16.4.2007
Jednací sál Nové radnice Magistrátu hlavního města Prahy
Pojmy jako „inovace“, „výzkum“ a „vývoj“ najdete dnes v projevu asi každého evropského politika, který mluví o budoucnosti našeho kontinentu. Výzva, před kterou nyní v Evropě stojíme a na níž musíme odpovídat, je evidentní: Konkurence v soudobém globálním, otevřeném a vzájemně propojeném světě je neúprosná. Evropský trh práce se dramaticky změnil – méně kvalifikované, dříve klasické dělnické a zemědělské profese zanikají. Konzumenti v Evropě žádají nízké ceny, ale v konkurenci zejména s levnější pracovní silou v Asii a Latinské Americe nejsou ochotni pracovat za méně peněz. Vzdělání proto již dávno není jen elitářskou možností rozvíjet své schopnosti, ale čirou nutností držet se světem krok. Bez investic do celoživotního vzdělávání, univerzit, vědy, výzkumu a vývoje těch nejmodernějších technologií nemáme jako Evropané a Češi šanci obstát.
Na téma výzev bychom mohli mluvit dlouho. Času je ovšem málo. Dovolte mi proto, abych se ve svém vystoupení jako ten, kdo ve vládě odpovídá za evropské záležitosti, držel svého příslovečného kopyta a zaměřil se především na unijní dimenzi problematiky inovací, samozřejmě s přesahem na situaci u nás doma.
Začněme Evropou. Jak všichni víte, EU na summitu v Lisabonu v březnu 2000 deklarovala, že se do roku 2010 chce stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. Jaký je tedy výhled v oblasti výzkumu, vývoje a inovací dnes, tři roky před onou metou, ve vztahu k hlavním velmocím v této oblasti, tedy Spojeným státům a Japonsku? Pravdou je, že Evropa má tradičně silný výzkumný potenciál, v řadě oborů je lídrem technologických inovací. Příkladem může být lékařský a chemický výzkum, strojírenství, doprava, telekomunikace nebo inovace v oblasti ochrany životního prostředí. Některé evropské země, jmenovitě Finsko, Švédsko, Dánsko, Švýcarsko a Německo se umisťují na předních místech žebříčku konkurenceschopnosti sestavovaného každoročně Světovým ekonomickým fórem. Konkurenceschopnost těchto ekonomik je ve velké míře založena na vysokých vládních i firemních výdajích na výzkum a vývoj, a také jejich schopnosti využít výsledky výzkumu v průmyslové praxi.
Spojené státy a Japonsko si nicméně v inovačních výkonech nadále udržují před EU náskok. Podle posledních dat publikovaných Evropskou komisí v dokumentu Innovation Scoreboard 2006 USA překonaly EU v 11 z celkových 15 porovnávaných indikátorů, rovněž Japonsko předstihlo EU v 11 indikátorech. Přestože z aktuálních srovnání vyplývá, že tento náskok, obzvláště vůči USA, se v posledních letech snižuje, přetrvává značný rozdíl zejména v zapojení podnikového sektoru do financování VaV, využití rizikového kapitálu a podílu populace s terciálním vzděláním. Je známou skutečností, že mnoho úspěšných inovací vzniká z úzké spolupráce mezi akademickým sektorem a podniky. V porovnání s USA a Japonskem nicméně není v Evropě spolupráce mezi univerzitami a soukromým sektorem dostatečně rozvinuta.
Výzvu pro EU představuje také intelektuální a výzkumný potenciál Indie a Číny, kde dochází k dynamickému rozvoji technologicky náročných odvětví. Například Indie, vzhledem k vysoké úrovni odborného školství a znalosti angličtiny, bude stále silněji konkurovat Evropě v oblasti informačních technologií nebo biotechnologického a farmaceutického průmyslu.
V řadě zemí Evropy se začíná projevovat nedostatek vysoce kvalifikovaných odborníků, zvláště pak výzkumných pracovníků a absolventů přírodovědných a technických oborů. Je pravděpodobné, že současné demografické změny tento nedostatek dále vystupňují.
Lisabonská strategie EU pro růst a pracovní místa vychází z předpokladu, že výzkum, vývoj a inovace jsou spolu se vzděláním klíčovými faktory udržení konkurenceschopnosti. Inovace jsou rovněž považovány za nástroj řešení aktuálních problémů, jako jsou stárnutí populace, klimatické změny, řízení a bezpečnost dopravy, zdravotní prevence a sociální vyloučení. Závěry přijaté letošním jarním summitem EU vyjmenovávají nástroje pro posílení vazeb mezi výzkumem a průmyslem, zlepšení přístupu inovujících firem k financím, zvýšení úrovně služeb pro podporu inovací a vytvoření ucelené strategie ochrany práv duševního vlastnictví.
Dlouhodobě se poukazuje na skutečnost, že ve výši výdajů na VaV Evropa zaostává za USA a Japonskem. Jarní Evropská rada v březnu 2007 proto opět potvrdila důležitost cíle výdajů ve výši 3 % HDP EU do roku 2010. Již dnes je téměř jisté, že tento cíl se v daném období nepodaří zcela naplnit. Na druhé straně, pokud členské státy splní své vlastní výdajové cíle, EU jako celek dosáhne do roku 2010 nárůstu na hodnotu 2,6 % HDP ze současných 1,9 % a přiblíží se tak současné úrovni výdajů v USA (2,8%) a Japonsku (3,1%).
Deficit výdajů na VaV oproti ostatním rozvinutým zemím je ve větší míře dán nižšími investicemi na straně soukromého a nevládního sektoru. Klíčovým úkolem je tedy zvýšení podílu podniků na financování VaV. EU na komunitární úrovni, a stejně tak jednotlivé členské státy, proto usilují o zlepšování rámcových podmínek pro inovace a posilování spolupráce mezi univerzitami, institucemi veřejného výzkumu a podnikovým sektorem.
Evropská unie vytváří řadu nástrojů, které mají zlepšit transformaci výsledků výzkumu a vývoje do produkce produktů a služeb. Jedná se zejména o Evropské technologické platformy, které sdružují státní instituce, regiony, veřejný výzkum, univerzity a soukromý sektor s cílem identifikovat dlouhodobé priority výzkumu a uvádět výsledky VaV do praxe. Do budoucna se za tímto účelem předpokládá vytváření Společných technologických iniciativ v technologicky nejrozvinutějších sektorech a zřízení Evropského technologického institutu.
Je evidentní, že v oblasti vědy, výzkumu, vývoje a inovací, které jsou nákladnou činností s vysokou přidanou hodnotou, se Evropanům vyplatí postupovat společně. Posílená integrace, zejména sdílení zkušeností, sdružování nákladů a výměna vědců, má veliký smysl. Bylo by proto navýsost účelné, aby byla energie, kterou členské státy a jejich vedoucí představitelé věnují prohlubování evropské integrace, soustředěna daleko více na tuto oblast, než do redistribuce moci mezi jednotlivými zeměmi, jak je tomu doposud v rámci debaty o tzv. euroústavě.
Přejděme nyní k České republice. Ta spolu se Slovinskem a Estonskem vykazuje nejlepší výsledky v oblasti VaV a inovací mezi novými členskými státy. V řadě ukazatelů inovačních výkonů již uvedené státy předčily některé země původní EU 15. Příkladem budiž podíl zaměstnanosti v ČR v technologicky vyspělých sektorech. V řadě oblastí ale ČR za průměrem EU naopak zaostává, zvláště pak ve výši podnikových výdajů na výzkum, vývoj a inovace, v patentové aktivitě, ve spolupráci výzkumu s průmyslem nebo využití rizikového kapitálu.
Máme-li v budoucnosti obstát nebo aspoň držet s vyspělými státy krok, mnohé se musí změnit. V podmínkách rostoucí konkurence zemí s levnou pracovní silou do budoucna nelze počítat s udržitelností strategie založené na konkurenčních výhodách daných nízkými náklady na práci. Probíhající diskuse o mzdách v mladoboleslavské Škodovce varuje. Zdrojem konkurenceschopnosti se proto v rostoucí míře stávají inovační schopnost podniků, kvalita lidských zdrojů, výzkumu a technologií.
Úkoly doby si už začaly uvědomovat minulé vlády – zejména díky osvíceným osobám typu Martina Jahna. Z řady opatření v rámci stále aktuálního Národního programu reforem ČR na období 2005-2008 a Národní inovační politiky na léta 2005-2010 bych vyzdvihl zejména stimulaci podnikových investic do výzkumu a vývoje, využití fondů EU na financování projektů rozvoje inovační infrastruktury a zlepšení přístupu inovujících firem k finančním zdrojům.
Vláda Mirka Topolánka před několika dny zveřejnila své první reformní plány. Cílem první fáze reforem je stabilizace veřejných financí a zahájení daňových změn tak, aby se Česká republika vrátila zpět do trajektorie Konvergenčního programu. V opačném případě by bylo ohroženo čerpání prostředků z fondů EU. Vláda chce snížit výdaje na státní administrativu, ale pokud jde o prostředky státního rozpočtu pro výzkum a vývoj, bude je postupně navyšovat až na cca 26 mld. Kč v roce 2010.
Zároveň vláda vytvoří podmínky pro efektivní využití prostředků z celkem 3 operačních programů v oblasti vzdělávání, výzkumu a inovací (OP Podnikání a inovace, OP Výzkum a vývoj pro inovace, OP Vzdělání pro konkurenceschopnost), a to zejména s ohledem na potřebu zlepšit podmínky výzkumných pracovišť a podpořit vazby mezi výzkumnou a podnikatelskou sférou. Na léta 2007 až 2013 je v rámci těchto tří programů, které budou řídit Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, vyčleněno celkem 6,8 mld. Euro, tj. 27% z celkové částky alokované pro ČR. Bylo proto trestuhodné, kdyby tyto prostředky měly přijít nazmar.
Vláda také bude měnit systém investičních pobídek. Podpora zahraničních investic, která byla v minulosti zaměřena převážně na průmyslovou výrobu („montovny“), bude stále více směrovat na oblast technologicky vyspělých odvětví a služeb. Nedávno vláda schválila nový Rámcový program pro podporu technologických center a center strategických služeb.
V roce 2005 bylo poprvé uplatněno opatření umožňující 100%ní odpočet výdajů na vědu a výzkum od základu daně z příjmu právnických osob. Přestože jde o nejvelkorysejší politiku v celé EU, v rámci současných reforem předpokládáme, že toto opatření zůstane zachováno. České podniky by se je však měly naučit více využívat. V roce 2005 činila daňová úspora jen 0,83 mld. Kč namísto předpokládané výše 4 mld.
Konkurenceschopnost, vědu, výzkum a vývoj chceme učinit také jednou z priorit našeho předsednictví v roce 2009. Předpokládám, že k jeho přípravě pozvu také lidi úspěšných firem, univerzit a nevládního sektoru.
Vláda rovněž usiluje o to, aby se naše země stala jedním z evropských technologických center. Kandiduje Prahu na umístění sídla, které bude řídit globální navigaci Galileo. Právě v těchto dnech Parlament projednává přistoupení ČR do ESO (Evropská jižní observatoř), připravujeme též přihlášku do ESA (European Space Agency).
Jak jsem již uvedl, kvalita a dostupnost odborného vzdělání představují zásadní podmínku udržení české i evropské konkurenceschopnosti. Je třeba nadále zlepšovat financování vysokých škol, včetně možnosti většího zapojení soukromých zdrojů, podpořit trend zpřístupňování vysokoškolského vzdělání většímu počtu studentů a rostoucí nabídky studijních oborů a stimulovat výzkum na vysokých školách.
Jak jsem zmínil v úvodu, těžiště mého příspěvku jsem umístil do celoevropského pohledu na inovace, mou ambicí proto není vyčerpávajícím způsobem popsat situaci v ČR. Věřím, že k jednotlivým aspektům českého podhoubí pro inovace se v diskusích, které budou následovat, vrátí další řečníci.
Děkuji Vám za pozornost.