17. března 2005, Deutsche Gesellschaft fur Auswaertige Politik (DGAP), Berlin
Milé dámy, vážení pánové,
Scházíme se dnes v Berlíně proto, abychom Vás seznámili s projektem, který před dvěma lety vznikl v Ústí nad Labem, městě na půl cesty mezi Prahou a Drážďany, ale který svým významem přesahuje hranice tohoto města i českého státu.
Mnozí z Vás, kteří jste dnes přišli, jste zasvětili velkou část své profesionální i lidské kariéry lepšímu porozumění a spolupráci mezi Čechy a Němci. Za to Vám patří naše upřímné poděkování. Dobře víte, že plody tohoto úsilí jsou bohaté. Vzájemným vztahům prospívají mezistátní smlouva z roku 1992 a na svou dobu odvážný text společné deklarace z roku 1997. Různé projekty sociální, kulturní a vzdělávací povahy jsou financovány z Fondu česko-německé budoucnosti. Česko-německé fórum zastřešuje společnou diskusi o světlých i stinných kapitolách naší historie i o výzvách naší budoucnosti. Nejvíc potěšitelné je ovšem to, že Češi a Němci dnes ke spolupráci vlády ani tolik nepotřebují. Kvete společné, nikým příliš neomezované podnikání, příhraniční spolupráce, kulturní výměna, turistika a cestování.
Před 2. světovou válkou žilo v českých zemích tři a půl miliónu Němců a jiných německy mluvících obyvatel. Jejich předkové se v zemi usazovali jako kolonizátoři a obchodníci už před tisíci lety. Následně se celé generace těchto lidí významně podílely na utváření veřejného života a na rozvoji hospodářství, vědy a kultury ve střední Evropě. Bez nadsázky lze říci, že Němci představovali pro Čechy jakési okno do světa. Mnichovská dohoda, nacistická okupace a genocida i následné vysídlení většiny německého obyvatelstva společné česko-německé soužití na dlouho ukončily. Jeho odkaz – v dobrém i ve zlém – ale přetrvává dodnes, je bohatě zpracován a nadále studován. A co víc – Češi a Němci, žijící dnes v demokratických a svobodných zemích, nezatíženi minulostí a hledíce vstříc společné evropské budoucnosti, k sobě opět nacházejí cestu.
Je tudíž překvapující, že dosud v České republice neexistuje žádná stálá instituce, která by se věnovala česko-německé minulosti. V Praze již dlouho působí světoznámé Židovské muzeum. V Brně zahájilo nedávno činnost Muzeum romské kultury. Vzhledem k významu dějin Němců v českých zemích, jakož i k významu česko-německých a česko-rakouských vztahů pro utváření české státnosti i poměrů v Evropě je proto až s podivem, že dosud nebyla z české iniciativy vybudována žádná významná vědecká a vzdělávací instituce zaměřená právě na tuto oblast.
Cílem projektu je proto zřídit v Ústí nad Labem stálou, specializovanou a veřejně prospěšnou instituci celostátního významu, která v sobě obsáhne muzeum, archiv, knihovnu, vědecké a vzdělávací pracoviště i místo pro poznávání, setkávání a dialog zájemců z řad odborné a laické veřejnosti z České republiky, Německa a dalších evropských i jiných zemí. Tato instituce, nazvaná Collegium Bohemicum, se bude zabývat shromažďováním sbírek a informací, dokumentací, studiem, vědeckou analýzou, popularizací, jakož i všestrannou péčí o bohaté kulturní movité a intelektuální dědictví, které se váže k pestré historii česko-německých vztahů a které v českých zemích spoluvytvářeli čeští a moravští Němci, Židé, Rakušané a další německy mluvící lidé. Cílem není vytvořit nějaké „kamenné“ muzeum, ale moderní, nezávislou a interaktivní instituci, která bude přitahovat zájemce všech generací a různých národností a názorových proudů.
Srovnatelná instituce neexistuje ani za hranicemi České republiky. Některá příbuzná pracoviště v Německu – například Collegium Carolinum nebo Sudetoněmecký archiv – mají buď jen dílčí poslání, a nebo se v nich odráží kontext doby, ve které vznikly. Je ovšem samozřejmé, že Collegium Bohemicum bude s těmito institucemi rádo a intenzivně spolupracovat.
Jiným směrem míří nyní probíhající diskuse v Německu i jinde ve střední Evropě o založení Centra proti vyhánění, které si klade za cíl nějakým způsobem se vyrovnat s problematikou vysídlování celých skupin obyvatel v různých fázích evropských dějin. Projekt Collegium Bohemicum se oproti tomu nesoustředí jen na stinné stránky evropských dějin 20. století, i když je nemůže pominout, má-li být obraz česko-německého soužití úplný. Chce se především zaměřit – nezaujatě a bez předsudků – také na všechno pozitivní, čeho bylo soužitím Čechů, Němců, Židů a Rakušanů v tomto regionu po tisíc let dosaženo.
Latinský název má poukazovat na univerzální, nadnárodní a nezávislý charakter instituce, na její „univerzitní“ a „evropské“ poslání jako praktikované in pluribus unum. Pojem collegium znamená instituci, společnost nebo sbor těch, kteří se zabývají – často ve spojení s univerzitou – rozvojem bádání, učení a předávání informací a poznatků druhým. Pojem Bohemicum odkazuje na společný původ či pobyt v českých zemích v jejich původním, multikulturním pojetí. Němci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nikdy nesplynuli s původním slovanským obyvatelstvem v jeden jazykový nebo etnický celek. Jazyk, řeč zakládaly kmenová, národnostní dělení (Tschechisch, Deutsch) a s ním spojené rozepře. Pojítkem bylo hlavně staré zemské povědomí a vlastenectví (země Bohemia, její obyvatel Bohemus, odtud Deutschboehmen neboli čeští Němci). Keltský původ slova i antická tradice, která ho zprostředkovala moderní době, stojí nad děleními a vzájemnými spory.
Češi i Němci měli se společným pojmenováním potíže, které se stupňovaly s rostoucím národním uvědoměním na obou stranách koncem 19. století. V klimatu sílícího nacionalismu mnozí „čeští Němci“ opustili Bohémii a začali se organizovat na kmenově-regionálním základě – „sudetoněmecky“. Naopak Češi v souladu s nárokem na „státní historické právo“ často vydávali za české i to, co vyvolávalo v souvislosti s národním dědictvím u jejich německy mluvících sousedů četné námitky („česká gotika“, „české sklo“, atp.). Čeština, které byla antická tradice zprostředkována později, navíc pojem bohemiae nikdy plně nepřijala – na rozdíl od většiny románských a anglosaských jazyků, kterým je dobře známý.
Budiž tedy pojem Bohemicum také pokusem o vzkříšení jazyku česko-německého a evropského porozumění. Pokusem, který, má-li naplnit druhý význam slova a zároveň v konkurenci moderních masmédií uspět a získat si všeobecný respekt, se občas nebude zdráhat „bohémsky“ odložit stranou některá zažitá klišé a konvence a přistoupí k nudným nebo i ožehavým tématům nekonvečně a kreativně.
Bez poznání a pochopení vlastní minulosti nemůžeme zvládnout výzvy, které před nás staví společná evropská budoucnost. V tomto smyslu jsme přesvědčeni, že náš projekt, určený lidem z řad odborné i laické veřejnosti, může významně přispět k lepší komunikaci a porozumění mezi Čechy, Němci a dalšími národy sjednocující se Evropy.