4.5.2007, Poslanecká sněmovna parlamentu ČR
Místopředeseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra:
Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve svém vystoupení navázal do jisté míry na diskusi, která se tu odehrála nad předcházejícím bodem, a v souladu se záměry vlády vás informoval o probíhajících jednáních, pokud se týče umístění radarové základny na území České republiky.
Nejprve mi dovolte malou rekapitulaci.
Jak dobře víte, v lednu jsme my a Polsko byli osloveni s nabídkou zahájit oficiální jednání, poté co v této zemi zhruba čtyři nebo pět let probíhaly na toto téma pod vedením předcházejících vlád diskuse neformální. Poprvé se sešla Bezpečnostní rada státu a 24. ledna tohoto roku jmenovala externí tým složený z odborníků na úrovni Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany, jejichž úkolem bylo jediné – totiž připravit odpověď formou nóty české strany. Tato odpověď, jak známo, byla schválena vládou dne 28. března, z čehož je vidět, že jak tým odborníků, tak vládní činitelé se dostatečně dlouho, po celé dva měsíce, touto otázkou zabývali.
Rád bych tu zdůraznil rozdíl proti Polsku, kde odpověď byla velmi stručná a byla odeslána dříve. My jsme vycházeli z toho, že už sama odpověď by měla nějakým způsobem stručně, ale výstižně definovat, o co české straně v těch následných jednáních půjde, čili stanovit určitá východiska pro budoucí vyjednávání.
Jednání začínají. Chci zde zdůraznit, že jsou skutečně jenom na samém počátku a konec je vzdálený. My nepředpokládáme, že by byla uzavřena dříve než někdy v druhé polovině roku, spíše ke konci druhé poloviny tohoto roku.
Co se zatím na česko-americké úrovni stalo? Dne 2. dubna obdržel expertní tým obou ministerstev od americké strany návrh dvoustranné smlouvy o statutu personálu, tzv. bilaterální SOFA agreement, což není nic nestandardního, nic zvláštního. Česká republika má se smlouvami tohoto typu již své zkušenosti jak v rámci atlantické aliance, tak v rámci předchozí spolupráce se Spojenými státy. Dále předpokládáme, že jednání k této dohodě, jejíž návrh máme, budou zahájena 10. května v Praze, to znamená příští týden. Rovněž očekáváme v průběhu května, že obdržíme návrh tzv. hlavní smlouvy o protiraketové obraně, kde by ta příslušná vyjednávání měla začít v druhé polovině května. Zároveň ve dnech 2. až 6. dubna proběhlo ve vojenském újezdu Brdy měření elektromagnetického pole, které prováděl tým pěti expertů z Protiraketové agentury Spojených států. Další prohlídky, především se zaměřením na hydrologické a geologické podmínky, kvalitu infrastruktury a dopravní dostupnost, by měly proběhnout od poloviny května tohoto roku, kdy se předpokládá návštěva asi 25členného týmu, který by tu působil jeden týden. Čili to pokud jde o odborná jednání.
Ještě možná jednu poznámku bych zde učinil, že ve dnech 23. až 27. dubna tohoto roku se uskutečnila týdenní odborná stáž expertů Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí v Protiraketové agentuře a zároveň ve středisku a velení a řízení těchto sil v Colorado Springs.
Pokud jde o politickou úroveň, stojí nepochybně za zmínku návštěva prezidenta Václava Klause ve Spojených státech, kdy dne 9. března tohoto roku se setkal s viceprezidentem a s ministrem obrany a v doprovodu lidí, kteří tvoří onen tým, bylo absolvováno několik brífinků a prezentací v příslušné agentuře. Ve dnech 27. a 28. března se pak uskutečnila návštěva náměstka ministra obrany Spojených států Erica Edelmana, který absolvoval své jednání s partnery zde v Praze, a stanoviska, se kterými přijel, lze shrnout asi do následujících bodů.
Za prvé, Američané opětovně a důrazně potvrzují, že vybudování evropského pilíře protiraketové obrany má poskytnout obranu podstatné části území spojenců a přátel na evropském kontinentě, tedy tam, kde dosud podobná ochrana neexistuje. Zároveň vyjádřil jasnou vůli odpovídat v průběhu dalších konzultací, jednání a prezentací na jakékoliv dotazy, které se týkají těch řekněme často frekventovaných otázek, to je dopad radarové stanice na životní prostředí, zdraví, obyvatele v regionu a podobně. Nemáme sebemenší důvod pochybovat o tom, že naši partneři chtějí před námi cokoliv tajit, a maximální transparentnost považujeme za absolutní samozřejmost.
Dále se intenzivně diskutuje otázka spolupráce a výměny s Ruskou federací. Američané přiznávají, že na ruské straně pokračuje zdrženlivost, ale zároveň jasně uvádějí, že tuto zdrženlivost označují za politického charakteru a její věcnou náplň nechápou.
V otázce propojení systému amerického se systémem aliančním Američané sdělili, že vyvíjený systém obrany proti balistickým střelám dlouhého doletu bude pokračovat, protože Spojené státy do něj investovaly nemalé prostředky, ale zároveň jsou přesvědčeni, že ten systém bude v budoucnosti fungovat v úzké vazbě a propojení s tím nově vytvářeným systémem aliančním a že oba systémy se v celkové alianční architektuře budou doplňovat a posilovat.
Náměstek Edelman též slíbil vyhovět žádosti české strany, a pokud jde o užší konzultaci, zejména s našimi sousedy, zmiňováno bylo zejména Německo a Rakousko.
V termínu 14. až 22. dubna proběhla vám známá cesta osmi poslanců a senátorů Parlamentu České republiky, kteří navštívili radarovou stanici na atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech. Právě zdejší radar by měl být po provedené modernizaci elektronického a softwarového vybavení převezen, pokud se na tom dohodneme, do České republiky.
Dne 23. dubna pak se uskutečnila návštěva ředitele Protiraketové agentury Spojených států generála Henryho Oberinga v Praze, v jejímž rámci se generál Obering setkal s řadou politiků i odborníků. Jednal mimo jiné s prezidentem Klausem, předsedou vlády Topolánkem a předsedou ČSSD Paroubkem. Na pozvání Bezpečnostní rady státu předvedl podrobný brífink a simulaci fungování tohoto zařízení ve Strakově akademii. Celé jeho vystupování se neslo jednoznačně v duchu snahy podrobně vysvětlit, jak celý systém protiraketové obrany funguje, a objasnit, proč se Spojené státy domnívají, že je mimořádně důležité, aby byl tento systém instalován také na ochranu spojenců a přátel v rámci Severoatlantické aliance na území Evropy. Během brífinku byla zjevná snaha podrobně diskutovat o hrozbách, kterým jsou členské státy atlantické aliance vystaveny. Pokud jde o Evropu, ta situace byla podrobně modelována na hrozbách, zejména z Íránu, a to jak ve spojení s íránským nukleárním programem, kde se mezinárodnímu společenství pod vedením OSN nedaří tento program zastavit, tak stejně na programu vývoje a zavádění technologií raket středního a dlouhého doletu silám íránské armády. A pokud bude tempo tohoto vývoje v Íránu pokračovat, existuje vážné riziko, že do roku 2015 bude Evropa z její podstatné části vystavena možnosti přímé hrozby z této strany.
Pokud jde o umístění technologií protiraketové obrany na evropském kontinentě, důvod, proč se navrhuje jednat o umístění radarové stanice u nás a antiraket v Polsku, je ten, že umístění uprostřed Evropy je z hlediska trajektorií toho možného ohrožení nejvhodnější. Nicméně Američané včetně generála Oberinga zdůrazňují, že nehodlají na oslovené země nějakým způsobem tlačit, že jednání jsou otevřená a v případě, že by nedošlo k dohodě ať už s Českou republikou, nebo Polskem, že jsou připraveni jednat o umístění v zemích v okolí, kde sice geografická poloha není tak ideální, jako je to v případě střední Evropy, ale přesto by mohla být dostačující.
Pokud jde o harmonogram, nyní probíhají vyjednávání a my nemůžeme předurčit jejich výsledek, ale byla-li by jednání dokončena ke konci tohoto roku a v první polovině příštího roku by probíhal příslušný proces schvalování a taková dohoda by byla schválena, tak se předpokládá zahájení výstavby někdy v průběhu roku následujícího, s tím, že konstrukční práce by byly dokončeny někdy v letech 2011 až 2012, s tím, že celý systém by měl být funkční v letech 2013 až 2014, tedy včas před oním rokem 2015.
Pokud jde o zapojení české strany, bylo zdůrazněno, že české firmy budou přizvány přímo k realizaci tohoto projektu a veškeré stavební práce by byly realizovány přes přímé dodavatele. Americká strana bude chtít, aby se i subdodavatelé z naší země mohli o tyto zakázky ucházet.
Pokud jde o zaměstnání českých občanů na případné radarové stanici, bylo by to předmětem budoucího jednání. A na základě precedentu kupříkladu z Velké Británie nelze vyloučit ani to, že by se nám podařilo prosadit, aby se česká armáda účastnila práce přímo na obsluze onoho radaru.
Pokud jde o informace, s potěšením jsme konstatovali, že naši partneři jsou ochotni jednoznačně vysvětlovat a sdílet s námi maximum informací.
Pokud jde o postoj veřejnosti, my jsme samozřejmě informovali, že budeme muset v budoucnosti více českou veřejnost informovat, zejména v oblastech, kde by radar měl být rozmístěn. Američané uvedli, že na základě své vlastní zkušenosti, již to tu zaznělo,pokud by byli tázáni před 10. nebo 11. zářím, zda Al-Káida může provést útok podobného rozsahu na New York nebo Washington, tak většina obyvatel by byla skeptická, ale od té doby už nikdo nemá pochybnost, že takovouto hrozbu je třeba brát naprosto vážně.
Pokud jde o případné umístění v konkrétní lokalitě vojenského prostoru Brdy, i zde zůstává otevřený prostor ke konkrétnímu rozhodování, zda tam či onde, s tím, že výběr definitivní lokality by byl jednak funkcí všech měření, která tam budou prováděna, jednak samozřejmě souhlasem obou stran, čili bez české strany nic rozhodnout není možné.
Pokud jde o provázanost se systémem aliančním, my jsme několikrát zdůraznili – bylo to v oné nótě a vraceli jsme se k tomu i v minulých týdnech na jednání NATO v Bruselu a následně i v Oslu – potřebu provázanosti a propojení se systémem NATO a z úst generála Oberinga zazněla jasná připravenost Američanů se na této práci aktivně a konstruktivně podílet.
Nyní pokud jde o vlastní diskusi na půdě atlantické aliance. S ohledem na nedělitelnost evropské a severoamerické bezpečnosti jsme několikrát zdůraznili, že zastáváme pevné stanovisko, že v budoucnosti by mělo docházet k dalšímu vzájemnému provazování a posilování amerického systému se systémem aliančním, tak aby byla upevněna celková transatlantická bezpečnostní architektura.
Dne 19. dubna proběhlo zvláštní zasedání také z iniciativy české strany na půdě Severoatlantické rady za účasti odborníků a toto zasedání bylo věnováno výhradně otázce protiraketové obrany. Na něj následně navazovalo také speciálně zaměřené zasedání na úrovni Severoatlantické rady a Ruska. Tato jednání potvrdila existenci aliančního konsensu jednak na principech nedělitelnosti bezpečnosti, dále jednoznačně ukázala, že protiraketová obrana se nemůže stát příčinou neshod uvnitř aliance. Spojenci potvrdili, že hrozba šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů je reálná a aliance a její členové musí mít prostředky k jejímu odvrácení. Byla zdůrazněna legitimita a nutnost dalších diskusí a prací na budování aliančního systému protiraketové obrany před raketami krátkého a středního doletu, který by byl komplementární k evropskému pilíři americké protiraketové obrany před raketami dlouhého doletu. A byla také zdůrazněna potřeba být transparentní vůči Rusku a hledat možnosti vzájemné konstruktivní spolupráce.
V této souvislosti členské státy aliance jednoznačně uvítaly návrhy, které americký ministr obrany Gates předal Rusku v Moskvě během svého jednání, ve kterém Američané předložili celý balík návrhů, jakým způsobem Rusko do toho systému zapojit a jak s ním v budoucnosti v případě zájmu a ochoty Ruska spolupracovat.
Česká strana ve svém vystupování kladla důraz na tři body: 1. na budoucí využití toho systému ve prospěch a ve vazbě na NATO, 2. na transparentnost celého průběhu vyjednávání, 3. na pokračování v diskusi s Ruskou federací.
Tato diskuse samozřejmě probíhá i na česko-ruské úrovni. Zde bych rád zmínil jednání prezidentů Česka a Ruska v Moskvě dne 27. dubna 2007. Samozřejmě, Rusko vymezuje svou pozici pro budoucí diskusi jak s NATO, tak s Američany, a ta pozice na začátek je, jaká je. Chápejme ji, prosím, povýtce jako diskusi politickou, vymezování určitých pozic. Stejně tak tomu ostatně bylo v dobách, kdy jsme usilovali o rozšíření atlantické aliance. Z tohoto hlediska se nejedná o nic nového pod sluncem.
Pokud jde o informování české veřejnosti, byly otevřeny internetové stránky spravované Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem obrany, kde se občané mohou seznámit s charakterem celého projektu, s jeho vývojem, s jednotlivými prvky, které jsou rozmístěny v různých zemích světa, ať už v Japonsku, ve Velké Británii, Dánsku či jinde. Zároveň členové vlády i odborníci z týmu navštěvují region okolo Příbrami, Spáleného Poříčí. Rád bych zmínil, že dnes před svým odjezdem do zahraničí navštívil oblast Brd i předseda vlády Mirek Topolánek.
Závěrem mi dovolte učinit tři poznámky. Za prvé, vláda je rozhodnuta Sněmovnu nadále podrobně informovat o jednáních, která na toto téma probíhají a budou probíhat. Nemáme nic, co bychom tajili, chceme být transparentní. A zdůrazňuji toto zejména v porovnání s tím, že neformální rozhovory, které se konaly v uplynulých letech pod vedením jiných vlád, tak transparentní nebyly a Sněmovna o nich informována nebyla vůbec.
Vy máte k dispozici jak informace, které poskytuje česká vláda, jednotlivá ministerstva, tak vám pravidelně zprostředkováváme možnost komunikace s americkou stranou i s našimi spojenci v rámci NATO. Ostatně generál Obering velmi podrobně informoval i poslance této Sněmovny.
Za druhé chci zdůraznit, že nic nebylo rozhodnuto a nic definitivně nebude a nemůže být rozhodnuto ani v nejbližších měsících. Všechny opce zůstávají otevřené, přistupujeme k jednání s otevřeným hledím s tím, že samozřejmě chceme, aby během těch jednání byly maximálně ošetřeny naše bezpečnostní, ekonomické i politické zájmy.
Za třetí, vláda si uvědomuje bezpečnostní rizika vyplývající z hrozeb z nekontrolovatelného šíření zbraní hromadného ničení a raketových technologií. Nechce to podceňovat, má to ostatně i ve svém programovém prohlášení, stejně tak jako to měly ve svých programových prohlášeních i vlády minulé, a hodlá učinit vše, co je v jejích silách, aby sama i ve spolupráci se spojenci ochránila naše občany před takovouto hrozbou v budoucnosti.
A konečně za čtvrté. Zazněla tu několikrát otázka, do jaké míry bereme naše členství v Severoatlantické alianci vážně. Chci vás ujistit, že to bereme naprosto vážně. Mnoho členů této vlády se osobně v minulosti zasazovalo za to, aby naše republika získala nejvyšší možné bezpečnostní záruky v rámci NATO, a na rozdíl od mnoha jiných, kteří ten radar kritizují, vždy stála pevně za našimi spojenci i v těch momentech, kdy to třeba nebylo okamžitě populární, protože vycházíme z toho, že bezpečnostní záruky budou pevné a hodnotné a trvalé jedině tehdy, když bude spolehnutí i na nás a nejenom když my se v této věci budeme spoléhat na druhé.
Hrozba raket a zbraní hromadného ničení je realitou a nechránit se před ní by bylo chybou. Ten protiraketový systém vzniká a bude vznikat i nadále a otázka zní jenom tak, zda má být chráněna jenom část spojenců, anebo všichni. Pokud by byla chráněna jenom část spojenců, např. Severní Amerika, jako je tomu nyní, přispělo by to z dlouhodobého hlediska k oslabování v rámci NATO, protože by vznikal prostor dělitelné bezpečnosti, vznikal by prostor, kde jedni jsou chráněni více než druzí. A to samozřejmě by z dlouhodobého hlediska mohlo snižovat ochotu těch, kteří jsou chráněni více, jít na pomoc těm, kteří nejsou chráněni vůbec nebo jsou chráněni málo. Z tohoto hlediska konstruktivní přístup k této věci je jedinou možnou alternativou, nemáme-li v budoucnosti naše bezpečnostní záruky v rámci NATO oslabit nebo dopustit rozkol mezi Amerikou a Evropou, který by podminoval Severoatlantickou alianci v samotných základech.
Děkuji za pozornost.