22.10.2007, Hospodářské noviny
Proč Česko prosadilo do deklarace k nové smlouvě EU princip „oboustranné flexibility“?
Chtěli jsme zavést možnost a dát určitá pravidla hry pro přenášení kompetencí nejenom tím způsobem, kterým byla unie léta budována, tedy směrem z národních států nahoru, ale i opačně. Prostě když zjistíme, že tam či onde je euroregulace nadbytečná a neúčelná, budeme mít nástroj k jejímu zrušení.
Jaké konkrétní kompetence a zákony by bylo možné zrušit už nyní?
Princip má cenu z dvojího hlediska. Zaprvé, jde o varovný vztyčený prapor, protože tendence přenášet kompetence zezdola nahoru je trvalá. A za druhé, my se této agendě budeme věnovat dál. Budeme pracovat na soupisech konkrétních legislativních aktů, které jsou zbytečné a jsou kandidáty na zrušení. Není to nic nového, komise se to již dříve zavázala dělat, ale tato práce není zdaleka dostatečná. Je to třeba dělat s mnohem větší pílí a energií.
Máte konkrétní příklad, jaké pravomoci byste už teď chtěli zrušit?
Nechci vytrhovat z kontextu ten či onen případ… Ale třeba nedávno se v Evropském parlamentu objevil návrh, že by se měla regulovat maximální rychlost automobilů v celé Evropě. Co to dává za smysl, co je komu do toho? Je třeba začít vysílat signály, že tato činnost by měla mít své meze.
To ale byl absurdní návrh jediného poslance, který ani neprošel výborem…
Tak třeba v oblasti alkoholu. Jsou severské země, které mají dlouholeté problémy s alkoholismem. Proč by ale zákonná úprava ve Finsku a Švédsku, které s tím mají reálný problém, měla být úplně stejná nebo podobná v Řecku nebo v Itálii, kde je životní styl a temperament jiný? Evropa není jeden národ, ale společenství národů s různými tradicemi a temperamenty. To by se mělo respektovat.
Nemáte přece jen obavu, že princip flexibility by se mohl obrátit proti Česku? Že některé jiné státy budou chtít zrušit legislativu, která se nám hodí a kterou využíváme?
Ne. Vždycky je třeba získat většinu mezi členskými státy, jedna nebo dvě země to zrušit nemohou. Obrátit proti nám by se to mohlo jen v případě, že bychom nějakou práci zanedbali. Samozřejmě, vždycky se všechno může obrátit proti vám, ale rozhodně to není pokyn k nečinnosti.
Proč mělo smysl bojovat za pouhou jednu větu v jedné z padesáti deklarací ke smlouvě? Ta formulace podle Evropské komise ani nic nemění…
Obecně vzato – to, že se přece jenom snažíme více profilovat na evropské půdě, má své věcné opodstatnění. Zároveň je to i o tom, že se občas musíme ozvat. Kdybychom tady jenom seděli a mlčeli v koutku, vymstí se nám to, až půjde skutečně o něco vážného. Ti, kdo nemluví a nic nepožadují, ani nevědí, jak se mluvit má, jak se má věc žádat a jak se pro ni má získávat podpora. Nikdo je pak nebere vážně.
(Autor: Radek Honzák)