22.08.2006, Hospodářské noviny – Alexandr Vondra jako možný ministr zahraničí je Jiřímu Paroubkovi trnem v oku. Jeho přítomnost ve vládě by prý byla problematická.
Když se na příčiny podíváme o něco hlouběji, pochopíme, co je od základu špatně na chystaném vládním řešení, jakémsi projektu menšinové vlády ODS tolerované nebo nějak – ať jednorázově nebo opakovaně – podpořené ČSSD.
Jedna hlavní potíž…
Důvod č. 1: Vondra má šanci stát se jednou z mála hvězd Topolánkova kabinetu. Nejen proto, že ostatní resorty jsou mnohem víc závislé na zákonech, jichž se tolik přijímat nebude.
Vondra do politiky chce a baví ho. Je to zkušený diplomat i státní úředník, nadto člověk s čistým štítem: disident, politický vězeň a mluvčí Charty 77. A jedna z mála bývalých mániček z undergroundu, která se v polovině 80. let namáhala dodělat si vysokou školu. S čerstvým titulem RNDr. (obor geografie) byl Vondra v disentu i ve své oblíbené pražské restauraci Klamovka svého druhu exot.
Na začátku 90. let byl pravou rukou Václava Havla v zahraniční politice, stál u zrodu prvních a nejdůležitějších mezinárodních smluv. V polovině 90. let vyjednával jako náměstek ministra zahraničí česko-německou deklaraci. Vondra organizoval summit NATO, pomohl zařadit Česko na seznam amerických spojenců ve válce v Iráku, zkrátka je v USA i v Evropě známou a respektovanou postavou.
Dokáže si získat i respekt mnoha lidí z disentu a Havlova okolí, kterých je sice málo, ale jejich vliv není bezvýznamný. Může pro ODS získat část elektorátu, kterou Topolánek – úměrně svým humpoláckým manýrům – přezdívá s pohrdáním „pražská kavárna“.
A hlavně může Vondra dodat ODS punc kompetentnosti, který jí (nejen) v zahraniční politice schází. Paroubek se zjevně spoléhal na to, že na post ministra zahraničí v Topolánkově vládě bude jmenován nějaký zavile euroskeptický amatér, který bude omílat otravné mantry z Hradu. Takového člověka by nebyl problém zesměšnit, ale s Vondrou nebo Petrem Gandalovičem to tak snadno nepůjde.
A jsme u toho podstatného. Co se to chystá za vládní aranžmá, v rámci kterého může jeden z „partnerů“ bojkotovat kvalitu a podporovat průměr? A proč by si to ODS měla nechat líbit? Transparentní velká koalice (nejlépe do předčasných voleb) by podobné chování neumožnila. Oba partneři by sdíleli rovným dílem zodpovědnost za to, aby ve vládě byli dobří ministři.
…a dvě menší
Důvod č. 2: Vondra bude na podzim kandidovat do Senátu. Post ministra zahraničí by mu jedině pomohl. To se ČSSD nehodí.
Důvod č. 3: Pár dní před volbami v televizní diskusi Vondra proti Paroubkovi velice ostře a emotivně (možná příliš) vystoupil. Paroubek si to jistě pamatuje. Animozita obou pánů je ovšem staršího data, Paroubek loni házel klacky pod nohy Vondrově kandidatuře na post mezinárodního administrátora v Bosně.
Vypadne-li Vondra ze hry, je to škoda. Byla tu naděje, že bude pokračovat určitá linie a dnes již vlastně tradice „havlovské“ zahraniční politiky s důrazem na lidská práva na Kubě, v Bělorusku či Barmě, na niž – pro mnohé překvapivě dobře – navázal i Cyril Svoboda. Byl to jeden z důvodů, proč se člověk nemusí za svou zemi stydět.
Paroubkovy námitky, že Vondra zkazí úspěchy jeho vlády „v Rusku, Číně, Indii a Brazílii“, jsou zcela liché. O ně tady opravdu nejde.
Autor: Jan Macháček