13.07.2009, Respekt
publikováno: 13.07.2009
Proč NATO potřebuje nový strategický plán svého působení?
Ten dosavadní se už přežil. Dostatečně nereaguje na rozšířenou podobu NATO a nové hrozby.
Co máte na mysli?
Před několika lety se NATO rozšířilo o sedm nových členů. Vedle Bulharska nebo Rumunska například i o pobaltské státy. Obranné plánování Aliance tomu ale dosud neodpovídá. Nemáme plány, co dělat, pokud by se tyto země dostaly do ohrožení a byly napadeny. Druhá věc je lépe se připravit na novou povahu hrozeb. V porovnání se studenou válkou se nepřítel proměnil. Už proti nám nestojí tisíce jaderných hlavic v držení sovětské moci, ale často těžko identifikovatelné teroristické skupiny, které útočí nečekaně a většinou proti civilistům.
Zkuste být konkrétnější.
Mluvím třeba o džihádistických teroristech. Těch případů máme za poslední dobu celou řadu. Zpravidla jde o bombové útoky vůči nic netušícím Evropanům nebo Američanům. Ať už jedou do práce nebo na dovolenou ve vlaku, metru nebo letí letadlem. Ale nejen to. V poslední době registrujeme zvýšené množství kybernetických útoků, kdy nějaká skupina či stát vyřadí infrastrukturu jiné země paralyzováním jejích komunikačních center. Není k tomu potřeba vysílat žádné tanky nebo vojáky, dělá se to velmi sofistikovaně, na dálku, bez toho, aniž by padl nějaký výstřel.
Jak bude nový strategický plán Aliance vznikat?
Generální tajemník NATO postaví skupinu několika lidí, kteří s tím mají nějakou zkušenost. Ti připraví nějaký koncept, který pak budou schvalovat všechny orgány NATO a nakonec summit Aliance. Ta práce bude probíhat letos na podzim a příští rok, aby to na jeho konci bylo hotové. Je to takový pokus udělat to jinak než dosud, kdy podobné dokumenty dávaly vždy dohromady všechny země NATO. Problém byl v tom, že do toho každý stát chtěl vždy dostat nějakou svoji stopu a místo efektivní strategické a obranné doktríny tak vznikl nesmírně košatý strom, kde byla spousta vaty a zbytečností. Nyní se chce NATO naopak pokusit udělat přehledný a srozumitelný dokument, který už v sobě bude zahrnovat schopnost přizpůsobit se a umět reagovat na proměňující se rizika.
Co by podle vás měla strategie obsahovat?
Vidím tři důležité směry, které spolu souvisejí. Zaprvé je nutné udržet pevnou vazbu mezi Evropskou unií a USA, to je klíč pro zajištění elementární bezpečnosti. Zadruhé musíme prohloubit jistotu, že v případě napadení jakéhokoliv státu NATO ho budeme umět efektivně ubránit. K tomu je třeba, aby například vznikly ony obranné plány pro pobaltské země. A konečně zatřetí, naši obranu musíme víc než dosud orientovat na různé nové formy hrozeb.
O nebezpečí napadení pobaltských států Ruskem se mluví delší dobu, mezi členskými státy NATO však nepanuje jednota. Jak byste jí chtěl dosáhnout?
Nejde o to prosazovat něco silou. První krok je začít o těch věcech otevřeně mluvit, od toho se pak odvinou další kroky.
Za jak velké riziko považujete pro Evropu i Ameriku íránský jaderný program?
To riziko je značné. Můj odhad je, že Írán se svého jaderného programu nevzdá a bude v něm dál pokračovat. Jak přesně a jak rychle, je otázka spíše pro zpravodajské služby.
V Evropě platí embargo na dodávky komponent pro íránský jaderný program. Sto šedesát firem z celé EU ho však dlouhodobě porušuje. Vláda, ve které jste byl, opakovaně Írán označila za vážné bezpečnostní riziko, co vám tedy zabránilo postupovat vůči těmto společnostem aktivněji?
Nějaké zprávy ministrů zahraničí o té věci byly, ale já u toho nebyl. Nevzpomínám si už na detaily.
Teď byste ale u toho coby případný tvůrce bezpečnostní strategie NATO být mohl. Co tedy budete prosazovat?
Předně chci zdůraznit, že zatím žádným poradcem nejsem. Předpokládám nicméně, že se Íránem a řadou otázek kolem něj bude skupina generálního tajemníka NATO zabývat. Řada možností je otevřených, teď by ale bylo předčasné o nich spekulovat.
V případě, že budete do desetičlenné poradní skupiny šéfa NATO vybrán, bude to znamenat váš odchod z české politiky?
Rozhodně ne. Jde o čistě odbornou, nehonorovanou záležitost. Nepočítám, že bych kvůli tomu skládal mandát senátora.
(Autor: Ondřej Kundra)