Ministr Vondra odhaluje nový památník legionářúm v Ozerné
Bez vítězství u Zborova by nebylo samostatného Československa
„Bez vítězství u Zborova by nebylo slávy legií,“ prohlásil v pondělí 2. července 2012 v Kalinivce u památníku československých legionářů, kteří padli před pětadevadesáti lety v bitvě u Zborova, ministr obrany Alexandr Vondra a dodal: „A bez slávy legií by asi nebylo samostatného Československa.“
Podle Vondry toto vítězství sice nepředstavovalo zásadní zlom v první světové válce, ale pro mobilizaci naší národní hrdosti a legionářské slávy to byl zcela zásadní moment, který přesvědčil spojenecké státy Dohody, že nasazení našich zahraničních vojenských sil má cenu, je významné a naši vojáci jsou s to hodně dokázat.
Sedm praporů Československé brigády tehdy prolomilo rakouskou silně opevněnou frontovou linii do hloubky až 5,5 kilometru a nakonec odrazilo i několik protiútoků rakouských a německých jednotek. Podle hlášení vrchního velitele ruských vojsk zajala čs. brigáda 62 důstojníků, 3 150 vojáků, ukořistila 15 děl a mnoho kulometů, z nichž většina byla obrácena proti nepříteli.
Tato bitva tehdy de facto umožnila povolení neomezeného náboru do armády dosud neexistujícího státu.Tak získala Masarykovi a jeho spolupracovníkům první velké mezinárodní renomé.
„Legionáři byli typickými představiteli tehdejší české občanské společnosti, kterou tvrdě zasáhla v roce 1914 světová válka,“ uvedl Alexandr Vondra a vysvětlil, že do té doby vlastně působili v různých zájmových obrozeneckých spolcích, ale v případě nejtěžší zkoušky vůbec neváhali obětovat mnohem více než pohodlí a peníze. Mnozí na oltář svobody národa položili to nejcennější – svůj život. „Buďme vděčni těm, kteří za svobodu, demokracii a nezávislost neváhali položit své životy,“ řekl.
U Zborova padlo a na zranění zemřelo celkem 185 čs. dobrovolníků. Zraněno bylo dalších asi 800 z 3 500 legionářů. Ministr také uvedl, že jeho prastrýc u Zborova bojoval, byl raněn a téměř přišel o nohu. Mezi těmi, kdo si dnes do Kalinivky přijeli připomenout hrdiny, kteří jsou pochováni v blízkém okolí, byl i Petr Adamus z Ostravska: „Nevěděl jsem, že tady budě nějaká vzpomínková akce. Ale leží tady můj prastrýc Josef. Přivezl jsem sem dneska v den výročí bitvy prsť od nás z Velkých Kunčic, kde se strýc narodil.“
To, že mohyla není opuštěným místem, potvrdila Valentina Navodičová z Kalinivky: „Chodíme sem k mohyle sázet a zalévat květiny, jako by tady leželi naši předci. Češi a Slováci si to zaslouží.“
V nedaleké Ozerné ministr obrany pak odhalil další z památníků Čechoslovákům, kteří v těchto místech padli pod legionářskými prapory. „Nejen bitva u Zborova, ale i její dozvuky a ústupové boje přinesly raněné a, bohužel, i padlé,“ vysvětlil Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu.
Náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, do jehož gesce podle mezinárodní úmluvy péče o válečné hroby patří, doplnil, že se jedná o další z řady obnovených památníků legionářům, kteří bojovali na tehdejší ruské frontě: “Autorem je výtvarník Pavel Holý z Vojenského historického ústavu, který zpracoval většinu návrhů k památníkům, které jsme na území Ruska a Ukrajiny znovu vybudovali.“
Zdroj: www.army.cz