HN.IHNED.CZ 18. 11. 2008 00:59
I když to na první pohled dnes už není vidět, vicepremiér pro Evropu Alexandr Vondra (ODS) je poslední máničkou ve vrcholné politice.
Dlouhé vlasy už dávno nemá a sám si stěžuje, že je o deset kilo těžší. Prý mu ale nebrání v tom, aby riskoval vždycky, když si myslí, že to má smysl. Ani když se mu přátelé z disentu třeba posmívají, že ve vládě Mirka Topolánka trochu moc „zmodral“.
„V nesvobodné zemi mělo svobodné slovo velkou váhu, dnes už nejde jen o to, něco říct, ale také mít schopnost najít ostatní a prosadit to,“ srovnává Vondra veřejné působení v době nesvobody a dnes ve vrcholné politice.
Na obou polích se dokázal prosadit. Stál u zrodu Občanského fóra a předtím, v 80. letech, se třeba podílel na vydávání samizdatových tiskovin. „Vždy, když jsme vytiskli číslo Revolver Revue, šlo hlavně o to, rozházet prvních 15 – 20 kusů mezi vlivné lidi, jako byl Uhl, Benda, Havel, a dostat ho přes hranice. Kdyby nás pak zavřeli, nebo číslo při razii zabavili, už by existovalo dál přes lidi. Tuhle první, nejriskantnější roznášku si vzal na starost právě Saša,“ vzpomíná jeden z jeho disidentských „kolegů“ a přátel, spisovatel Jáchym Topol.
Prý už Vondra tehdy měl schopnost s lidmi se domluvit. „Mezi vlasatými opilci a rockovými zvířaty, stejně jako u věhlasných disidentských špiček, měl dveře otevřené.“ A nezapomínal ani na praktické věci, jako třeba na svačinu pro vyhladovělé ilegální tiskaře.
Po listopadu 89 Vondra radil prezidentu Havlovi, později byl velvyslancem v USA, kde se například zasadil o to, aby postkomunistické Česko bylo přijaté do NATO. „Museli jsme získávat podporu prostřednictvím českých krajanů. Bylo těžké si získat jejich srdce. Byli často zahořklí z toho, že tady doma byl bohužel rozšířen pocit, že oni tam přece utekli a měli se tam líp než my,“ vzpomíná Vondra. Z veřejné služby, jak své politické kariéře důsledně říká, odešel v roce 2003. Vrátil se o tři roky později jako senátor a vypadá to, že právě včas. Vláda Mirka Topolánka zahájila jednání s USA o umístění amerického radaru v Česku. A asi těžko by se hledal člověk s lepšími kontakty na americké politické půdě, než je Vondra. On odmítá, že by měl potřebu vrátit se na skvěle nasvícené politické jeviště. „Kdybych dělal politiku kvůli osobním ambicím, tak se naopak nebudu pouštět do nejriskantnějších záležitostí, jako je radar nebo česko-německá deklarace,“ říká.
Čím to je, že zůstal z disentu v politice jako jediný? Určitě roli hraje to, že patřil k těm nejmladším disidentům. Sám říká, že se vrátil kvůli tomu, že chce odvracet levicovou hrozbu. A do skládanky „poslední chartista v politice“ patří minimálně ještě jeden dílek. „Mirek Topolánek jako předseda měl od začátku záměr ODS otevřít. Nespoléhat se jen na ten stálý elektorát jako za Klause. Jedním z mnoha kroků bylo i angažování Saši Vondry, který se svou disidentskou minulostí přinesl trochu té pravdy a lásky,“ myslí si poslanec a studentský vůdce Marek Benda.