Mladá fronta DNES | 12.11.2007 | : Názory | : 12 | : Martin Komárek
Co se týče radaru, vláda má pravdu. Ale musí přesvědčit lidi
Souboj argumentů a emocí o americký radar v Brdech je ukrutný. Překypuje upřímným přesvědčením, demagogií i chybami na obou stranách.
MF DNES o radaru uspořádala 7. listopadu debatu v Příbrami, v jejíž blízkosti by měl radar stát.
Vládní argumenty pro radar jsou silnější než sociálnědemokratické proti. Místopředseda vlády Alexandr Vondra sice věděl, že jde do jámy lvové, přesto argumentoval věcně: Američané, náš nejdůležitější spojenec, nás o pomoc požádali. Už proto, co pro nás udělali, bychom jim měli vyjít vstříc. Nejen to – radar pomůže zajistit stejnou bezpečnost všem státům NATO, tedy i nám.
Amerika už jaderný deštník má, Evropa ho potřebuje. Teroristické státy na Středním a Blízkém východě mohou mít brzy jadernou zbraň i balistické rakety. Jde o to je odstrašit před případným útokem silnou obranou. Navíc radar neomezuje suverenitu země ani zdraví lidí.
Místopředseda Sněmovny, sociální demokrat Lubomír Zaorálek, mluví před zaplněným sálem rétoričtěji a naléhavěji. Jeho hlavní zbraně?
Írán je mírumilovný stát, od osmnáctého století na nikoho nezaútočil.
Výstředního prezidenta Ahmadínežáda odsuzuje čím dál tím víc Íránců. Je nepravděpodobné, že země v blízké době vyvine balistické střely. Američané se mohou mýlit, jako se mýlili v případě Iráku, který zbytečně přepadli, jenže pak tam žádné zbraně hromadného ničení nenašli.
Doplňuje ho příbramský starosta Josef Řihák. Obviňuje vládu z toho, že chce převálcovat lidi demagogickou kampaní: „Jsem přesvědčen o tom, že strašíte něčím, co neexistuje.“
Poslední účastník debaty, předseda Občanského institutu Roman Joch, stejně naléhavě přesvědčuje: „Představme si, že byla vynalezena zbraň, která dokáže ze vzduchu ničit celá města. Ta zbraň se jmenuje letadlo. Nikdo nepochybuje o protiletecké obraně. Tak proč pochybujeme o tom, že bychom se měli bránit proti něčemu mnohem děsivějšímu, než jsou bombardéry, proti jaderným raketám?“ Málokdo může posoudit vojenskou důležitost radaru. Ale z logického hlediska argumenty sociálních demokratů kulhají. Říkají: Radar sníží naši bezpečnost, může se stát terčem prvního úderu. Ejhle!
Takže nebezpečí tu je?
Írán je dnes slabý. Jenže v roce 1920 bylo Německo rozvráceno, platilo mamutí reparace, jeden trapný nacionalista chystal operetní puč. Za dvacet let tentýž „ubožák“ dobyl Evropu a zkáza světa byla na spadnutí. A dnes je doba mnohem a mnohem rychlejší…
Ve vzrušené debatě v Příbrami se na podporu obou stanovisek hlásí desítky lidí. Ozývá se pískot, potlesk i dupání. Mezi příspěvky však převládají dva: „Proč nám nedáte referendum?“ a „Nepřesvědčili jste nás o tom, že je radar bezpečný.“ Vondra útoky odráží s klidem, ale tak snadno jako nad Zaorálkem nezvítězí. Přesvědčuje, že v některých věcech nemají politici podléhat veřejnému mínění. Kdyby Chamberlain neposlechl přání mírumilovného britského lidu, nebyla by mnichovská dohoda…
Jenže lze říkat lidem, že na jejich mínění nezáleží? Je to sice odvážné, ale může to někoho přesvědčit?
Strach z toho, že radar může škodit zdraví, nám možná může připadat absurdní a hloupý. Ale můžeme považovat za hloupého někoho, kdo se obává o zdraví svých dětí? Stačí odkaz na to, že jinde radary stojí a nikomu neublížily? Nestačí. Lidé politikům nevěří…
Nejen v nažhaveném příbramském sále.