14.7.2006, Deník Litoměřicka – Jméno kandidáta občanských demokratů do senátorských voleb za Litoměřicko a Slánsko Alexandra Vondry figuruje i v Mirkem Topolánkem navržené vládě. Konkrétně na místě ministra zahraničí. Přestože jmenování nové vlády je zatím v nedohlednu, přesto jsme se Alexandra Vondry zeptali, zda v případě, že se stane ministrem, neodstoupí od své kandidatury na post senátora.
Jméno kandidáta občanských demokratů do senátorských voleb za Litoměřicko a Slánsko Alexandra Vondry figuruje i v Mirkem Topolánkem navržené vládě. Konkrétně na místě ministra zahraničí. Přestože jmenování nové vlády je zatím v nedohlednu, přesto jsme se Alexandra Vondry zeptali, zda v případě, že se stane ministrem, neodstoupí od své kandidatury na post senátora.
„Neodstoupím, do Senátu budu kandidovat i v případě, že se stanu ministrem. Práce s lidmi mě zaujala. Zdejší kraj jsem si zamiloval a jsem přesvědčen, že pro něj mohu něco dobrého vykonat.“
Domníváte se, že lze skloubit tyto dvě funkce tak, abyste se pro tyto regiony nestal senátorem, který vzhledem k časové zaneprázdněnosti nebude schopen přímo v praxi poznávat faktické problémy lidí zde žijících a následně je řešit?
„Jsem zvyklý pracovat na plný plyn, sedm dní v týdnu a v týmu schopných lidí. Práci ve vládě je možné kombinovat s prací senátora – ostatně nebyl bych ani první, ani poslední, kdo něco takového dělá.“
Na druhou stranu však takové spojení může mít i své výhody.
„Nepochybně. Na jedné straně by členové vlády měli vědět, co si myslí lidé, a právě charakter většinové volby do Senátu připoutává senátory více k lidem a kraji, odkud pochází jejich mandát. A na druhé straně je pro kraj dobré mít svůj hlas ve vládě. Právě při omezenějších pravomocích Senátu je to příležitost pro tento region něco konkrétního prosadit a udělat. A konečně – zdejšímu kraji se právem říká Zahrada Čech a myslím, že stojí za to tuto zahradu více představit v zahraničí a otevřít ji světu.“
Kdo vám vlastně křeslo ministra zahraničí nabídl?
Už v zimě se mnou o této možnosti mluvil Mirek Topolánek, ale formální nabídku mi předložil Jan Zahradil hned dva dny po volbách. Po jejich výsledku dospěl totiž k názoru, že se nechce vzdát práce v Evropském parlamentu, a že pro koaliční vládnutí bude třeba nabídnout na Ministerstvo zahraničí někoho, kdo je pro partnery přijatelnější a nemá protievropskou nálepku.“
Váhal jste s přijetím této nabídky?
„Moc ne. Podobné nabídky jsem dostával už dříve, ale odmítal je. Ale nemůžete odmítat stále. Řekl jsem si, že jsem připraven naší zemi sloužit.“
Je něco, v čem byste se jako ministr zahraničí odlišoval od svého předchůdce?
„Myslím, že je nutné naši politiku v Evropské unii více zprůhlednit. Občas jsme se pohybovali v extrémních pozicích – někdy jsme byli přehnaně kritičtí, jindy zase moc podlézaví. Měli bychom mít aktivní, proevropskou politiku, ale zároveň v EU prosazovat naše zájmy. V minulosti se to bohužel někdy nedělo. Například chaos v kamionové dopravě na našem území po vstupu do EU je ukázkou toho, že stát při vyjednávání něco podcenil.“
Eva Břeňová