19.11.2010, Právo
publikováno: 19.11.2010
Summit rozhodne o přijetí amerického systému raketové obrany. Zasáhne do tohoto rozhodování spor Francie a Německa o odstranění taktických jaderných zbraní USA?
Nemyslím, že by to zásadně ovlivnilo novou strategickou koncepci. Všichni si uvědomují, že protiraketová obrana je potřebná, protože šíření technologií pokračuje a oblast Blízkého a Středního východu je riziková. Argument Německa zní, že štít může nahradit odstrašující prostředky, jež v malé míře v Evropě zůstávají. Podle Francie je ale raketová obrana v počáteční fázi, a je proto jen doplňkem obrany. Je to poměrně citlivá debata. Myslím, že v nové strategické koncepci bude řečeno, že konečným cílem je svět bez jaderných zbraní, ale že dokud nukleární prostředky ve světě budou, tak je musí mít i Aliance.
Turecku má být postaven podobný radar, jaký se plánoval v Brdech. Ankara to ale podmiňuje mimo jiné tím, aby se štít výslovně nezdůvodňoval Íránem.
Role Turecka je důležitá. Své výsadní pozice využívá k posílení svého vlivu, což není nic nového.
Mohou ale vytváření štítu omezit americké rozpočtové problémy?
Je jasné, že bez amerických technologií by vývoj a rozmístění takového systému trvaly daleko déle. Rozhodující bude, do jaké míry bude Kongres USA schopen projekt podpořit a jaká bude spolupráce demokratické administrativy a Sněmovny, kterou ovládli republikáni.
Summit časově zasadí postupné ukončení bojové účasti v Afghánistánu do roku 2014. USA však zevrubně zhodnotí strategii až v prosinci. Jak to jde dohromady?
Odpůrci americké hegemonie by si to mohli vykládat pozitivně. Že na rozdíl od minulosti Američané čekají, na čem se spojenci shodnou, a teprve pak svou strategii přizpůsobí. Možná je to ale proto, že před dvěma týdny byly v USA kongresové volby a Obamova administrativa z obav o jejich výsledky nechtěla chystat zásadní strategická rozhodnutí a zůstala u vágního rozhodnutí, že začnou stahovat v roce 2011.
Velitel koalice generál Petraeus se dostal křížku s afghánským prezidentem Karzáím, který volá po omezení vojenských operací. Jaká je spolupráce s Kábulem?
Nemyslím si, že by to byl zásadní spor. S ministrem Schwarzenbergem jsme tam nedávno mluvili jak s viceprezidentem, ministrem obrany, tak s Petraeusem. Říkali, že jsou rádi, že jim svět pomáhá. Možná občas musí veřejně učinit z domácích důvodů trochu jiné prohlášení. I my počítáme s tím, že příští rok dojde ke kulminaci, a poté začneme přítomnost snižovat. Je evidentní, že afghánští činitelé se musí dostat pod určitý tlak a začít přebírat odpovědnost za bezpečnost. Horizontem je konec roku 2014.
Nejistá situace teď nutí NATO rozšířit dopravní cestu přes Rusko. Proč až teď?
Zásobovací koridor přes sever je bezpečnější než přes pohraniční hory z Pákistánu, což dává Rusku výlučnou pozici. Mnozí afghánští představitelé se takové spolupráci dlouho bránili, protože byli součástí odboje proti sovětské okupaci, a pro Rusy byl Afghánistán velké trauma, protože prohráli. Na druhé straně Afghánistán i mezinárodní síly vidí, že pomoc Ruska potřebují, a to má zájem, aby v zemi nebyla válka, nevládli tam radikálové. Kromě toho odtud pochází 90 procent heroinu – a jeden z klíčových trhů je dnes Rusko.
NATO i členové tvrdě šetří. Experti ale varují, že Evropané při tom nesdružují prostředky a nespecializují se a v obraně vážně zaostávají. Má Česko vlastní představu, co s tím?
Rozpočet ministerstva obrany se za dva roky snižuje o více než pětinu, což je určitě víc, než třeba dělají Němci nebo Britové. Musíme najít úspory v systému, ořezat sádlo a uchránit svaly. Rád bych, abychom třeba při pořizování výzbroje víc používali proces alianční agentury NAMSA (organizuje mezinárodní nabídkové řízení – pozn. red.). Další cestou je posílit spolupráci s Poláky, Slováky a dalšími. Možnosti jsou v obraně vzdušného prostoru, ve výcviku i vzdělávání.
Uspíší tento proces i rozpočtové problémy samotných USA? Svou prioritu teď navíc vidí v Tichomoří a nechtějí, aby na ně Evropané stále tolik spoléhali.
Máme zájem, aby Američané zůstali v Evropě v prostoru mezi Německem a Ruskem angažováni. Naše historická zkušenost je, že to je spíš ku prospěchu než na obtíž. Na druhé straně jde o rozhodování USA, jimž se krize nevyhnula. Spojenectvím se dají prostředky sdílet i ušetřit. V resortu je třeba hledat úspory, ale současně musíme vysvětlovat, proč je obrana státu důležitá. Pokud bychom na ni rezignovali, nemůžeme počítat, že ostatní to za nás vyřeší.
Poškodí vyšetřování korupčního skandálu kolem tatrovek možnost navazovat obranné kontrakty s USA?
Spolupráci se spojenci by spíš mohla ohrozit snaha zavírat oči a ústa před snahou zprůhlednit zadávání veřejných zakázek. Musíme to udělat s ohledem na evropské směrnice, daleko víc používat soutěží. Není to ale ani kvůli Američanům, ani kvůli Evropanům. To je především kvůli nám, protože armádu nemůže zabezpečit nikdo jiný než stát.
(Autor: Jiří Roškot)