Zdroj: www.army.cz
13.7.2010
Dětství jste prožil v šedesátých a sedmdesátých letech. Zaznamenal jste už tehdy, že existuje armáda? Jak jste ji vnímal? Máte v příbuzenstvu někoho, kdo v armádě sloužil?
* Během vysokoškolských studií jsem začátkem 80. let chodil na vojenskou katedru – v Praze v Motole a také ve Velké Hleďsebi u Mariánských Lázní. Klasickou vojnu jsem ale nezažil. Otevřeně přiznávám, že jsem nechtěl sloužit v komunistické armádě a využil jsem možnosti získat modrou knížku ze zdravotních důvodů. Někteří mí příbuzní ale v armádě v dávné minulosti sloužili, a to na významných pozicích. Můj dědeček Vladimír Pleiner, dřív než se dal na dráhu akademického malíře, byl od roku 1917 příslušníkem Československých legií v Rusku. Sloužil nejprve u 5. střeleckého pluku a následně jako kapitán u dopravní roty, která údajně převážela Kolčakovo zlato. Domů se vrátil přes Vladivostok v roce 1920. Jeho bratr, plukovník Alois Pleiner-Petrovický, byl hrdinou bitvy u Zborova, kde byl vážně zraněn. Po roce 1948 byl degradován a z armády propuštěn. Jeho synovec Bohumil Dolejší byl jako důstojník ČSLA zase degradován po roce 1968… Takže se nedivte, že jsem coby mladý člověk s dlouhými vlasy vnímal naši armádu v době normalizace jako nástroj velmocenských ambicí sovětského bolševismu a potlačování svobody.
O vás se ví, že máte rád knihy. Zajímáte se o vojenskou historii? Co vás v dějinách zaujalo nejvíc?
* Vážím si odkazu našich legionářů, letců z bitvy o Anglii a odbojářů typu generála Františka Moravce. Necítím se ale jako odborník kovaný ve vojenské historii. Moudrost hledám v knihách Michaela Howarda, Fritze Sterna a Henryho Kissingera. Skvělou ediční práci dělá také Vojenský historický ústav pod vedením Aleše Knížka. Jen mít víc času ty knihy číst.
Pojďme k novodobé historii. Které změny za posledních dvacet let byly ve vývoji armády klíčové?
* Vidím tři zlomové momenty: postupná redukce nadměrné velikosti ozbrojených sil, vstup do NATO včetně nasazení v klíčových mezinárodních operacích a profesionalizace armády. Tyto tři kroky byly důležité a správné. Ale bohužel ne všechny reformy byly učiněny s jasným výhledem do budoucnosti. Některá rozhodnutí byla voluntaristická a připomínala spíše improvizaci, jejíž účty splácíme dodnes. Stále nám jakoby chybí jasná odpověď na klíčovou otázku, k čemu máme armádu a k čemu ji budeme v příštích patnácti až dvaceti letech potřebovat. Tuto odpověď jsme dlužni a musíme ji nabídnout jak vojákům dovnitř, tak navenek veřejnosti, protože bez její podpory se neobejdeme.
Jaké budou vaše první kroky na ministerstvu obrany?
* V prvních týdnech budeme připravovat rozpočet pro následující rok. V koaliční smlouvě jsme se zavázali, že ušetříme 2,1 miliardy korun. Mým cílem bude najít rezervy napříč výdaji tak, aby se úspory nedotkly pouze praporčíků a řadových vojáků z povolání, byť by to pro některé lidi „nahoře“ bylo řešení nejjednodušší. Stručně řečeno – máme-li někde řezat, tak do sádla, a ne do svalů. Dále chci ustavit skupinu odborníků složenou z civilních i vojenských expertů z resortu i mimo něj, která by měla připravit Bílou knihu, tedy zásadní koncepční materiál o budoucnosti armády.
Média píší o obavách vojáků z poklesu příjmů a hrozících odchodech z armády. Máte v tomto směru nějaký vzkaz, který byste chtěl armádní veřejnosti sdělit?
* Chci, abychom si uvědomili, že k nynějším úsporám nás nutí především stav veřejných financí a celková ekonomická situace. Dělají to teď všichni v Evropě. Němci třeba musí redukovat náklady o 1 miliardu eur ročně. Některé personální náklady proto budou kráceny. Škrty musí být především cílené, ne plošné. Budu se snažit každé restriktivní opatření promýšlet, aby se co nejméně dotklo těch, kteří to myslí s armádou vážně a chtějí naší zemi odhodlaně sloužit. O ty naopak musí být dobře postaráno, potřebují jasný kariérní řád.
Jak odoláte tlaku koaličních partnerů, kteří chtějí potřebné peníze do rozpočtu brát právě z armádních peněz?
* Krize nás nutí hledat dlouhodobé úspory. Ale krize je také příležitost. Není možné donekonečna ořezávat výdaje na obranu, naopak bychom je měli stabilizovat. Musí už přestat praktika, kdy si do rozpočtu Ministerstva obrany sáhne každý, kdo potřebuje rychle operativní prostředky. Rozvoj armády není možné plánovat v horizontu jednoho roku, a tudíž měnit objem prostředků resortu z roku na rok. Máme také závazky vůči našim spojencům v Alianci. Ty musíme dodržet a neohrozit naši pověst důvěryhodného spojence neuváženým finančním plánováním.
Jaký by armáda měla mít koncept – vševojsková nebo specializovaná? Laicky řečeno – zůstanou nám tanky a letadla?
* Nyní se pohybujeme někde mezi vševojskovou a specializovanou armádou. Specializace je v současném bezpečnostním prostředí logická, zároveň armáda nesmí ztratit své základní funkce – ochranu teritoria našeho státu. Stíhačky ani tanky teď nerušíme. Dříve, než se rozhodneme jít cestou specializace, je potřeba mít jasnou vizi, proč tak činíme a také kolik nás to bude do budoucna stát. Zároveň musíme mít jistotu, že nám spojenci pomohou i v případě, kdy určité jednotky nebudeme mít.
Lze resort obrany spravovat manažersky nebo je nutná vojenská specializace? Novináři vám jako nedostatek často podsouvají fakt, že jste držitelem takzvané modré knížky, a to i přesto, že ten, kdo byl na vojně v osmdesátých letech, by dnešní armádu už asi nepoznal. Nemyslíte si, že v dnešní době je to, že jste nebyl na vojně, vlastně výhoda?
* Ministry obrany v uniformě jsme měli naposledy za diktatury a ty časy se už, doufám, nevrátí. Poslední ministr v uniformě odešel krátce po revoluci. Dnes je armáda úplně jiná. Jako diplomat jsem se významně podílel na začleňování naší země do NATO. Získali jsme tím nejlepší bezpečnostní garance v naší historii. Takže si myslím, že něco mám v oboru odpracováno. Nyní jsem politik a jako politik musím být především schopný manažer, který má k dispozici generální štáb a silné odborné zázemí. Záběr ministerstva obrany se navíc neomezuje pouze na vojenské záležitosti.
Kdybyste byl vojákem, jakou specializaci byste si vybral?
* Já už vojákem nebudu, limitem tu je věk a fyzická připravenost. Jde o ty, kteří jsou a budou v profesionální službě. Musíme vycházet z toho, kde jsme silní a máme tradice. Od chemiků, zdravotníků, pilotů až po speciální síly.
Zrušením základní vojenské služby lidé mimo jiné ztratili možnost nahlížet do života za branami kasáren. Jedna z možností, jak jim ukázat, jak dnešní armáda vypadá, jsou například tradiční Bahna nebo Tankový den, jejichž návštěvnost je vysoká. Myslíte si, že by armáda měla takových akcí pro veřejnost pořádat víc?
* Určitě. Bez podpory veřejnosti nemůžeme očekávat, že budeme schopni najít pro ozbrojené složky potřebné zdroje. Podobné akce přibližují armádu lidem. Pamatuji si z USA, jak se tamní posádky otevírají lidem a stejnou cestou musíme jít také my. Veřejnost by měla vědět, že posláním našich vojáků není jen zasahovat při povodních nebo v Afghánistánu.