Kalendář s portréty olympijských medailistů a talentů armádního sportu vytvořený k 65. výročí vzniku armádního vrcholového sportu (1. října 1948) sektem pokřtil ministr obrany Alexandr Vondra, ředitel ASC Dukla plukovník Jaroslav Priščák, trojnásobný olympijský vítěz oštěpař major Jan Železný, držitel dvou stříbrných olympijských medailí skifař nadporučík Ondřej Synek a zlatí z londýnské olympiády – moderní pětibojař poručík David Svoboda a biker Jaroslav Kulhavý.
Ministr Vondra ještě před křtem nejdříve poděkoval Janu Saudkovi, že spolupráci s Duklou nevzdává, ale že v ní pokračuje. „Zatímco já jsem velký sportovní fanda, moje manželka ne. Zato je ale fanynkou kalendářů Dukly od Saudka, o ten je vždycky velká rvačka. Chtějí ho po mně žena i děti a včera se „grémium“ usneslo, že toto je nejlepší a nejpovedenější kalendář. Zobrazení vynikajících sportovců dnešních dnů, ale i z minulosti, symbolizuje propojení tradice Dukly se současností,“ zhodnotil kalendář, který vyšel v nákladu 5 000 kusů.
Popáté se do fotografování pustil světoznámý fotograf Jan Saudek. Na šestadvaceti stranách černobílého kalendáře zachytil 44 legend a osobností, které na dresech hrdě nosily nápis Dukla, i současných hvězd armádního sportu, které Českou republiku reprezentují a sbírají pro ni medaile.
Saudek, „dělník fotografie“, svůj soubor portrétů nazval „Nebe slávy“ a ke vzniku fotografií na zadní stranu kalendář napsal:
Byl to fantastický raut! Ale počkat! Počkat! Všichni si myslí, že raut je nějaká žranice – to zase prrr… Omyl. Ve slovníku je psáno: „Setkání vybrané společnosti.“ No – to bych prosil! Taky že jo! Chtěl jsem tedy portrétování pojmout jako velkou společenskou událost: dámy ve večerních toaletách, důstojní gentlemani ve střízlivých tmavých kabátcích – žádné svaly, dresy, pot a nezměrné úsilí potřebné k dosažení vrcholu, by neměly být patrné, ale pořád to oni: výkvět naší reprezentace.
Bývá opatrnickým zvykem nikoho zvlášť nejmenovat, ale když já musím: Jaroslav Holík přišel po strašné operaci, statečný a nezlomný chlapák – a předvedl mi jednou provždy, co je odvaha, bojovnost a silná vůle, kterou ostatně měl vždycky – jemu jsem vděčný za to, že mi ukázal, jak naše drobné starosti jsou k smíchu před lidskou velikostí.
Ještě něco: všichni, od mladičké dívky Evy Samkové až po milovanou Danu dámu Zátopkovou, měli něco jedinečného: uměli to, co já neumím. A byli nejlepší. Nabral jsem z nich obrovskou sílu a hluboce, po slovansku se před nimi skláním.
A teď aby to znělo trochu vznešeně: přirovnávám ten společný portrét k nebi plnému hvězd, k oslnivé obloze. Viděl jsem tam hvězdy teprve vycházející, ale i už trvale zářící na tom mém nebi – a pár jich bylo té největší velikosti – to byli ti, které u nás každý zná. Na tohle nebe Slávy se já nikdy nedostanu, ale směl jsem se tam dívat – a to stačí.
Podruhé, už jako součást slavnostního večera, kalendář Dukla 2013 pokřtili všichni armádní medailisté z londýnské olympiády, ředitel ASC Dukla a fotograf Jan Saudek s Pavlou Hodkovou.
zdroj: www.army.cz