, musíme občas i zvýšit hlas, jinak by si nás nikdo nevšiml, ale jsem hluboce přesvědčen, že se máme přijíždět dohodnout.
A jste ochotni se dohodnout na „Lisabonu“? Je možné smlouvu ratifikovat do konce roku, jak by to rád viděl zbytek Evropy, když budeme muset vyjednávat i o tom, jak se smlouvou dál po irském ne?
Koncem roku Lisabonská smlouva stejně nevstoupí v platnost, i kdybychom ji nakrásně ratifikovali. My jsme teď řekli, že neumíme zaručit, že to bude všechno do konce roku hotové. Ale pokud by se nám podařilo vyslat pozitivní signál, třeba to, že bude hlasovat alespoň jedna komora, tak to bude dobře.
S čím teď ale může vláda počítat ve stavu, v jakém se ocitla po krajských a senátních volbách?
Vláda vládne dál, není destabilizovaná. Vládní strany pouze neuspěly ve volbách. Prezident Sarkozy sází na to, že že premiérem bude Mirek Topolánek dál. Teď měnit složení vlády nějakým dramatickým způsobem nebo měnit premiéra by vhodné nebylo. My nemusíme z předsednictví dělat posvátnou krávu, ale zároveň bychom neměli dělat nic pro to, abychom si uřízli ostudu.
Premiér už začal jednat s opozicí o klidu zbraní v době předsednictví. Mluví se o tom, že za to nabízíte budoucí post eurokomisaře…
Ta jednání budou teprve probíhat. A nemá smysl o nich informovat dříve, než taková jednání skončí. Jsou dvě roviny. Jedna je organizační. Není možné, aby ministři, kteří mají předsedat evropským radám, byli uvězněni v parlamentu a nebyli párováni. Asi by nebylo moudré vyvolávat hlasování o nedůvěře. Druhá stránka věci je se nějak dohodnout na obsahové stránce.
(Autor: Tereza Nosálková)