2.6.2006, Hospodářské noviny
Středeční debata na Primě moderovaná Michaelou Jílkovou byla příjemným překvapením. A to píši vědomě jako člověk, který bytostně neměl rád pořad Kotel. Jílková byla dobře připravená, ukočírovala publikum i diskutující, takže diskuse měla šmrnc a šlo si z ní leccos zapamatovat.
Obě diskutující strany evidentně cílily na své voliče. Topolánkovi slušelo, že si přivedl Petra Gandaloviče a Miroslavu Němcovou. Jiří Paroubek sedící za obrovským stolem jak golem měl zase působit statečně proti přesile, zkrátka vůdcovsky. Kdo se asi lépe trefil?
S pozoruhodnou razancí a emotivností se představil začínající politik ODS Alexandr Vondra. Hned na počátku se označil za mluvčího Charty, disidenta a vězně svědomí. Mrštná Jílková pohotově opáčila: „A také kandidujete do Senátu a po volbách máte slíbenou nějakou funkci. To jen tak pro upřesnění.“
Je to zvláštní, ale chlubit se vlastní statečností, ctí a minulostí, to se v Česku jaksi nenosí. Chartou se nikdo nikdy takto nechlubil. Ani Petr Uhl, ani Jan Ruml. Možná se Vondra naučil coby velvyslanec v Americe, že se občas musí člověk pochválit sám. Do té „americké“ show se to nakonec i hodilo.