12. dubna 2006, Lidové Noviny
ÚHEL POHLEDU
Český ministr zahraničí Cyril Svoboda v televizi upozornil na trvající asymetrický režim v udělování víz mezi námi a Spojenými státy a pohrozil, že Američanům zpřísníme podmínky vstupu na české území. Minulý týden premiér Jiří Paroubek navštívil velvyslanectví USA v Praze, aby se seznámil s procedurou udělování víz, a po vizitě oznámil, že se reciproční opatření nechystají, neboť bychom tím poškodili sami sebe. Ročně k nám přijede asi 350 tisíc amerických turistů a obstrukcemi bychom mohli přijít o příjmy z turistického ruchu.
Neochota americké vlády řešit vízovou asymetrii představuje reálný, trvající problém. Pro jeho řešení u nás dlouho nikdo nic nedělal. Zdá se proto, že náhlá aktivita vlády je jen mediálním cvičením, které má před volbami u nás vyvolat dojem, že hájí zájmy našich lidí. Týden dva se o problému mluví a pak zase vyšumí do ztracena. Ale bubnování v českých médiích nikoho v USA k činům neprobudí.
Imigrace je horkým tématem americké domácí politiky. Odhaduje se, že v USA nelegálně pobývá jedenáct milionů převážně hispánských přistěhovalců. V Kongresu leží různé návrhy – od těch, které navrhují legalizaci jejich pobytu a stanovení kvót pro nabytí občanství, až po restriktivní opatření, která chtějí obehnat jižní hranici vysokou zdí. Diskusi rámují obavy z toho, že někteří přistěhovalci představují riziko teroristických útoků. Za této situace nelze čekat, že americká vláda začne odvážně řešit problém, který je z jejího hlediska podružný.
Současná americká legislativa, která upravuje podmínky pro zařazení cizinců do bezvízového programu, není řešením. Počet odmítnutých žádostí o víza po dva roky nesmí přesahovat tři procenta. Aktuální čísla sice Američané nezveřejňují, ale neoficiálně připouštějí, že se v našem případě pohybují kolem deseti procent. Naděje na rychlé snížení je malá, neboť ti, kdo do USA často cestují, mají vízum na deset let, a do statistiky se tak neúměrně promítají žádosti mladých lidí nebo opakovaných neúspěšných žadatelů, u nichž je riziko odmítnutí vyšší. Je proto nutné legislativu změnit. Jak na to?
Za prvé – máme-li se dostat do bezvízového režimu, musíme se připravit na trvalou, cílevědomou práci. Nic nepomůže, budou-li se naše kroky odvíjet od domácího volebního kalendáře. Naopak – musíme naše kroky přizpůsobit volebnímu kalendáři v USA a učinit z našeho problému a americké ostudy téma jejich vnitropolitické diskuse. Do tlaku na americký Kongres je nutné zapojit zájmové skupiny, které chtějí změnu – krajany, byznysmeny a intelektuály, mladé lidi i bývalé vězně v koncentračních táborech. V této diskusi by měli vlivní lidé – Američané i cizinci – poukazovat na nespravedlnost měření dvojím metrem. Dnes neexistuje oprávněný důvod, proč přistupovat jinak k Čechům a jinak k Němcům a Francouzům.
Za druhé – nepomůže také, zůstaneme-li osamoceni, neboť náš vliv je kvůli asymetrii ve vzájemných vztazích omezený. Se sólo postupem loni neuspěli ani Poláci, přestože jsou spojencem Američanů v Iráku a na problém vehementně poukazovali při jednání prezidentů v Bílém domě. Musíme se proto spojit -podobně jako v kampani za rozšíření NATO – s Poláky, Slováky a Maďary, kteří jsou ve stejné situaci.
A za třetí – měli bychom urychlit domácí přípravy a do řešení více zapojit Evropskou unii. Ta sice neudělá práci za nás, ale solidarita může pomoci i na druhé straně oceánu. Přistoupení k schengenskému prostoru i zejména brzké vydávání nových cestovních dokladů, na kterých se EU dohodla s Američany a které budou obsahovat biometrické údaje, posílí naši vyjednávací pozici.
Výsledky můžeme čekat do tří let. Ale to neznamená, že se mezitím nemusí nic dít. Američané říkají, že i my používáme „dvojí metr“ vůči státům na východě. Jenže je tu rozdíl. Ukrajinci, Srbové a Bosňáci sice potřebují pro cestu k nám vízum, ale nemusí za něj platit. Naopak naši žadatelé o vízum do USA platí 100 dolarů. Tento „vízový byznys“ vynáší americké vládě v případě Česka asi čtyři miliony dolarů ročně. Budeme-li počítat Poláky, Čechy, Slováky a Maďary dohromady, dosahuje roční zisk až 40 milionů dolarů. To je suma, která -vynásobíme-li ji posledními patnácti lety – překračuje americkou pomoc střední Evropě na transformaci její ekonomiky.
Bylo by proto vhodné zahájit tlak na urychlené odpuštění poplatků. Ti, kteří chtějí USA navštívit, potenciálně patří mezi americké „přátele“. Odpouštěním poplatků by americká vláda dala najevo, že ji na jejím obraze ve světě záleží. Ani to by při dnešní krizi v euro-amerických vztazích nebylo málo.
***
ALEXANDR VONDRA, předseda České euroatlantické rady a bývalý náměstek MZV