21.10.2010, Instinkt
publikováno: 21.10.2010
Jde o systém, který sahá až do devadesátých let a vykazuje rysy chobotnice. Není jiné cesty než ta chapadla, která zřejmě sahají do vysokých pater politiky, usekat,“ řekl po svém nástupu na ministerstvo obrany Alexandr Vondra (ODS). „Hází si lejno nad vlastní hlavou,“ reagoval bývalý premiér Topolánek a Miroslav Kalousek upozornil na Vondrovo lobbování pro pandury. Miliardové zakázky pro armádu zajímají a znervózňují mnoho lidí. Tento rozhovor ukázal, že klidný není Alexandr Vondra.
Tak kolik chapadel chobotnice jste za poslední týdny na ministerstvu uříznul a kolik kostlivců ve skříni jste objevil?
Kostlivci padají sami. Vždycky, když přichází nový ministr, tak padají kostlivci ze skříní, a když přichází Vondra, tak se dá očekávat, že jich bude padat ještě třikrát víc než normálně.
Vypadl teď nějaký nový, o kterém by média ještě neinformovala?
To bych také rád věděl. Těch skříní je tu tolik, že není v silách ministra v nich za dva měsíce udělat kontrolu.
V jaké fázi je hloubková kontrola ministerstva?
Rozlišoval bych dvě věci. V srpnu jsem nařídil forenzní audit, který dělají dvě externí renomované firmy. To je práce na dva měsíce a kontrolují se věci, které souvisejí s nakládáním s majetkem v rezortu ministerstva. Zdůrazňuji, že takový audit tu ještě nikdy nebyl. A také zde probíhá hloubková kontrola zakázek a akvizic z oblasti vyzbrojování. Je to poměrně náročná a složitá práce. Těch smluv je celá řada, takže tady potřebuji ještě nějaký čas.
Máte už alespoň nějaké dílčí výsledky?
Určitou rámcovou informaci samozřejmě mám a závěr, který z ní vyplývá, je evidentní. Do budoucna musíme nakládat s veřejnými prostředky úplně jiným způsobem. Budeme muset daleko více využívat metody otevřených výběrových řízení a daleko méně využívat různých výjimek, které ministerstvo obrany v minulosti využívalo příliš. Budeme chtít také omezit roli prostředníků, protože každý prostředník si bere nemalé marže.
Přečetl jsem si, že ministerstvo marži prostředníků ani nezná.
Ano. Není to jednoduché zjistit. Všichni se zaklínají obchodním tajemstvím a my nemáme nástroj, jak to obnažit donaha.
Respekt píše, že společnost Omnipol dostala za nákup letounů CASA provizi 890 milionů při celkové hodnotě obchodu 3,5 miliardy. Takže to by pak byla provize ve výši 25 procent.
Co na to mohu říct? Ve hře jsou velké peníze. To samozřejmě mnoho lidí láká, ale náš stát si nemůže dovolit riskovat, že budou prostředky z peněz daňových poplatníků utíkat, aniž by přinášely jakoukoli přidanou hodnotu pro armádu a českého vojáka.
Společnost Omnipol a s ní spojené firmy také měly v posledních dvanácti letech uskutečnit s ministerstvem obrany obchody za více než deset miliard korun. Je zajímavé, že obrat firmy výrazně stoupl, když byl na ministerstvu Martin Barták, ať už jako náměstek, nebo později jako ministr. V roce 2009 to bylo dokonce 3,1 miliardy ročně. To je zvláštní, ne?
To jsou velká čísla. Z toho vidíte, jak lukrativní byznys může být role překupníka se zbraněmi, a jak je důležité do budoucnosti jejich roli omezit. Vy mluvíte o jedné firmě, ale ona není zdaleka jediná.
A co politická odpovědnost těch lidí, kteří za tyto nákupy byli odpovědní – bývalá ministryně Parkanová, teď poslankyně za TOP 09, bývalý ministr Barták, teď náměstek ministra financí Kalouska?
Rozumíte, mě požádal premiér, abych se ujal funkce ministra obrany a udělal tady pořádek a tu situaci změnil. Nechápu svůj mandát tak, že se tu budu procházet po hřbetu svých předchůdců. Na mně není, abych kohokoliv soudil. Ať už Jaroslava Tvrdíka, Karla Kühnla, Vlastu Parkanovou nebo Martina Bartáka. To není můj úkol. Můj úkol je to tady změnit a na to se musím soustředit. To je můj mandát. Je musí soudit jiní.
A jak to chcete změnit?
Léta tomu bylo tak, že se kolem ministerstva obrany točilo několik prostředníků a lobbistů na straně jedné a na straně druhé ministerstvu chyběl jakýkoliv dlouhodobý nákupní plán, co armáda České republiky vlastně potřebuje. Mnoho věcí se pak řešilo rychle, pod tlakem okolností, pod tlakem toho, že naši vojáci něco někde rychle potřebují. A když musíte jednat ve spěchu, tak jste samozřejmě více hříčkou v rukou jiných.
A nevytvářelo takové situace třeba i ministerstvo obrany úmyslně? Proč se nakupovala transportní letadla, o kterých se teď píše, že nejsou vhodná pro naši misi v Afghánistánu, nebo proč musely obrněné pandury umět plavat, když se jim teď zase dává větší pancéř, což plavání vozů znemožní, a podobně?
Já bych to zase takhle úplně nezesměšňoval. Neplatí to, co vy říkáte, že armáda nepotřebuje transportní letadla. Tato letadla samozřejmě potřebuje.
To je možné, ale samotní vojáci byli proti nákupu tohoto typu letadel CASA a požadovali vhodnější typ.
Vedení rezortu se rozhodlo jít cestou přímé akvizice, protože věřilo, že tento přímý nákup bez soutěže pomůže uplatnit na trhu přebytečná letadla L-159, kterých se v minulosti – zase bez nějakého racionálního, dlouhodobého plánování – nakoupilo příliš velké množství a později se zjistilo, že jsou nepotřebná. Že byly diskuse uvnitř armády, zda je letadlo CASA ta nejlepší volba, je samozřejmě fakt.
Co lidé, kteří jsou spojeni s podivnými obchody, ke kterým na ministerstvu docházelo? Zbavujete se opravdu všech? Časopis Respekt zveřejnil, že například váš náměstek Fulík, o kterém se mluví v souvislosti s podivným obchodem s letadly CASA, na ministerstvu zůstává.
Hned první den ve funkci jsem oznámil, že chystám rozsáhlou personální obměnu. Ale samozřejmě, že jsem to nedělal tak, že bych ještě po cestě do schodů někoho popravoval. A pak jsem také hledal nové lidi. Dneska není jednoduché, abyste získal schopné lidi pro státní správu. Potřebujete vždycky tři měsíce na to, abyste stabilizoval nový management. Předpokládám, že tu základní práci dokončím ke konci října.
A náměstek Fulík?
Jan Fulík je jediný náměstek, který z toho bývalého managementu vydržel. Já jsem mu určitou šanci dal a do konce října bude jasno.
Co dál chcete na ministerstvu změnit?
Mám projekt Národního úřadu pro vyzbrojování. Takovýto úřad měla – jestli se nepletu – v programu i Topolánkova vláda v roce 2007, ale k faktické snaze uvést ho do života nedošlo. Je to model, který mají třeba Švédové. Může to být úřad, který bude mít na starosti nejenom vyzbrojování armády, ale třeba i policie. Je to model, který se osvědčuje, protože vede ke koncentraci prostředků. Vede k centrálním nákupům, a pokud se ty nákupy budou dělat s nějakým výhledem dopředu, pokud se budou dělat formou otevřených soutěží, tak je to cesta dopředu.
Co vlastně říkáte na tu odezvu na vaše slova o „chapadlech korupční chobotnice“? Tvrdá slova začala pak padat ze všech stran.
Já jsem větu o chapadlech pronesl den poté, co jsem se rozloučil s náměstkem Kopřivou a co jsem se seznámil s nahrávkami, které zveřejnila Mladá fronta Dnes. Volil jsem tvrdá slova, ale věděl jsem, co říkám.
Topolánek na to reagoval slovy, že si „hážete lejno nad vlastní hlavou“.
Tak nějak.
Miroslav Kalousek zase tvrdí, že jste vy sám velmi podporoval nákup pandurů. „Nejvíc s námi se všemi hovořil a naléhal na to.“ To je přesná citace Kalouskových slov.
Myslím, že všichni vědí, jak to bylo. Mnohokrát jsem už říkal, že jsem do té diskuse vstoupil jednou a to bylo v momentě, kdy se mi ozval George Robertson – bývalý generální tajemník NATO – kterého dobře znám, protože jsme spolu připravovali pražský summit NATO, a vyslovoval v určité fázi toho tendru znepokojení a já jsem považoval za svoji povinnost tuto informaci sdělit. Tečka.
George Robertson dokonce napsal tehdejšímu premiéru Topolánkovi dopis, ve kterém píše, že „pořízení pandurů je pro Česko prestižní a pro další existenci v NATO důležitá věc“, a zároveň přiznává, že pracuje ve společnosti Cohen Group, která radí americké skupině General Dynamics, do níž Steyr – výrobce pandurů – patří.
V tom dopise, který máte na mysli, upozorňuje na to, že napsal nejméně o rok dříve jiný dopis, kde vyslovoval své znepokojení. Vy byste mlčel, kdybyste se něco takového dozvěděl? Já jsem si myslel, že je mojí povinností tuto informaci předat. To bylo všechno.
Je ale zvláštní, že stejně jako George Robertson, tak jste i vy svým způsobem nepřímo pracoval pro majitele společnosti Steyer – General Dynamics. Byl jste totiž v letech 2005 a 2006 jednatelem společnosti Dutko Worldwide Prague.
Tam nebylo přímé ani nepřímé propojení.
Mateřská americká společnost Dutko má smlouvu o lobbingu také se společností General Dynamics.
Když jsem já pracoval pro Dutko, tak v té době tato firma pro General Dynamics v žádném případě nepracovala. V době, kdy jsem byl jednatelem české pobočky, tak žádné spojení ani mezinárodně ani lokálně s takovouto společností neexistovalo. To je prostě pomluva, která běhala po médiích a evidentně vás ovlivnila.
Nepovažujete ale přesto v této souvislosti vaše angažmá ohledně pandurů za konflikt zájmů?
Ne. V jaké souvislosti? Kdo vás posílá?
Kvůli těmto informacím vás ČSSD vyzývá k tomu, abyste rezignoval na svou funkci.
Nikdo mě nevyzývá.
K odstoupení vás vyzval stínový ministr obrany ČSSD Petr Hulinský: „Jeho setrvání na pozici ministra obrany nezaručuje odstranění takzvané armádní korupční chobotnice, neboť jedním z jejích chapadel je dnes sám Vondra,“ napsal v prohlášení.
Jednou mě vyzval Hulínský. Nikdo jiný. Předseda ČSSD mě nikdy nevyzval. Strana mě nikdy nevyzvala. Jeden člověk.
Z lobbování za pandury vás také obvinil váš bývalý předseda Topolánek, ministerský kolega Kalousek a také bývalí vládní kolegové Cyril Svoboda nebo Ondřej Liška.
To nemá cenu. To je další úplná ptákovina. Kdo vás poslal?
Nikdo mě neposlal. Ptám se vás jen na věci, které se objevily v médiích. To jsou zcela legitimní a normální otázky.
To nejsou normální otázky.
Proč nejsou normální? Nemůžu se zeptat na něco, co o vás tvrdí bývalý premiér a vaši vládní kolegové?
Já jsem vám na to odpověděl.
A proč se tak rozčilujete?
Protože vím, jak se tyto informace dostaly ven. Protože člověk tady skutečně chce něco změnit. Nejjednodušší je rozšířit nějakou pomluvu, která není pravdivá. Jde tady totiž o obrovské peníze.
Pokud o vás někdo rozšiřuje nepravdivé pomluvy, tak ho zažalujte.
Nikoho žalovat nebudu. Říkal jsem, že jdu řešit budoucnost. Můj mandát je řešit přítomnost a budoucnost a tomu se budu tady věnovat.
(Autor: Milan Šíma)