17.08.06, Reflex – V devadesátých letech byl blízkým spolupracovníkem prezidenta Václava Havla, pět let byl náměstkem ministra zahraničí a čtyři roky působil jako velvyslanec ve Spojených státech. Teď se rozhodl vstoupit i do té nejvyšší politiky. ALEXANDER VONDRA (45) byl nominován ODS na post ministra zahraničí v trojkoaliční vládě, kandiduje za tuto stranu i v senátních volbách na Litoměřicku a Slánsku a hodlá do ODS do konce tohoto roku i vstoupit.
Jak to, že se Alexander Vondra – bývalý disident – rozhodl angažovat v ODS, tedy ve straně, ke které cítí řada vašich přátel silný odpor?
Když jsme seděli a pracovali na Pražském hradě počátkem devadesátých let, tak jsme tam měli různé názory a já jsem byl vždycky ten, kdo byl víc napravo. Podobně jako Michael Žantovský a do značné míry Karel Schwarzenberg a Jirka Křižan.
Proč jste si ale pro svůj vstup do politické strany nevybral nějakou jinou pravicovou stranu podobně jako vaši přátelé?
Byl jsem samozřejmě oslovován v průběhu posledních tří let menšími politickými stranami. To byly takové ty pokusy dát dohromady Unii svobody, SNK – ED a já nevím co ještě. Účastnil jsem se asi rok různých schůzek, a když jsem viděl to úsilí drobných stran a individualit, tak jsem nabyl dojmu, že jim ani tak nejde o to, hájit nějaký politický názor, ale spíš je to pro ně výtah k různým funkcím, a já jsem si řekl, že ne, že je třeba se rozhodnout nějakým způsobem solidně, neměnit, nekličkovat.
Třeba vám ale někdo bude teď vyčítat, že jste si vybral stranu, jaká vás osobně k nějaké funkci nakonec vyveze.
Ono ale není jisté, jestli já nějakou funkci budu mít. Prostě jsem se někdy v létě rozhodl podporovat ODS, protože se mi zdálo, že jde v těchto volbách o hodně. Že s Jiřím Paroubkem nastoupil do politiky určitý styl a já jsem si říkal, že k tomu nebudu mlčet a že se s ODS do toho klání pustím taky.
Jaký styl?
Podívejte, máme po volbách a jsme v docela citlivé situaci a já teď nechci přilévat olej do ohně, ale myslím si, že každý ví, o čem mluvím. Myslím si, že šlo o určitý styl politiky, jenž vyvrcholil poslední den po volbách Paroubkovým slavným vystoupením v České televizi. Tam prostě zazníval slovník, který nepamatuju, že by tady někdo kromě komunistů v posledních 15 letech používal. A já jsem si řekl: hele, pozor, tady tohle je třeba vzít vážně, tohle by mohlo představovat pro naši zemi znovu nějaké nebezpečí.
A nebude vám tedy vadit, že byste měl Jiřího Paroubka v zádech, když by ODS sestavovala menšinovou vládu za jeho souhlasu?
Ať už to dopadne jakkoliv, tak pro mě je naprosto klíčová jedna věc. Může být sestavena menšinová vláda ODS, ale musí být konstruována tak, aby se z ní nestal nějaký můstek, po kterém budou skákat socialisté a komunisté, až budou mít pocit, že je tu vládu potřeba pořádně vysmažit a shodit. Kdyby nebylo zřejmé, že se tohle nestane, tak je samozřejmě otázkou, jestli do takového projektu jít.
Vy jste ale už někde řekl, že byste takhle do toho nešel.
Ano, já jsem řekl, že bych do toho nešel, kdyby se tenhle projekt měl stát obětním beránkem rudooranžového spojenectví.
A dá se tomu s vaším počtem hlasů zabránit?
To bude muset být ošetřeno nějakou smlouvou. Musí být naznačen i horizont, na jak dlouho takováhle věc platí, a bude to muset být naplněno trošku reformním programem. My jsme slibovali, když jsme do voleb šli, že chceme nějakou změnu. Socialisté do voleb šli, že chtějí té změně za každou cenu zabránit. A teď je samozřejmě důležité, co se při tom vyjednávání podaří obhájit.
A nejde při tomhle politickém handrkování víc o funkce než o nějaký program?
Paroubkovi jde primárně o politiku mocenskou. On ale říká, že to je politika realistická.
Co říkáte na to, jakým způsobem v krizi vystupuje Václav Klaus? Martin Bursík mu nedávno vyčetl, že za jeho chováním vidí velkou snahu o znovuzvolení, že mu jde o to, aby tady vznikla nějaká další opoziční smlouva, která by mu umožnila zůstat na Hradě další volební období.
Já si myslím, že se tady prezidentovi nedá vyčíst vůbec nic. Postupuje s klidem, rozvážně a profesionálně. On prostě dal příležitost politikům se nějak dohodnout. Já nevidím v jeho jednání žádný problém.
ČSSD ale vyčítá Klausovi, že se nechová nestranicky, kdybyste měl v této souvislosti porovnat prezidentování Václava Havla a Václava Klause? Kdo z nich byl více nestranný prezident?
Asi ani jeden z nich není nestranný. Člověk není z umělé hmoty, i když je
prezident, má nějaké názory a představy, kam má stát směřovat. Jde o to, aby to nepřekročilo limity, jež jsou s tou prezidentskou funkcí spjaty, a tady já si myslím, že Klaus i Havel se v těch limitech v zásadě pohybovali. Václav Klaus dává třeba své politické přesvědčení více najevo tím, že třeba počet zákonů, které on vrací zpátky Parlamentu, je mnohem větší než u Havla. Na druhou stranu Václav Havel, pokud měl nějakou jasnější představu, jak má být sestavována vláda, tak se angažoval velmi výrazně. Já si třeba myslím, že v situaci, kterou teď tady máme, by se Václav Havel angažoval o mnoho dřív než Václav Klaus a také mnohem důrazněji.
Mimochodem, co na vaše sblížení s ODS říká Václav Havel?
To se musíte zeptat jeho.
Mluvil jste s ním o tom?
Já jsem se s ním o tom ani moc nebavil.
Ale podle mých informací z toho není příliš nadšený.
On je v tomhle vůči ODS nějakým způsobem zaujatý. Já nevím, proč to u něj přetrvává pořád dál.
Předpokládejme, že se vám nějakou vládu sestavit podaří a že v ní bude i Alexander Vondra jako ministr zahraničí. Jak půjdou dohromady vaše názory, které jsou proevropské, s euroskepticismem ODS?
Myslím, že ODS zná moje názory na Evropu. Já jsem hlasoval pro naše členství v EU a myslím si, že to je pro nás nejlepší alternativa. To ale neznamená, že jsem vždycky nekriticky přijímal všechno, co z Bruselu chodilo.
Jak to, že jste vlastně dostal v ODS přednost před Janem Zahradilem, dlouholetým kandidátem na post ministra zahraničí?
Já jsem s Mirkem Topolánkem komunikoval už delší dobu, takže jsme o sobě věděli a s tou nabídkou po volbách za mnou přišel i Honza Zahradil osobně. Já si myslím, že ho k tomu vedly asi dvě věci. Za prvé, on si přečetl ten výsledek voleb a usoudil, že je otázkou, jak stabilní vláda z toho vzejde, a že pro něj je v tento moment důležitější pokračovat v politice v Evropském parlamentu …
Asi si řekl, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, ne?
To jste řekl vy. A za druhé, že vzhledem ke koaličnímu projektu stojí za to vystrčit někoho, jako jsem já, kdo má možná přijatelnější renomé, pokud jde o evropskou politiku.
Co ale říkáte na názory Václava Klause na EU? Na to, že by se podle něj měla evropská integrace omezit pouze na ekonomiku?
Nemám až tak rezervovaný postoj k unii jako Václav Klaus. Ale myslím si, že je v pořádku, že prezident umí poukazovat na slabá místa EU, s nimiž je třeba něco dělat. On ale pečlivě rozlišuje, kdy mluví jako prezident a kdy jako akademik. Na druhou stranu můj názor je ten, že já bych dával velký pozor, abychom s vaničkou nevylili i dítě.
Společný evropský prezident, společná evropská zahraniční politika?
Samozřejmě že by bylo žádoucí, aby byla Evropa schopna zaujmout v některých otázkách společný názor. Jedno z velkých témat je například energetická bezpečnost, protože tam je Evropa velice závislá na vnějších zdrojích, ať už ropy, plynu, nebo podobně, a bude- li tady schopna vystupovat jedním hlasem, tak si svou pozici může posílit významně. Nicméně pokud má být společná zahraniční a bezpečnostní politika pevnější a kompaktnější, tak bych byl rád, aby to nebylo na úkor transatlantického spojenectví. Protože pokud by to mělo znamenat, že budujeme pevnost Evropa, která se dostane do konkurenčního nebo konfliktního stavu se Spojenými státy, tak si myslím, že nám to za to nestojí. A za druhé: Ano, společná zahraniční a bezpečnostní politika, ale taková, abychom tam měli i my nějaký hlas, aby to nebylo tak, že několik klíčových velmocí se dohodne na nějakém svém kompromisním řešení, prostě Němci se dohodnou s Francouzi a Brity a my tam budeme hrát nějaké poslední housle a nebudeme mít žádnou možnost prosadit to, co chceme prosadit.
Dokázal byste charakterizovat, jak by se Evropa měla integrovat?
Začněme tím, co nás nejvíc pálí. Naplňme třeba důsledně ty tři základní svobody, na kterých integrační proces začal. Naši lidé třeba stále nemohou pracovat v zahraničí svobodně. Naplňme závazek liberalizovat služby napříč evropským kontinentem tak, aby naši drobní podnikatelé mohli své služby nabízet třeba ve Francii a kdekoliv jinde bez nějakých obstrukcí. Schengen. Jiný případ. My jsme vlastně přijali schengenskou úmluvu, z níž vyplývá, že by měly zmizet vnitřní hranice mezi námi a EU. Že by lidi prostě nebyli podrobováni kontrolám, když pojedou do Rakouska nebo do Německa, a to její naplnění se teď stále odkládá. Nedávno Brusel znovu oznámil, že nemá připravený počítačový systém, který by umožnil to, k čemu my jsme se přihlásili už dávno. To jsou věci, jež lidi pociťujou, které je pálí.
Co třeba evropská ústava? ODS byla proti, co vy?
Myslím si, že ústava v té podobě, v jaké byla vypracovaná, není ideální řešení, a v zásadě mi nevadí, co se s ní stalo, a dokonce si myslím, že odmítnutí v Nizozemsku a ve Francii je ukázkou toho, jak se rozevřely nůžky mezi tím, jak myslí evropští byrokraté a kde je dneska většina evropské veřejnosti. To je jasný signál, že ústava v takovéto podobě není to, co by teď Evropa potřebovala.
Jedním z konfliktních témat, které má ODS a ČSSD v zahraniční politice, je umístění americké raketové základny na našem území. Vy jste pro. Proč?
Samozřejmě cítím, že to je věc, která je u nás nepopulární.
Přes 80 procent lidí je proti.
Řada lidí dělá zcela nepatřičné paralely mezi americkými raketami a těmi sovětskými, co tady kdysi byly. Mám možnost buď strčit hlavu do písku a tvářit se, že se nic neděje, to tady dělá většina veřejných činitelů, nebo se postavit a říct: ano, diskutujme o tom, protože nápad nebo nabídka, které se tady rýsují, jsou pro nás výhodné. Podívejte, Írán má program vývoje raket. Dosah jeho raket se prodlužuje. A je možné, že budou moci za nějakou dobu zasáhnout i střední Evropu. Teď Američané přicházejí a v rámci své národní obrany, jež bude kompatibilní i s budoucím aliančním systémem, nabízejí, že raketový deštník roztáhnou i tady, nad námi, a chtějí to zaplatit sami. Já si myslím, že taková nabídka je pro nás prostě výhodná.
A kdyby to bylo v Polsku, tak by to deštník nad námi neudělalo?
Je otázkou, zda se to pak bude vztahovat i na nás. Může a nemusí. Ale někdy ve vzdálenější budoucnosti se do takového projektu zapojí i NATO, takže se mu stejně nevyhneme. My bychom teď jen mohli získat náskok.
Dobře, co ale říkáte na argument, že umístění této základny může zvýšit nebezpečí teroristických útoků na našem území?
Podívejte, já neříkám, že to není bez rizika. Ale tady je riziko hrozně přeceňované. Já si skutečně nepamatuju, že by byl někdy nějaký skutečný útok proti takové základně jinde v zahraničí. A americké základny jsou v Itálii, v Německu, Británii, Dánsku i v dalších evropských zemích.
ČSSD teď říká, že by se o základně mělo konat referendum. Proč s tím nesouhlasíte?
Myslím si, že se o tom samozřejmě musí s veřejností komunikovat, ale že taková věc do lidového hlasování nepatří. A zaráží mě, že to navrhuje strana, jež byla ve vládě, která už dva roky o raketové základně s Američany komunikovala, ale bála se to veřejnosti říct. Co to má znamenat? Proč? My s veřejností budeme komunikovat a pokusíme se ji v té komunikaci přesvědčit, že to má smysl.
TEXT MILAN ŠÍMA