31.8.2010, Právo
Rozpočet na obranu opět posloužil jako příležitostný záložní fond pro zalátání okamžitých potřeb státní pokladny. Letos se snížil o 7,5 miliardy, příští rok přijde o dalších 5 miliard. Vzhledem k dlouhodobému charakteru obranného plánování přitom žádné jiné ministerstvo nepotřebuje stabilní rozpočtový výhled jako to mé.
Po sečtení všech škrtů se dostáváme do situace, kterou by, při zachování současného stavu sektoru obrany, nebylo možné přežít, aniž bychom slevili z našich hlavních priorit. Ty jsou zřejmé. Jde především o pokračování rozvoje vojenských schopností české armády tak, aby dokázala plnit své klíčové úkoly: bránit naše území v rámci kolektivního systému NATO a přispívat do operací a misí Aliance a Evropské unie.
Situace, kdy se obranné výdaje blíží k 1,2 procenta HDP – proti Aliancí doporučeným dvěma – vyžaduje v zásadě krizové řízení obdobné tomu, jež zavedla řada soukromých firem v době hospodářské krize. Podstatou je očištění firmy od všech struktur a činností, které neslouží jejím hlavním úkolům, tedy zbavení se pasiv. To je jediná cesta k přežití.
Na začátku příštího roku a v návaznosti na nový strategický koncept NATO, který bude schválen v listopadu, představím svůj ozdravný plán v podobě Bílé knihy ministerstva obrany. Jeho výchozí principy jsou zřejmé již nyní. Je neudržitelné, aby byl poměr mezi částí obranného sektoru, která splňuje standardy NATO, a zbytkem jedna ku třem. Zbytek zahrnuje též občanské zaměstnance a úředníky, kterých je na armádu v počtu dvaceti tří tisíc profesionálních vojáků neuvěřitelných devět tisíc.
Budeme se postupně zbavovat všeho, co nepřispívá k rozvoji armády, tedy parazitů, kteří pouze vysávají obranný rozpočet. Je také nutné napravit nepoměr mezi zbytnělými velitelskými a výkonnými strukturami ozbrojených sil. Bílá kniha vyjde z hloubkové analýzy resortu a stanoví priority pro završení jeho reformy. Její součástí musí být adekvátní střednědobý rozpočtový výhled. Budeme se řídit osvědčenou manažerskou zásadou: struktura podniku musí respektovat jeho klíčové funkce.
Tato práce bude mimo jiné zahrnovat aspekty legislativní, včetně definice vojenského kariérního řádu, akviziční reformu a zprůhlednění výběrových řízení na nákup materiálu a zadávání zakázek. Zvážíme také možnost zrušit některá velitelství a základny. Pro mnohé příslušníky armády to bude znamenat další stěhování a případně i změnu specializace. Učiním proto vše, abychom nesnížili životní úroveň vojáků, a to včetně zachování existujících náborových a kariérních pobídek. Vyhneme se plošným škrtům. Pokud se bude řezat, tak do sádla, a ne do svalů.
Výsledný plán musí být dlouhodobě životaschopný. Jeho vypracování bude otevřený proces. Zapojíme do něj nejen ministerské a armádní odborníky, ale také akademické experty, relevantní parlamentní výbory a budeme jej konzultovat s opozicí. Využijeme také poradenský potenciál NATO. Krátce po mém nástupu do funkce se objevila nová závažná korupční podezření. Korupční historie ministerstva obrany je dlouhá a bohužel bohatá. Jde o systémový problém, vyžadující systémové řešení. Vytvářím speciální tým, který zpětně prověří podezřelé zakázky ministerstva a jeho podřízených organizací a navrhne preventivní opatření.
Navzdory všem potížím je naše armáda v posledních letech jednou z nejrespektovanějších institucí českého státu. Atlantická aliance ji ve svých hodnoceních řadí k těm nejlépe modernizovaným, a to nejen v kontextu novějších spojenců. Naši vojáci a vojačky odvádějí skvělou práci jak v mezinárodních operacích, tak při záchraně obyvatel, jak mohli nedávno poznat lidé při povodních na severu Čech. Mnozí přitom nasazují své životy. Jejich loajalitu a odhodlání sloužit své vlasti, jejich schopnosti a dovednosti nesmíme ztratit. Naopak, musíme je podporovat a rozvíjet.
Rozpočtovou krizi proto nechápu jako pohodlnou záminku k zakonzervování současného stavu, či dokonce k ústupu od doposud dosaženého. Naopak. Je to příležitost k urychlení transformace české armády a posílení obranyschopnosti naší země.