Přečetl jsem si „Otevřený dopis ministru Vondrovi“, který jeho autor a můj volební soupeř Zdeněk Bárta umístil na svou webovou stránku a dál rozeslal na stovky e-mailových adres. Je příznačné, že mně zatím jeho dopis nedošel…..
Musím se přiznat, že jsem ani na tento dopis, ani na reakce některých jeho příznivců, které senátor začal zveřejňovat na své webové stránce, nechtěl původně vůbec reagovat. Každý z nás – kandidátů do Senátu na Litoměřicku, Podřipsku a Slánsku – svou volební kampaň dělá po svém a se svými voliči komunikuje způsobem jemu blízkým. Ale vzhledem k tomu, že i na mne se obracíte s negativními či pozitivními reakcemi, které ve Vás tento dopis vyvolal a kterým senátor Bárta prostor na svém webu nedal, dovolte mi alespoň některé z nich zveřejnit.
Vzhledem k tomu, že v otevřeném dopise Zdeňka Bárty chybí přesná citace z rozhovoru v mém volebním magazínu, která podle něj můj „hysterický a nečestný způsob volební kampaně“ zahájila, dovoluji si vám jej nabídnout:
Co Zdeněk Bárta, váš bývalý spojenec z Charty 77?
Často jsem slýchal stížnosti, že Zdeněk Bárta pro svůj kraj za těch šest let skoro nic neudělal,
a že nemá výsledky. Samozřejmě vím o jeho práci v evangelické Diakonii, kde pomáhá potřebným, a před tím se hluboce klaním. Ale to je samo o sobě málo, na to nemusí být senátor.
Senátor Bárta vyvolal na jaře rozruch, když v Terezíně nepřímo srovnal utrpení židovských vězňů za války a Němců, kteří tam po válce čekali na odsun. Je taková paralela na místě?
Ne. Je absurdní a vůči lidem, kteří Terezínem prošli za války, urážlivá. Nikdy bych nepopíral utrpení, které při odsunu zažili naši bývalí němečtí spoluobčané. Ale srovnávat to s tím, co se v Terezíně dělo za války, může jen lunatik. Zdeněk Bárta tady promluvil hlasem pražské intelektuální kavárny, která občas ztrácí míru a cit pro proporce.
Kvůli tomu mne senátor Bárta obvinil ze lži, prý že překrucuji jeho projev. Ve skutečnosti Zdeněk Bárta v Terezíně před tři čtvrtě rokem řekl, že v jeho zdech se „se odehrávalo nevýslovné utrpení příslušníků židovského národa v nacisty zde zřízeném ghettu, ale také stejně nevýslovné utrpení příslušníků německého národa, kteří zde byli po válce koncentrováni před svým vyhnáním ze země.“
Nic jsem tedy nepřekroutil. Nejsem český nacionalista ani nejsem cynik, který by umučeného německého dítěte litoval méně než zabitého českého nebo židovského dítěte. Tady jde ale o něco úplně jiného: senátor Bárta není jen kazatel a moralista, ale také politik – když tedy něco na toto křehké téma řekne, měl by počítat s tím, že jeho slova budou žít dál svým životem. Třeba tak, že někteří revizionističtí historikové a nacionalisté v Německu budou takovými slovy zpětně futrovat svoje konstrukce a snahy o přepis historie. V jejich výkladu dějin se před válkou a po válce událo v českých zemích stejně nebo dokonce víc zločinů než za války a za nacistické okupace. V tomto světle je pak vyjádření Zdeňka Bárty třeba kritizovat hned z dvojího hlediska:
Především – byť možná nechtěně – klade Bárta svým moralistickým výrokem rovnítko mezi holocaust na straně jedné, a utrpení vysídlovaných Němců na straně druhé. Je přece evidentní, že šoa se svým rozsahem a nelidskostí vymyká všem ostatním hrůzám 20. století. Senátor však nahrává těm extremistům, kteří chtějí rozsah vyhlazování židovského národa relativizovat a nakonec i úplně zpochybnit.
A za druhé – Zdeněk Bárta mluví o utrpení příslušníků židovského a německého národa, ale neříká už nic o utrpení příslušníků českého národa, přestože je evidentní, že Terezín, zejména jeho Malá pevnost, sloužil jako věznice a popraviště pro členy českého protinacistického odboje. Tímto opomenutím tak Zdeněk Bárta jen dál nahrává stanoviskům některých extrémnějších sudetoněmeckých a národněkonzervativních publicistů, kteří se snaží existenci českého protinacistického odboje z historie vytěsnit a vylíčit nás jako národ kolaborantů. Je smutné, má-li Bártovo intelektuální lajdáctví dávat těmto vyhnancům z povolání oklikou za pravdu.
Sečteno a podtrženo – za tím, co jsem na adresu Zdeňka Bárty řekl ve svém magazínu, si stojím nejen politicky – jako člověk, který vyjednával česko-německou deklaraci, pečlivě v ní vážil míru nacistické a naší viny a od našich nacionalistů a bolševiků si za to užil své – ale také lidsky, protože můj dědeček jako odbojář terezínskou pevností prošel a nakonec byl popraven v německém koncentračním táboře.
Alexandr Vondra, 15.10.2006
Zdeněk Bárta: „Otevřený dopis ministru Vondrovi“
Středa, 11 říjen 2006
Pane ministře Vondro,
vzhledem k Vašemu hysterickému, negativnímu a nečestnému způsobu volební kampaně jsem nucen Vám napsat tento otevřený dopis. Míru slušnosti jste překročil již několikrát. To však, že se cynicky nestydíte zneužít k dosažení svého úspěchu ve volbách tragického lidského utrpení, to přesahuje všechnu únosnou míru.
Ve svém volebním materiálu se nestydíte několikrát lhát, zejména však o tom, že srovnávám utrpení Židů za války a Němců po válce v Terezíně. Pokud tyto věci o mně říkají Robert Kopecký, či Anděla Dvořáková, staří komunisté, kteří možná skutečně věří tomu, co říkají, to se dá odpustit.
Vy však velmi dobře víte, jaká je skutečnost a přesto záměrně nemluvíte pravdu a svou pomluvou hrajete na ty nejnižší lidské pudy. Kdykoliv si můžete v Terezíně koupit publikaci „Internační tábor pro německé obyvatelstvo“ a přečíst si v ní podrobnosti o nelidském věznění téměř čtyř tisíc německých civilistů, z nichž kolem 600 jich bylo umučeno včetně žen a dětí. Mezi nimi byl například i německý skladatel Theodor Veidl, jehož operu Maloměšťáci uvedlo počátkem tohoto roku Národní divadlo v Praze.
Možná Vám to bude znít divně, ale umučené dítě židovské či německé je pro mne prostě umučeným dítětem a jejich utrpení opravdu považuji za stejné, jak jsem také v Terezíně při otevírání sociálního centra Klobouk řekl.
Dobře pane ministře víte, že poválečné terezínské koncentrační středisko bylo prokazatelně provozováno – jako i ostatní poválečná zvěrstva na civilním obyvatelstvu – v režii komunistického ministerstva vnitra a všeho schopných poradců NKVD. Opravdu nepopíráte tyto zločiny komunistů, páchané již před rokem 1948, když říkáte, že tam ti civilisté “čekali na odsun“?.
Připomínám, že v našem trestním řádu je § 261a, ve kterém se říká: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“
Nacistické zločiny jsou strašlivé. Ale ty komunistické také. A já ani jedny rozhodně nehodlám hájit, či na rozdíl od Vás zlehčovat!
Na pohřbu Jaroslavy Moserové jste mi začal tykat. Přijal sem to, ale nadále si Vaše tykání vyprošuji. Nerozuměl jsem doposud tomu, proč jste ze světa „podle Havla“ přešel do světa „podle Klause“. Již tomu nyní rozumím.
Bez úcty Zdeněk Bárta
Čtvrtek, 12. říjen 2006
Dopis, který v reakci na otevřený dopis Zdeňka Bárty napsal starosta Slaného Ivo Rubík:
Vážený pane senátore,
nemluvíte pravdu. Už mi, prosím, nepište. Dělá se mi z vás zle. Před šesti lety jsem vás považoval za férového člověka. Po zkušenostech a velice bedlivém pozorování vašich „činů“ a jednání na půdě Senátu ČR jsem dospěl k názoru, že jsem se málokdy setkal s politikem, který by byl tak bezcharakterní, jako Vy. Ústa plná morálky a ve skutečnosti jen jed a šípy. Ve Slaném velice intenzivně vnímám rozšířený odpor vůči vám. Někteří se o vás vyjadřují velice expresivně, až jsem se bál, že budete inzultován. Charakteristické je, že se od vás distancuje i celá místní organizace KDÚ-ČSL. Tedy politická strana, jíž jste údajně opětovně nominován. Jedno vám ale na závěr doporučím. Zkuste vést svoji kampaň slušně, se zaměřením na představování svého politického programu. Zatím děláte „po čssd“ jen kampaň negativní, s pomlouváním protivníka. Nic jiného jste dosud nepředvedl. Ostatně jako po celou dobu vykonávání svého mandátu. Vy moc dobře víte, že pro Slaný a Slánsko jste neudělal vůbec nic.
S pozdravem
Ivo Rubík, Slaný
Předmět: Názor, možná prosba
Datum: 12.10.2006
Dobrý den,
Pane Vondra, je mi fakt hodně líto, že člověk jako Vy se sníží k něčemu, co bych čekal od nějakého bolševického vola. Mluvím o vašich řečech na téma p.Bárty a Terezína.
Jsem z toho tak trochu v šoku. Nezahazujte svou čest a něco, co v nás zbylo z undergroundu. Za prvé – tohle se k Vám prostě nehodí a za druhé pomyslete, že máte dva okruhy voličů:
A – zaslepení straníci, kterým je ale úplně jedno, kdo jste,co říkáte a jaké máte zásady (ty jste možná potěšil, neb jste se zviditelnil, ale nic nového jste tím nezískal);
B – pár lidí, kteří se ještě stále dívají kolem sebe a zajímají se o to, kdo je kde zastupuje a nechtějí vidět svět černobíle (ty jste svými slovy velmi zklamal)
Nedávno jsem si říkal, že je škoda, že kandidujete zrovna tady proti Bártovi a že mám dost dilema, komu z vás nakonec svůj hlas dám, ale asi jste to tímto svým vystoupením rozhodl. Nicméně – přeji Vám hezký den a neztrácím víru, že se z Vás nestává politik, jakých jsou všude mraky. Také stále věřím, že pořád zajdete raději na Plastiky (viz Litoměřický kořen), než na Helenku Vondráčkovou.
Srdečně zdraví
L. B.
Od: Tomas_Jelinek@cz.bm.com
Komu: av@alexandrvondra.cz
Předmět: Fw: reakce na dopis senatora Barty
Datum: 16.10.2006 – 9:28:37
Vážený pane senátore,
před časem jsem si přečetl Vaše kázání „Skandalizace jako metoda“, v němž velmi zajímavě ukazujete pradávnost užívání pomluv v boji o moc a vliv.
„…s morálkou jsme ale na tom pořád stejně jako za biblických časů. Zejména co se týče metod, kterými odrovnáváme svoje protivníky. Zejména ve veřejném životě používáme s oblibou staré dobré metody skandalizování.“
„Bible výrazu „skandalizace“ používá zejména pro situace, kdy něco nechceme dělat, či se v něčem angažovat, s něčím či někým se solidarizovat a tak si to zdiskreditujeme, abychom to mohli odmítnout. Nebo také pro situace, kdy si někdo potřebuje vyřídit s někým účet, nebo ho znemožnit a tak si na něho vymyslí nějakou pomluvu ve snaze ho před ostatními lidmi shodit.“
Vzpomněl jsem si na tento text, když jsem četl Váš otevřený dopis ministru Vondrovi, kde jeho kampaň považujete za hysterickou, negativní a nečestnou. Píšete, že lže, zejména když tvrdí, že Vy srovnáváte utrpení Židů za války a Němců po válce v Terezíně. Jelikož mne tato problematika osobně velmi zajímá, začal jsem hledat naznačený zdroj, který ve svém dopise necitujete. Ve volební brožuře Alexandra Vondry jsem nalezl následující:
Otázka: Senátor Bárta vyvolal na jaře rozruch, když v Terezíně nepřímo srovnal utrpení židovských vězňů za války a Němců, kteří tam po válce čekali na odsun. Je taková paralela na místě?
Vondra: Ne. Je absurdní a vůči lidem, kteří Terezínem prošli za války, urážlivá. Nikdy bych nepopíral utrpení, které při odsunu zažili naši bývalí němečtí spoluobčané. Ale srovnávat to s tím, co se v Terezíně dělo za války, může jen lunatik. Zdeněk Bárta tady promluvil hlasem pražské intelektuální kavárny, která občas ztrácí míru a cit pro proporce.
Váš výrok z Terezína jsem nemohl najít a předpokládal bych, že svůj postoj náležitě vysvětlíte právě ve svém dopise. Srovnávání utrpení je vždy cestou na tenký led a zapojení statistik vyznívá morbidně (i když asi pro třetinu zemřelých v terezínském ghettu existují úmrtní listy). Jestliže tvrdíte, že umučené židovské či německé dítě je pro Vás umučeným dítětem a jejich utrpení považujete za stejné, co to vypovídá o válečných událostech? Vždyť i utrpení německého vojáka může být lidsky naprosto srovnatelné s utrpením československého vojáka? V červenci minulého roku jsem napsal názor do Práva, kde jsem upozorňoval na úskalí těchto mikropříběhů, z nichž někteří politici staví novou historii. Především jde o představitele vyhnaneckých svazů, kteří se snaží, aby se Němci, vyhnání z Východní Evropy, stali jakousi poslední obětí války. Za toto uznání např. lobovali i v americkém kongresu v roce 1999. Toto zajetí mikropříběhy je vlastně intelektuální obdoba Zenonova paradoxu o Achilleovi, který nikdy nedožene želvu. Všichni přece věděli, že ji dožene, ale způsob Zenonovy argumentace jim k tomu logicky neumožnil dojít. Vaše tvrzení bez dalšího doplnění o historický kontext je bohužel stavebním kamenem pro argumentaci, kterou používají revizionisté. Jako výrok křesťanského duchovního to chápu. Znám osobně paní z Panenských Břežan, která za války pomáhala nejprve židovským vězňům, pak holandským zajatců a nakonec pražským Němcům před odsunem. Její čin je výrazem nejčistšího lidského přístupu k utrpení druhých. Vy se však jako politik vyjadřujete k historickým událostem, kdy musíte dbát na to, jak budou Vaše slova chápána různými skupinami posluchačů. Myslím si, že Vaše výroky jsou opravdu nešťastné.
A už vůbec nemáte pravdu v tom, že by Vondra hájil komunistické zločiny. V tomto bodě se Váš otevřený dopis stává přesně tím, co chcete kritizovat.
V úctě
Tomáš Jelínek
předseda SR Institutu Terezínské iniciativy o.p.s.
Předmět: Re: Názor, možná prosba
Datum: 15.10.2006 – 1:27:29
Dobrý den,
děkuji za Váš názor, ke kterému bych rád podotkl následující:
1) Na Litoměřicku jsem se rozhodl kandidovat nejen kvůli tomu, že jsem dostal nabídku od místní ODS, ale především proto, že ten kraj mám rád, trávím v něm už dlouho hodně času a myslím, že pro něj mohu udělat kus užitečné práce. Věděl jsem samozřejmě předem, že mým konkurentem bude Zdeněk Bárta, kterého jsem si vždy vážil za odvahu projevenou v minulosti i za sociální práci, kterou dělá v přítomnosti, ale to mne nemohlo od mého rozhodnutí odradit.
2) Bylo mi také jasné, že se budeme se senátorem Bártou ve volbách částečně přetahovat o hlasy některých voličů. Přesto jsem od března tohoto roku, kdy jsem v kraji začal veřejně vystupovat, mluvil pozitivně a žádnou negativní kampaň jsem nevedl. Dá se to snadno doložit destíkami mých rozhovorů, článků a jiných vystoupení.
3) Bez reakce jsem dlouho ponechával různé invektivy, které Zdeněk Bárta činil na mou adresu už od května tohoto roku, např. že jsem „Pražák, kterého v kraji nemají rádi“, atp. Senátor Bárta se také neváhal připojit ke kampani, kterou proti mně v létě rozjeli komunisté a Paroubkovi socialisté kvůli americké základně – nikdy dřív se k bezpečnostní tématice nevyjadřoval, ale najednou pocítil touhu svézt se na konjunkurálním antiamerikanismu. Já jsem přitom nečinil nic jiného, než že jsem hájil to, o čem předchozí vlády této země již čtyři roky s Američany diskutovaly. Věděl jsem, že mi to v dnešní atmosféře žádný politický profit nepřinese, ale důvěryhodnost země a konzistence mi připadají důležitější.
V nedávném článku ve Slánských listech Zdeněk Bárta dokonce naznačil, že v senátních volbách je lepší volit kohokoli jiného nežli kandidáta ODS – tedy i komunistu…
4) Ve svém volebním magazínu, který byl před několika dny distribuován do schránek, jsem se ke Zdeňkovi Bártovi vyjádřil také já. Velmi jsem ocenil jeho práci v Diakonii, řekl jsem ale také, že si mně mnoho starostů (navštívil jsem jich celkem 80)postěžovalo, že ho celých 6 let neviděli, a na novinářskou otázku k jeho výroku v lednu v Terezíně jsem prohlásil, že podobné srovnání je absurdní a pro mnoho lidí urážlivé. Za tím si stojím nejen politicky – jako člověk, který vyjednával česko-německou deklaraci, pečlivě v ní vážil míru nacistické a naší viny a od našich nacionalistů a bolševiků si za to užil své – ale také lidsky, protože můj dědeček terezínskou pevností prošel a nakonec byl popraven v německém koncentračním táboře.
5) Zdeněk Bárta následně reagoval na můj rozhovor (nevím, zda jste ho četl) otevřeným dopisem na svém webu. Míra nenávisti a hysteričnosti, která z něj čpí, mne překvapila stejně jako dezinterpretace – včetně toho, že z otázky, na kterou jsem odpovídal, je škrtem pera udělána moje odpověď….
Závěrem bych rád prohlásil, že v žádném případě nehodlám reagovat stejně hystericky. S Plastiky jsem se naposledy viděl na koncertu v polské Wroclavi před týdnem a Helenu Vondráčkovou si na své akce – na rozdíl od některých lidí, které Zděněk Bárta požádal o volební podporu – nezvu a zvát nebudu.
Mějte se hezky. V úctě
Saša Vondra