28.05.2011, Deník
V úterý jste se vrátil z Iráku. Přivezl jste dobré zprávy o prodeji bitevníků L-159?
Podepsáno ještě není, ale jsme tak daleko, jako jsme ještě nikdy nebyli. Irácké vzdušné síly si L-159 vybraly a chtějí je, jde o to dotáhnout jednání do konce.
V delegaci, která provázela premiéra v Iráku, byl i Mirek Topolánek. Muž, který vás nesnáší, protože jste jako první řekl, že by měl odejít z postu předsedy ODS. Bavili jste se spolu?
Pozdravili jsme se. V delegaci byli podnikatelé, což je důležité zvláště při cestách do třetího světa. Mirek Topolánek byl mezi nimi a zajímal se o nějaké energetické a vodohospodářské projekty. S vojenskou částí, kterou jsem vedl já, do styku nepřišel.
To jste asi kvitoval s povděkem, když podle rakouského svědka Topolánek prý věděl o půlmiliardovém úplatku při dodávce Pandurů, o který si měl říct jeho přítel Marek Dalík. Nejste už unaven z těch neustále nových afér spojených s resortem, který teď vedete?
Je třeba oddělit minulost od budoucnosti. Některé zbrojní nákupy z uplynulých sedmi let jsou předmětem vyšetřování a je úkolem orgánů činných v trestním řízení, aby se tím zabývaly.
Orgánů, které z 99 procent nic nevyšetří…
Myslím, že by se vyšetřit měly. My jsme tu udělali několik auditů a policii jsme předali veškeré materiály, které s tím souvisejí. Slíbil jsem, že změníme způsob vojenských nákupů. My ani nemáme jinou možnost, protože armádní rozpočet za poslední dva roky klesl o dvacet procent. Úspory v systému musíme najít tak, aby to nevedlo k degradaci armády. Ať už při plnění jejích spojeneckých závazků v zahraničí, nebo tady doma. Proto jsme připravili Bílou knihu, která ministerstvo svlíkla do naha a ukázala, jak na tom jsme.
Jsme na tom dost strašně. Z vaší Bílé knihy plyne, že kvůli zdaňování výsluh a konkurenci na trhu práce bude armáda stále obtížněji naplňovat stav 26 600 vojáků, že deficit ve výzbroji je 90 miliard a že posledních dvacet let je přehlídkou ztraceného času, nesmyslných koncepcí a mrhání penězi. Nebylo by lepší tady otočit klíčem, armádu zrušit a všechno, včetně téhle honosné budovy pod Hradem, prodat?
Ne, to zcela zásadně odmítám. My jsme desetimilionová suverénní země, která má sice nejlepší bezpečnostní garance v rámci NATO…
…Právě. Nebylo by rozumnější si přestat hrát na vojáky a nechat to těm povolanějším?
Nemůžete počítat s tím, že vás někdo trvale bude chránit a vy k tomu žádným způsobem nepřispějete. Když přestanete platit činži, z bytu vás dřív nebo později vystěhují. My musíme zajišťovat základní obranyschopnost státu a plnit vojenské závazky, a to při nastavení realistických ambicí. Před deseti lety se postavily velké plány a pak na ně nebyly prostředky.
Exministryně obrany Parkanová tvrdí, že se dopouštíte stejné chyby, když v Bílé knize spoléháte na dorovnání schodku s tím, že se peníze ve státním rozpočtu na armádu najdou.
Ne, ne, ne. My jsme řekli, že teď není čas na dramatické navyšování rozpočtu. Je to ale pochopitelně problém. Při vstupu do NATO jsme se zavázali, že na obranu budeme dávat dvě procenta hrubého domácího produktu, a dneska se blížíme k jednomu procentu. Vzhledem k nejistému vývoji ve světě je nutné tu tendenci zvrátit. Nicméně žádný skok neočekávám, protože všichni šetříme. Proto jsem začal reformou nákupního systému. Ve sněmovně je zákon, který usnadňuje pořízení zbrojního materiálu bez prostředníků. Ve vyšší míře chceme využívat agenturu NATO, která organizuje tendry, teď tam třeba budeme dávat nákup munice. Druhý zákon předpokládá větší soutěživost při zadávání zakázek.
A co námitka ministra financí Kalouska, podle něhož žádná formální pravidla nezaručí, že se bude méně krást? Akorát se provize přenesou jinam.
My jsme ještě nedávno byli v situaci, kdy se tu nedal bez prostředníka koupit ani tank do Vojenského historického muzea. Nejde o to likvidovat firmy, které dobře dělají svou práci, ale o to, aby si ministerstvo díky pevně daným pravidlům mohlo vždy vybírat z více možností, aby podmínky nebyly šity na míru předem vybranému zájemci. Nákupy se nesmějí plánovat nahodile, chceme je centralizovat a kalkulovat s celoživotním cyklem zbraní. Například u letadel CASA se zbytečně oddělil nákup od servisu.
No, ono by asi bylo lepší žádné CASY nenakupovat, vzhledem k jejich poruchám a nevyužitelnosti vůbec. Stejně Pandury, které se obrnily za velké peníze, akorát že kvůli tomu nemohou v Afghánistánu plnit svou roli lehkého pěchotního vozidla. V mnoha případech vojáci tu techniku odmítali jako nepotřebnou. Politici je ale neposlouchali, potřebovali se prostě napakovat. Co vy?
Nevylévejme s vaničkou i dítě. Vojáci v Kosovu nebo v Afghánistánu dělají skvělou práci a musejí k tomu mít dobrou výzbroj. Odmítám názor, že technika, kterou disponují, jsou jen střepy a šunt. Armáda musí umět reagovat na nové bezpečnostní hrozby. Když povstalci v Afghánistánu začali používat nástražná výbušná zařízení, vojáci museli mít zvýšenou pancéřovanou ochranu. Musejí mít výzbroj, která bude lépe chránit jejich život a umožní jim komunikovat s partnery. Ale zároveň je důležité, aby všechny nákupy probíhaly přehledně, otevřeně a s dlouhodobým výhledem.
Budete víc naslouchat hlasům vojáků?
Ano. I proto jsem objel všechny posádky v republice a na každé štaci jsem sbíral názory z terénu. Bez toho bych si netroufl sepisovat Bílou knihu.
Jenže já držím v ruce hrst argumentů, která vyvrací jeden závěr Bílé knihy za druhým. Taky od vojáků. Tvrdí třeba, že nadzvukové stíhačky neochrání náš vzdušný prostor, a proto byste neměli rušit protiletadlový raketový komplet, že je nesmyl zbavovat se uznávaných bojových vozidel pěchoty BVP nebo vrtulníků Mi-24/35. Kde berete jistotu, že vaše koncepce je ta správná a příští ministr ji kompletně nepřekope?
Nemůžeme mít všechno, musíme si vybrat to, co je důležitější. Na všechno zdroje nemáme.
Bez Gripenů či jiných nadzvukových letadel se podle vás neobejdeme?
Ze všech diskusí, které jsme vedli, jednoznačně vyplynulo, že musíme mít základní ochranu našeho nebe. Přínos nadzvukového letectva je vyšší než raketových protiletadlových systémů. Stíhačky jsou schopny zajistit ochranu vzdušného prostoru celoplošně. Vzlétnou a vrátí se, zatímco rakety vypálíte a jsou nenávratně pryč. Letouny je možné zapojit do širší součinnosti v rámci NATO. Mohou chránit i prostor kolem jaderných elektráren.
Vy osobně jste pro nákup nebo pronájem nadzvukových letounů?
Bílá kniha zatím určuje jen základní směry rozvoje.
Proto se ptám přímo vás.
Chci do vlády přijít se širší paletou návrhů, která umožní neorientovat se jen na jedno řešení.
Do vlády byste postupně měl přijít s návrhem na zrušení minimálně jedné letecké základny a vojenského újezdu. Jenže v červnu proběhne mimořádná schůze s jediným bodem, kterým je vaše role v kauze ProMoPro. Myslíte, že svou pozici ustojíte a ještě vůbec do vlády něco předložíte?
V politice nikdy nic nevíte dopředu. Na své funkci jsem nikdy nelpěl. Politiku chápu jako službu. O složení vlády rozhoduje premiér, ale rozhodně nevidím žádný důvod utíkat z bojiště od rozdělané práce. My víme, co chceme dělat, a já jsem samozřejmě připraven v práci pokračovat. Jeden z problémů tohoto resortu je, že za deset let se tu vystřídalo asi osm ministrů, takže určitá stabilita by byla vhodná. Nicméně nevztahuji to na svou osobu.
Stabilita v tuzemsku je pofidérní pojem. Po volbách měla koalice ve sněmovně luxusních 118 hlasů. Teď má rozeklané véčkaře a žádnou jistou většinu pro své reformy. Co tomu jako místopředseda ODS říkáte?
První rok je vždy nejtěžší. Loni tu bylo velké očekávání, 118 hlasů pro reformy. Teď po všech těch zemětřeseních u Věcí veřejných ovšem skutečně byla na stole otázka, jestli je koalice způsobilá pokračovat, nebo ne. Země ale nemá lepší perspektivu než důchodovou a zdravotní reformu.
Čili reformy uděláte, i kdyby na chleba nebylo. A třeba s Marťany. Pražský primátor Svoboda (ODS) ovšem řekl, že premiér Nečas měl véčkaře z vlády vyprovodit, aby se nepoztrácely poslední zbytky důvěry ve vládu.
V politice si partnery nevybíráte. Povinností politiků je hledat racionální řešení, která jsou ku prospěchu země a v souladu s předvolebními sliby.A my jsme reformy slibovali. Kdybych měl říct, kolikrát koaliční jednání testovala meze mé nebo naší trpělivosti, tak by to byl dlouhý výčet. Chleba se bude lámat v průběhu letošního roku, až se bude rozhodovat o reformních zákonech. Pokud nebude jiná možnost než rozdat ve volbách karty znovu, bude to tak. Já si ale zatím nemyslím, že v takové situaci jsme.
A když po své konferenci véčkaři řeknou, že chtějí čtyři ministry VV ve vládě a vaši hlavu, co bude?
Proč to předjímat? Zatím to neřekli.
Ale ano. Tvrdí, že usnesení jejich klubu trvá.
Počkejme si, s čím přijdou. Je tu koaliční smlouva a VV musejí říct, jestli ji drží, nebo vypovídají. My jsme se minulý rok přece na něčem dohodli.
Jenže mezitím se stala strašná spousta věcí, ve vládě není Radek John ani Vít Bárta. Je to jiný tým.
Koaliční projekt je sestaven z tří suverénních stran a já Věcem veřejným nebudu radit, jak se mají zachovat.
(Autor: Kateřina Perknerová)