Vážený pane prezidente, vojáci a vojákyně, dámy a pánové,
jsem rád, že před vás při této příležitosti předstupuji jako ministr obrany již potřetí a jsem rád, že pokaždé nás zde na velitelském shromáždění poctil návštěvou prezident republiky Václav Klaus. Jak sám zmínil, je to pro něj letos naposledy, a já bych mu rád z tohoto místa poděkoval. Poděkoval za podporu, kterou jsme od něj často v nelehkých diskuzích o zdrojích a dalších ožehavých tématech, třeba na půdě Bezpečnostní rady státu, dostali. Letos bych chtěl své vystoupení rozdělit do dvou částí:
- zaprvé chci shrnout, co jsme za dva roky společně vykonali a co nás čeká v nejbližší budoucnosti;
- zadruhé bych se chtěl hlouběji dotknout úkolů armády po stažení z Afghánistánu, tedy tématu, které vás velmi zajímá.
Každý byste měli mít k dispozici brožurku, která popisuje hlavní kroky udělané v posledních dvou letech i ty, které se chystáme učinit. Je k dispozici jak vytištěná zde, tak na army.cz.
Jak sami můžete vidět, zvládli jsme toho hodně. A ještě hodně nás toho čeká.
Je tomu rok a půl, co byla vládou schválena Bílá kniha o obraně. Z analýzy a doporučených kroků větší část realizujeme. Ano, něco se zpožďuje, v něčem jsme možná byli optimističtější, ale to neznamená, že jsme Bílou knihu pohřbili, jak neférově říkají někteří kritici.
Ale konkrétně. Probíhá restrukturalizace ministerstva a došlo k revizi mikrostruktur Armády České republiky. Držím slovo, které jsem dal – nebudu sahat do výkonné části ozbrojených sil.
Vláda v září schválila dva materiály – novou Obrannou strategii a dokument týkající se struktur a počtů armády, respektive ministerstva obrany a jeho jednotlivých částí. Obranná strategie staví naše ambice na realističtější základ především tím, že umožňuje nasazení brigádního úkolového uskupení pouze v rámci článku pět Washingtonské smlouvy, a nikoli libovolně jako předtím.
Díky revizi počtů budou u armády zaceleny jednotky – zmizí takzvaná vyžlucená místa – a budeme řídit nedoplněnost. To vytvoří větší prostor pro aktivní zálohu jako doplněk profesionálních sil a zároveň umožní flexibilně reagovat na zvýšení rozpočtu a možnost doplňovat armádu profesionálními vojáky. Mimochodem, nová koncepce aktivní zálohy, stejně jako koncepce mobilizace, je na programu nejbližšího zasedání Bezpečnostní rady státu.
Rušíme stávající Velitelství společných sil a sil podpory. Přejdeme tak na strukturu dvoustupňovou, respektive dvě a půl, protože stále budou existovat malá velitelství pozemních a vzdušných sil. Zároveň vznikají agentury, ve kterých se budou činnosti koncentrovat. Díky tomu uspoříme přibližně 1600 tabulkových míst.
Ke snížení počtů dojde u civilní části ministerstva i u přímo podřízených útvarů a zařízení. Bude se to týkat přibližně tisícovky pracovních míst. Tyto změny budou probíhat do poloviny, respektive do konce příštího roku tak, aby od 1. ledna 2014 byla nová struktura plně funkční.
Do meziresortního připomínkového řízení nyní odcházejí dva návrhy zákonů – i velká novela zákona 221/1999 Sb. a návrh nového platového zákona. Tyto normy vytvářejí předpoklad pro zavedení systému řízení kariér u vojáků z povolání. Předpokládáme, že by vstoupily v platnost k 1. lednu 2014. Byly dva předpoklady při jejich tvorbě – 1) většině vojáků se nesmějí snížit příjmy a 2) zavedení platového řádu musí být schopno ministerstvo obrany financovat ze stávajícího rozpočtu.
Co se týká přídavku na bydlení, příští rok bude vyplácen stejným způsobem jako letos.
Zabývali jsme se náborem i průběhem služby vojáků. Mám radost, že jsme obnovili rekrutace, téměř 500 nových posil na Hradčanském náměstí u příležitosti státního svátku je toho důkazem. Nyní se chceme ještě zaměřit na konec kariéry vojáků, respektive na jejich přechod do civilního života. Ministerstvo obrany musí být schopné každému, kdo věrně sloužil své vlasti aktivně pomáhat s dalším uplatněním, a to nejenom rekvalifikacemi či absolvováním různých kurzů, ale i motivováním zaměstnavatelů. V mnoha zemích světa jsou právě vojáci žádanou silou na trhu práce. A u nás tomu musí být stejně.
I přes rozpočtovou nejistotu se v letošním roce podařilo sestavit střednědobý plán. Jedná se o důležitý krok. Starý plán se doslova rozpadl před několika lety a bez střednědobého plánu se dá těžko takováto organizace efektivně řídit.
Mohl bych pokračovat ještě dlouho – vytvořili jsme dva nové úseky, ve kterých se centralizují nákupy, nakupujeme transparentněji, pokročili jsme ve snaze prodat přebytečné podzvukové letouny L-159, vyjednáváme se Švédskem o podmínkách prodloužení pronájmu nadzvukových letounů JAS-39 Gripen, ale zároveň se připravujeme i na možné vyhlášení veřejného výběrového řízení a tak dále a tak podobně.
V neposlední řadě jsem rád, že se během letošního roku podařilo naprosto hladce a důstojně, což jak pamětníci potvrdí nebývalo vždy zvykem, provést personální výměny na čtyřech vysokých armádních postech. Na počátku roku přišel na funkci náčelníka Vojenské policie plukovník Milan Schulc. Na konci června se stal novým náčelníkem Generálního štábu generálporučík Petr Pavel. A od 1. listopadu je novým ředitelem Vojenského zpravodajství brigádní generál Milan Kovanda. Do Bruselu na místo velvyslance u NATO odešel první náměstek Jiří Šedivý a jeho pozici zaujal někdejší náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek. Jsem také rád, že všichni, kteří z těchto funkcí odcházeli, našli své důstojné uplatnění ve státních službách. I to nebývalo dříve zvykem, a rád bych všem, kteří z těchto pozic odešli, ať už je to generál Ložek, generál Páleník nebo také Jiří Šedivý a Vlastimil Picek za to, co pro naše ozbrojené síly vykonali, poděkoval.
Pokud se podíváte na to, co jsem vám říkal v uplynulých více než dvou letech a co vám říkám dnes, pak zjistíte, že jsem zcela konzistentní. Plním to, co jsem vám slíbil. Tu se něco daří lépe, tu hůře. Nicméně dělám maximum pro to, aby se situace nezhoršovala, respektive aby byly položeny solidní základy pro zlepšení. To se týká například rozpočtu. Jak víte, i vláda uznala, že jsme se již ocitli na hraně a že další snižování by znamenalo ohrožení obranyschopnosti a bezpečnosti České republiky. Proto by se měl v příštích letech rozpočet pohybovat na stejné úrovni jako letos po zavázání prostředků.
Na závěr bych se chtěl věnovat ještě jednomu tématu, které pokládám za významné. Jak víte, parlament letos velkou většinou schválil námi předložený záměr nasazení sil na další dva roky. V souladu s našimi spojenci se stahujeme z Afghánistánu. V roce 2015 budeme mít v této zemi maximálně stovku vojáků. To je oproti současnosti radikální pokles. Často se mně ptáte, co bude dál, jaké budou další mise.
Za posledních více než dvacet let se pro vás nasazování v zahraničí stalo nezbytnou součástí života – Irák, Balkán i Afghánistán. A to nepočítám mise menší. Operační tempo posledních patnácti let bylo obzvlášť vysoké a mnozí z vás si těžko dokáží bez pravidelných výjezdů představit život. Co bude nyní?
Pokud se nikterak významněji nezhorší bezpečnostní situace, nedá se předpokládat, že by se po stažení z Afghánistánu objevila nějaká obdobná významná velká mise. Nadále budeme aktivní, ale budeme spíše přispívat k výcviku zahraničních sil v operacích typu OMLT než že bychom masově nasazovali jednotky v zahraničí. Nastává čas vrátit se ke kořenům, což bude klást nároky především na vás, na velitele.
Co je smyslem existence jakýchkoli ozbrojených sil? Obrana státu a jeho zájmů. Armáda musí být dobře připravena na vedení operací ve větším rozsahu, než je pouze nasazování uskupení do výše rota či maximálně oslabený prapor.
Příští rok proběhne v Polsku jedno z největších cvičení posledních let s názvem Steadfast Jazz 2013, které má za úkol prověřit spojeneckou součinnost při aktivaci článku pět, tedy napadení jedné z členských zemí. Budeme se jej samozřejmě účastnit. Je nutné testovat připravenost armády na vyšší stupně ohrožení území České republiky respektive našich spojenců. K tomu by v následujících letech měla posloužit i část financí, které jsme dávali na mise.
Mise posledních především deseti let byly jistě zdrojem zkušeností. Nyní je ovšem na čase se soustředit na konsolidaci jednotek, na zavedení nabytých zkušeností do výcviku a na udržení a rozvoj schopností. Bez toho, abyste vy, velitelé, dohlíželi na aplikaci poznatků ze zahraničních misí do výcviku, přijde úsilí posledních let nazmar, což by samozřejmě byla velká chyba.
To, co jsem nyní uvedl, neznamená uzavření se do ulity, ale – řečeno sportovní terminologií – každý sportovec po vrcholném výkonu musí regenerovat a eventuálně upravit trénink. Stejné je to i s armádami. Dále počítáme s tím, že ozbrojené síly budou v případě nutnosti podporovat zájmy České republiky v zahraničí, ale nesmí se tak dít v žádném případě bezhlavě.
Je nutné přemýšlet nad tím, jak budou vypadat další konflikty, jaké další mise – doma či v zahraničí – budou muset absolvovat čeští vojáci. Tato otázka není nová, je periodicky kladena po tisíce let a její zodpovězení, pokud není jasný nepřítel, je velice složité. I proto se vžilo rčení o „přípravách na minulou válku“.
Působení českých sil v zahraničních operacích v posledních patnácti letech mnohé napovědělo. Musíte být dobře připraveni na vedení operací v hybridním prostředí, kde se snoubí konvenční přístupy s těmi nekonvenčními a velkou roli sehrává informační nadvláda a kontrola kybernetického prostoru. Musíte být připraveni na prostředí, ve kterém se pohybuje větší množství aktérů a které se může radikálně lišit od toho, co jste poznali třeba právě v Iráku a v Afghánistánu.
Absorpce poučení z misí, sledování trendů a přizpůsobení výcviku je ovšem jedna věc. Nesmíme ale zapomínat na to hlavní: Na dobře připravený systém obrany naší republiky, České republiky, pokud by byla ohrožena. To je totiž primární smysl existence armády, k tomu naši armádu potřebujeme především.