Rozhovor s Alexandrem Vondrou, Hospodářské noviny, 17.1.2014
Před deseti lety se Alexandr Vondra stal možná nejviditelnějším příkladem proměny ODS v topolánkovských časech. Někdejší nejmladší mluvčí Charty 77 a zkušený diplomat, který vyjednával například vstup do NATO nebo českoněmeckou deklaraci, se vrhl do stranické politiky. Před čtyřmi lety se stal dokonce místopředsedou ODS – a brzy poté se jeho strmá kariéra začala komplikovat. Poškodila ho aféra Promopro z dob evropského předsednictví, na podzim 2012 neobhájil senátorské křeslo na Litoměřicku a v listopadu téhož roku oznámil odchod z vlády. V prvním rozhovoru po více než roce se snaží najít odpověď na otázku, kterou teď řeší celá ODS: Co se stalo špatně? A jak z toho teď vlastně ven?
Po třiadvaceti letech se ODS vrací na místo, kde byla kdysi založena: do Olomouce, kde zítra začíná její 24. kongres: „ODS je v největší krizi své historie. Krize někdy vyžaduje nestandardní řešení. a koneckonců slovo krize v čínštině znamená příležitost,“ říká Alexandr Vondra, jedna z nejvýraznějších postav ODS v posledním desetiletí.
* Jedete na kongres ODS do Olomouce?
Ano, jedu. A těším se.
* Na co se tam dá těšit?
Pevně věřím, že to bude znovuvzkříšení ODS.
* Minimálně jeden obrodný kongres, kde mělo dojít ke znovuvzkříšení ODS, pamatujeme. V červnu 2010 v Praze-Vysočanech. Proč je teď potřeba další křísicí kongres?
Tenhle punc jste tomu tehdy dávali hodně vy, novináři. Máte rádi věci v černobílých polohách a tehdy to byla ta bílá. Narazilo to ale na realitu, koalici s Věcmi veřejnými a vládní zodpovědnost. Myslet si, že ta energie z kongresu vydrží v nezměněné podobě déle než rok, maximálně dva, bylo iluzorní.
* Jak vypadá ideální scénář vzkříšení ODS?
Zejména my tlustší víme, že cesta do kopce je vždycky obtížnější než cesta z kopce. Každý rok to poznávám, když chodím tréninkově na Milešovku. Cesta bude dlouhá, musíme se obrnit trpělivostí. A musíme se přestat zabývat sami sebou a vrátit se k politice srozumitelné pro své voliče.
* Kdy ODS takovou naposledy dělala?
Snažila se ji dělat kontinuálně, ale nesla tíhu odpovědnosti za dvě koaliční vlády, z nichž ani jedna to kvůli trampotám koaličního soužití a dalším průserům nedotáhla do konce.
* Koho budete v Olomouci volit za předsedu ODS?
Určitě Petra Fialu. Je to sice stranický nováček, ale z hlediska povědomí o české pravicové politice to není žádný začátečník. Je to starý dobrý konzervativní politik a myslitel a ODS dodá punc solidnosti. V minulosti prokázal i schopnost řídit větší celky, Masarykova univerzita je v humanitních oborech na tom dneska líp než Univerzita Karlova.
* Při vší úctě k Petru Fialovi, co to vypovídá o ODS, že si vybere do čela člověka, který se stal jejím členem 7. listopadu 2013? Není to spíš projev zoufalství?
Není to projev zoufalství,ale toho,že se ODS ocitla v největší krizi za celou svou existenci. Krize někdy vyžaduje trochu nestandardní řešení. A koneckonců slovo krize v čínštině znamená „příležitost“. Petr Fiala má svůj osobní i profesní příběh, není to žádná tabula rasa.
* Volební výsledky ODS od roku 2006 – s výjimkou eurovoleb 2009 – neustále klesají. Vy jste byl od té doby u všeho důležitého, byl jste ve všech vládách ODS, od roku 2010 jste byl místopředsedou. Co se to s ODS stalo?
Pokud pomineme konkrétní chyby konkrétních lidí, je to výsledek sedmileté vládní odpovědnosti. Nikdo si nemohl představovat, že na tom budeme po sedmi letech u vlády stejně jako v roce 2006.
* Jiří Paroubek to se sociální demokracií v roce 2006 po osmi letech vládnutí dokázal.
Sociální demokraté udělali razantní výměnu Grosse za Paroubka, z hlediska marketingu si nedovedu představit silnější. Navíc neschytali druhý faktor, o němž jsem se chtěl zmínit. V letech 2005 a 2006 vrcholila bipolarita české politiky. Zatímco teď po 25 letech od revoluce přichází generační výměna, často znechucení z establishmentu, a schytala to celá politika jako taková.
* i vy jste udělali zásadní výměnu, před volbami 2010 jste vystřídali Mirka Topolánka Petrem Nečasem… A teď jste v téhle situaci. To přece není normální propad popularity vládnoucí strany.
Ale no tak pozor. Někdy do konce roku 2012 jsme se drželi mezi 15 a 20 procenty. Dva a půl roku od voleb jsme byli zhruba tam, kde se to dalo očekávat. K dramatickému sešupu došlo ale loni v červnu po zásahu na Úřadu vlády.
* Takže to způsobil váš odchod.
To samozřejmě neříkám, ale připomínám, že jsem v senátních volbách na podzim 2012 získal na Litoměřicku 17 a půl procenta. Sice jsem neuspěl, mandát jsem neobhájil… Ale jak bychom za takový výsledek byli v parlamentních volbách vděčni! A mimochodem, Karel Schwarzenberg získal v Litoměřicích v prezidentských volbách to samé co já. To, co se pak stalo loni v červnu, nás nesmírně poškodilo a já si pořád ještě myslím, že zásah policie a zejména státního zástupce Ivo Ištvana na Úřadu vlády nebyl adekvátní.
* Máte pro to nějaké vysvětlení?
Nevím, loni tou dobou už jsem byl soukromý občan. Ale ten zásah se nejspíš povedl, protože to všem ostatním hráčům vyhovovalo. Levici to logicky posilovalo, TOP 09 hledala způsob, jak si udržet momentum z prezidentských voleb. Nevím, do jaké míry to byl mix potlačených frustrací, které bouchaly jako papiňák, protože mnozí lidé v policii mohli mít pocit, že je jejich práce ovlivňována. A teď najednou jako by se chtěli ukázat. Nevím, do jaké míry si do toho státní zástupce Ištvan přinesl zase svou frustraci. Připadá mi jako španělský soudce Baltasar Garzón, který se kdysi snažil stíhat Henryho Kissingera.
*
HN: Zažil jste jako člen strany dva předsedy a dva premiéry ve vládách ODS, Mirka Topolánka a Petra Nečase. V čem se lišili a jak se to odráželo v politice OdS?
Lišili se asi jako den a noc. Mirek Topolánek měl nepochybně výrazné sebevědomí, byl to střelec se slušnou dávkou charismatu, minimálně na české poměry. Když vstoupil do místnosti, bylo ho všude plno, někdy až přeplněno. Petr Nečas byl spíš příklad solidnější, rozvážnější polohy. Myslím, že ta změna v roce 2010 byla logická. Šli jsme do vládní zodpovědnosti za úsporný program, v době rostoucích dluhů a krize, a to chtělo někoho skromnějšího, s větší mírou sebezapření.
* Tichá jízda ovšem skončila dost hlasitou havárií.
Jistě. Petr Nečas naboural, udělal chybu, ale říkám to s velkou dávkou skromnosti, protože jsem si stoprocentně jistý tím, že si Petr Nečas takový konec nezaslouží.
* Pořád nám přijde, že všechno, co popisujete, přece jen nestačí na takový propad velké strany. Kde došlo k té fatální ztrátě důvěry voličů?
Ale my jsme samozřejmě dělali chyby. Třeba bych si usekl ruku za to, že jsem ji zvedl za přímou volbu prezidenta. Všichni to chtěli, opozice, Karel Schwarzenberg, chtěly to Věci veřejné, podle průzkumů to chtěl národ a pak jsme zjistili, že jsme to dokonce měli i ve volebním programu, ačkoliv to mnozí z nás ani netušili.
* Proč politické strany odkopávají své bývalé předsedy? ODS do Olomouce nikoho z nich nepozvala.
Nejsem člen Výkonné rady, takže jsem u toho rozhodování nebyl. Asi bych se je nebál pozvat. Když někdo vůči nám mluví kriticky, neznamená to, že má být odkopnut. Strana by si měla vážit jak otce zakladatele, tak těch, kteří tu káru táhli po něm. A myslím si, že si jich ODS váží. Možná je to dané tou trochu mimořádnou situací. Třeba se báli, že by to pozvání odmítli, což by vypadalo ještě hůř, a tak je proaktivně rovnou nepozvali. Jak říkám, nebyl jsem u toho, ale mám pro to určité pochopení.
* Byl jste za Mirka Topolánka považován za symbol otevírání se ODS. Jenže pak se něco pokazilo. Cítíte odpovědnost za ten hrozný propad ODS od té doby?
Určitě. Vydal jsem se bojovat, byl jsem v boji raněnej, jak jste si všimli, ale na rozdíl od jiných jsem úplně nepadl. Ale k odpovědnosti se hlásím. Taky když jsem neobhájil senátní mandát, tak jsem z toho vyvodil důsledky. Rozhodl jsem se nekandidovat na žádné funkce a odešel jsem z vlády. Ta jistá karanténa stále trvá. Ani teď na žádné funkce nekandiduju, nikam se necpu. Beru to tak, že teď je čas na drobnou práci dole.
* Zmínil jste „zranění v boji“, tedy pravděpodobně kauzu Promopro. Teď to byly tři roky, kdy se začala intenzivně řešit. Vy jste to tehdy vnímal jako pomstu a účelově vytaženou věc. Tenhle váš pocit trvá?
Možná je pravda, že kdybych se v roce 2010 tak silně neangažoval, tak by žádná kauza nebyla. A i to je samozřejmě důvod pro ten můj půst. Chci počkat, až se to definitivně vyřeší. Osobně si myslím, že lidé jako moji podřízení Jana Hendrichová nebo David Mlíčko by neudělali nikdy nic nemorálního, a už vůbec ne nezákonného. Ale já nejsem soudce, tak ať to posoudí nezávislý soud.
* Jak si ODS s 16 poslanci povede ve sněmovně, když ani nemá řečníka, jakým je třeba Miroslav Kalousek?
Rozhodně není čas na to, aby se pravice mlátila mezi sebou.
* Ale bude.
Tak jistě, může probíhat cosi jako soutěž krásy, ale neměl by to být bratrovražedný boj. Na to prostě není čas ani doba. Pravice tahá za kratší konec. Máme levicovou vládu, levicového prezidenta, levicový Senát, levicové kraje. Pravice je prakticky všude v opozici. A Babišovo ANO není žádná pravice, to je mýtus. Takže to je důvod spolupracovat, ne se hádat.
* Necítíte za úspěch Andreje Babiše odpovědnost? K němu utekla určitě velká část vašich voličů.
Připravil profesionální kampaň. Nedělá chyby, aspoň zatím žádnou velkou neudělal. A je zkušený harcovník. Ty jeho řeči o tom, že je v politice amatér, jsou úsměvné. Ale Andrej Babiš měl také ohromné štěstí v tom,že trefil dobu maximálního znechucení politikou. Skoro bych se vsadil, že kdyby vláda vydržela do konce, tak sice vyhraje ČSSD, asi i výrazněji,ale ODS má normálně dvouciferný výsledek. Začali bychom možná i těžit z ekonomického oživení. A ministři by mohli dělat takové ty kousky jako Vlasta Picek, který vyznamenal pejska! To jsem měl taky připravené.
* Jak Babiš v politice podle vás dopadne?
Podívejte, já jsem pro, ať vláda dostane šanci. A jen upozorňuju, že i my jsme čelili různým podezřením ze střetu zájmů, ale to, co se teď stane, je megastřet. Šéf jedné z největších firem v republice, která z velké části žije ze státních a evropských dotací, si jde sednout na ministerstvo financí a cestou si ještě koupí dva deníky. Přemýšlí o nákupu televize! Berlusconi byl proti tomu legrace, ten vlastnil dva zábavní kanály. Nechci být ale žádným prorokem. Mám tuhle zemi rád a to poslední, co bych jí přál, je to, aby v důsledku nějakého opakovaného zklamání lidí tady zase začal vládnout rudý teror.
* Počkejte, to snad v roce 2014 nehrozí.
Něco takového si lidé v různých letech dvacátého století říkali asi taky.
* Takže jste alarmista?
Nejsem. Ale ty volby mě zneklidnily v jedné věci. Totiž jak se ukázala opět ta hrozná neukotvenost české společnosti. A nedostatek loajality. Ve standardních západních zemích se pochopitelně také střídají strany u moci, mají lepší i horší časy. Ale zároveň je poměrně velká skupina voličů, kteří je neopouštějí, ani když se jim nedaří. A to není jen v politice. Podívejte se na prázdné kostely. Nebo prázdné stadiony! Když Baník nebo Slavia vyhrávají,chodí deset dvacet tisíc lidí. A pak se dva roky nedaří a chodí dva tři tisíce. V Německu je plno pořád.
* To po pětadvaceti letech svobody není zrovna optimistický závěr.
Nechci brečet. Jen mě děsí to, co se stane, až přijde nějaká skutečná krize. Ta zatím není, navzdory tomu, že si to mnozí myslí. Ale i po letech stagnace jsme na tom ve všech ukazatelích v rámci Evropy i světa poměrně dobře. Co budeme dělat, když nedej bože přijde velká krize? Budeme stát na nohou a nehrbit se?
Jindřich Šídlo, Miloš Čermák