29.03.2007, Radiožurnál | rubrika: Televize, rozhlas
Moderátor (Petr Dudek):
Česko přijalo americkou výzvu a bude s Washingtonem oficiálně jednat o umístění radarové základny. Včera o tom téměř jednohlasně rozhodla vláda. Jedním z těch, kteří výstavbu amerického radaru v Česku od počátku důrazně obhajují je vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. Vítám vás v našem studiu. Dobrý den. Ministryně Parkanová oznámila, že pro návrh nóty hlasovali všichni členové vlády až na jednoho. Předpokládám, že vy jste hlasoval pro?
Host (Alexandr Vondra):
Já jsem hlasoval samozřejmě pro.
Moderátor (Petr Dudek):
Překvapil vás ten výsledek hlasování? Pouze jeden člen vlády proti.
Host (Alexandr Vondra):
Já myslím, že mě to nepřekvapilo to, jak včera vláda rozhodla. To bylo výsledkem dlouhodobých konzultací v rámci koalice a myslím si, že jsme se dopracovali nakonec ke stanovisku, které odráží potřebnou míru shody a neměli s tím problém ani zelení.
Moderátor (Petr Dudek):
Znamená to, že někteří ministři za Stranu zelených možná všichni nakonec hlasovali pro a přitom víme, že Strana zelených má vůči umístění radarové základny v Česku výhrady. Čím jste kolegy od zelených přesvědčili, pane vicepremiére?
Host (Alexandr Vondra):
Já si myslím, tím vstřícným postojem k tomu, že jsme do té nóty uvedli to, že budeme usilovat o to, aby v budoucnosti ten systém, jehož součástí bude ta radarová stanice, pokud se tak rozhodneme, že tady bude umístěna, že bude v budoucnosti jednáno o tom, aby byla začleněna do systému NATO.
Moderátor (Petr Dudek):
Co to znamená? To znamená, že dejme tomu za nějakých 5, 10 let se může stát součástí toho obranného systému nebo je to prostě nezávazné stanovisko podle toho, jak vyplynou jednání, tak to také dopadne.
Host (Alexandr Vondra):
No ta formulace bude usilovat o to, aby byla začleněna. Čili podívejme, tady je dlouhá cesta kupředu i pokud my se nakonec s Američany dohodneme na tom radaru a předpokládáme, že to jednání bude trvat celou řadu měsíců, tak i v takovém případě ten radar by byl postaven někdy tak v roce 2011. Čili je tady poměrně dlouhá doba i na to, aby pokročily ty diskuse a jednání v rámci NATO o tom aliančním systému. Myslím si, že půjde také o to, aby ty systémy byly vzájemně kompatibilní.
Moderátor (Petr Dudek):
Když mluvíte o tom, že budete jednat o tom, že by se tedy radarová základna začlenila do společné obrany NATO. Jak tuto podmínku vysvětlíte Američanům? Víte, že ve Spojených státech jsou odpůrci toho, aby se radar do toho spojeného systému začleňoval, protože rozhodování v rámci NATO je, přece jenom, složitější. Spojené státy si nepřejí, aby o jejich rozhodování spolurozhodoval někdo další v takto důležité věci.
Host (Alexandr Vondra):
Podívejte. To, že budeme usilovat o to, aby to bylo začleněno do systému NATO neznamená nutně, že učiníme toto rozhodování obětí vůle nebo nevůle třeba jedné členské země. Sama smlouva o Severoatlantické alianci stojí vlastně na kombinaci několika vazeb. Ty dvoustranné nebo několikastranné vazby jsou integrální součástí té smlouvy podle článku 3 smlouvy o NATO. Aliance přímo očekává, že třeba různé dvoustranné smlouvy jsou součástí toho celkového systému společné obrany. A kupříkladu všechna americká vojenská zařízení v Evropě, která jsou, fungují také v rámci NATO, tak jsou zároveň postaveny na tom dvoustranném základě. To je o každé té základně nebo o každém tom zařízení, které jsou rozmístěny v Itálii, v Německu i jinde.
Moderátor (Petr Dudek):
Já celkem chápu, že NATO je jaksi připraveno pro to, aby jeho členové uzavírali dvoustranné smlouvy. Ale já jsem se ptal spíš na to, jestli je Washington je připraven na to, aby to, co on si dohodne bilaterálně, se stávalo součástí dohod NATO. Ano, to bylo se strany Američanů několikrát řečeno, že tento systém, který se buduje nebo rozšiřuje, protože v Americe je už do jisté míry rozmístěn a teď se přesouvá i do toho evropského prostoru, musí být nebo bude kompatibilní s tím systémem, o kterým mluví Aliance.
Moderátor (Petr Dudek):
Když už jsme u postojů Američanů. Já bych se pozastavil u toho, co bývalý šéf testovacího týmu Pentagonu Philip Cöil řekl pro týdeník Der Spiegel nedávno. Ten totiž prohlásil, že americký protiraketový systém, tím se myslí ten, který už je instalován v Kalifornii a na Aljašce, neprokázal schopnost v reálných podmínkách zničit nepřátelské rakety. Pan Cöil je proto proti instalaci tohoto systému ve střední Evropě. Znáte jeho názor a co si o něm myslíte?
Host (Alexandr Vondra):
Já jsem to jméno slyšel včera poprvé v životě a to jsem tedy sloužil ve Spojených státech jako český velvyslanec.
Moderátor (Petr Dudek):
Pan Cöil spolupracoval jako poradce s prezidentem Clintonem. Alespoň podle informací Spieglu.
Host (Alexandr Vondra):
Já jsem ty lidi, kteří dělali v Clintonově administrativě, velice dobře znal. Toto jméno si nepamatuju. Tam samozřejmě dělaly stovky nebo tisíce lidí a toto byl asi nějaký subalterní úředník.
Moderátor (Petr Dudek):
Tak ten subalterní úředník prohlašuje, že byl přítomen několika testům nebo studoval výsledky několika testů tohoto zařízení a že ho nepřesvědčili o tom, že dokáží nepřátelské rakety zastavit. Vy jste nějaký ten test studoval?
Host (Alexandr Vondra):
Podívejte. Ty testy jsou prováděny průběžně za posledních 15 let. Mimo jiné byly prováděny za té Clintonovy administrativy a na základě těch testů se tehdy prezident Clinton rozhodl ve výstavbě a vývoji těchto systémů pokračovat. Samozřejmě ty testy nejsou stoprocentně úspěšné. To máte jako u každých, nových technologií. Nikdy na začátku nemáte stoprocentní úspěšnost. Tam ale zároveň
Moderátor (Petr Dudek):
Já jsem se ptal, jestli jste nějaký ten test sám studoval?
Host (Alexandr Vondra):
No já vím o těch testech. Nebyl jsem samozřejmě těm testům přítomen. Ale četl jsem o tom. Vím o té úspěšnosti. Ta se prostě pohybuje asi někde kolem těch, dneska kolem těch 75 %. Ale prostě všechno, věda, výzkum to je ve vývoji. Když vy nemáte něco stoprocentně úspěšného, tak to neznamená, že na tom přestanete pracovat. To bych řekl, že je jedna věc. Druhá věc. Podívejte, my když tady o tom mluvíme třeba v televizi, tak se stále objevují takové ty obrázky těch letících raket.
Moderátor (Petr Dudek):
Ono nakonec o letící rakety jde, že?
Host (Alexandr Vondra):
Podívejte. Stejně tak to bylo třeba v tom celém období po 2. světové válce za studené války. Bylo rozmisťována celá řada systémů, které nikdy nebyly použity. Ale to neznamená, že ty systémy nebyly z obranných důvodů rozmisťovány.
Moderátor (Petr Dudek):
To já jsem pochopil, že když bude rozmisťován, že to neznamená, že nebude rozmisťován. Já chápu, že i systém, který není stoprocentně úspěšný v testech, může být rozmístěn. Jenomže zdá se, že tento systém nebyl nikdy otestován v podmínkách, které by dostatečně simulovaly podmínky, které se blíží realitě. Rozumíte? Jedna z námitek zní
Host (Alexandr Vondra):
Třeba ani nikdy nebudou otestovány v té reálné situaci a vždycky budou testovány třeba jenom v té situaci hypotetické.
Moderátor (Petr Dudek):
Ani to by nebyl špatný výsledek. Ale měl by potom takový systém nějaký význam?
Host (Alexandr Vondra):
No rozhodně má minimálně ten význam odstrašující. Totiž, když máte ty prostředky obranné, tak samozřejmě ten, kdo kalkuluje s možným útokem, tak si musí do těch kalkulací zahrnout i to, že má ta druhá země obranné prostředky. To máte stejně tak, jako každý zloděj, když vám chce vykrást dům nebo auto, tak do té úvahy zakalkuluje takové faktory, jestli to auto stojí někde, kde je umístěna policejní kamera nebo, jestli máte důkladné zabezpečovací zařízení doma, které spustí poplach a on pravděpodobně bude odhalen dříve než něco uloupí. Naopak, když žádné takové prostředky, do takových prostředků neinvestujete, tak velmi pravděpodobně se vám stane, že vám ten dům nebo to auto rychle nebo brzo vykrade.
Moderátor (Petr Dudek):
To je dobrý příměr. Já bych ho použil v otázce. Vy jste přesvědčen, pane Vondro, že, že ta kamera, kterou se chystáte tady instalovat nebo, kterou byste rád tady instaloval je dostatečně kvalitní na to, aby toho zloděje odradila? Jinými slovy. Když v článcích, v časopise Spiegel vychází informace o tom, že ten systém dostatečně nechrání před nepřátelskými raketami, odradí toho, jak vy říkáte, zloděje? Důvěřujete tomu systému?
Host (Alexandr Vondra):
Kdybychom v budoucnosti tohoto systému nedůvěřovali, tak žádná taková jednání nevedeme. Kdyby tomu nedůvěřovali naši spojenci Američané, ale mnozí další Britové, Dánové. No tak by do něj také oni nic neinvestovali. To, stejně tak znovu, když se vracíme k tomu zámku nebo k té kameře. Tak nic není stoprocentní. Může se stát, že zrovna ta kamera nebude nějakým způsobem fungována. Nebo, nebo ten zloděj nějakým způsobem tu kameru demontuje. Ale přeci to není důvod, abyste na to rezignoval.
Moderátor (Petr Dudek):
Ještě jedno téma, o kterém bych se rád zmínil. Vy asi víte nebo stoprocentně víte, že prezident George Bush včera telefonicky slíbil ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi, že oproti raketových zařízeních ve střední Evropě bude s Kremlem detailně hovořit. O tom samozřejmě víte. Co si myslíte o postoji ruské strany? Na internetových stránkách vašeho ministerstva je mimo jiné napsáno, že nepředpokládáte ani krátkodobé zhoršení česko-ruských vztahů kvůli výstavbě protiraketové základny nebo radarové základny v Česku. Jste si jist, že Rusové jsou, tak říkajíc, srozuměni s tím, co Spojené státy chystají ve střední Evropě instalovat?
Host (Alexandr Vondra):
Já bych nejprve tedy v zájmu korektnosti. To bude asi na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí. Čili to řídí dneska Karel Schwarzenberg. Já jsem místopředsedou vlády pro evropské záležitosti, ale samozřejmě jsem se v tomto trvale angažoval a jsem připraven to dále za vládu obhajovat. Pokud jde o to vyjednávání s Ruskem? Ty rusko-americké konzultace na téma protiraketové obrany probíhají celá léta. Samozřejmě možná Američané tolik neinformovali o možnostech umístění těch systémů tady a v Polsku. To, myslím, teď se snaží nějakým způsobem korigovat. Proto ten telefonát včera. Proto několik kol takových rozhovorů, které se odehrávaly v posledních, řekněme, dvou měsících. Určitě to bude pokračovat. Já osobně si myslím, že Rusko samozřejmě tím zvýšeným hlasem, tím natřásáním těch svalů si vytváří určitou pozici před těmi rozhovory s Američany. Ale není to, myslím něco, co by přispělo nebo přispívalo k celkové destabilizaci té situace. Já si velice dobře pamatuji, že Rusové stejným způsobem se velice kriticky vyhraňovali, když začala ta debata o rozšíření NATO a konec konců dneska jsou natolik baltské státy, což bylo pro Rusko velmi citlivá situace svého času, ale Rusko to akceptovalo. Žádný problém není.
Moderátor (Petr Dudek):
Já po vás nechci, abyste pracoval za Karla Schwarzenberga, samozřejmě. Ale přesto bych se vás s dovolením zeptal. Co si myslíte, že se stane, až prezident Václav Klaus navštíví svůj ruský protějšek? Bude to asi za měsíc. Předpokládáte, že s ním bude také hovořit o tom, co by Američané tady měli instalovat a co si o tom česká vláda myslí. Proč se pro to rozhodla?
Host (Alexandr Vondra):
Tak já si myslím, že se nedá úplně nehovořit. Že samozřejmě by bylo chybou strkat hlavu do písku. Rusko je důležitý partner. Ta připravovaná návštěva Václava Klause v Moskvě má svůj značný význam. Ale zase my se přece nejezdíme do Ruska o něco doprošovat. My s ním jedeme diskutovat, konsultovat, vyměnit si informace na toto téma. Zároveň budeme samozřejmě jednat o celé řadě jiných věcí naší spolupráce. O těch ekonomických.
Moderátor (Petr Dudek):
Nedá mi to. Sami jsme byli nedávno svědky toho, že Václav Klaus má odlišné názory na některé záležitosti v zahraniční politice než česká vláda. V nedávné době to byla kontroverze mezi ním a ministrem Bursíkem, co se týče globálního oteplování. Tady cítíte se strany Václava Klause podporu? Myslím, co se týče rozmístění radarové základny, případně raketového sila v Polsku?
Host (Alexandr Vondra):
No tak Václav Klaus se zúčastnil toho jednání Bezpečnostní rady státu, kdy jsme diskutovali o té americké nótě, kdy jsme diskutovali, zda a jak na ni odpovědět, což se stalo rozhodnutím vlády včera. Václav Klaus s tímto rozhodnutím, začít vyjednávat s Američany, souhlasil. Neměl s tím žádný problém na tom jednání té Bezpečnostní rady státu. Čili myslím si, že on, stejně tak jako vláda, si uvědomuje, že prostě tady máme určitou odpovědnost a že té odpovědnosti jak ve vlastním zájmu, tak v zájmu spojenců bychom měli dostát. Vy jste zmínil to globální oteplování. To já bych řekl za prvé, že není téma té úzké zahraniční politiky. Je to spíše téma otázek životního prostředí, energetiky a přeshraniční spolupráce samozřejmě. Tam ten jeho názor samozřejmě, názor jeho na straně jedné a Martina Bursíka na straně druhé je asi jako den a noc. Je odlišný. Myslím si, že taková diskuse v žádném případě neškodí a já bych dokonce řekl. Ten svět často podléhá takovým různým módním trendům. Prostě se něco, teď je trendy a teď všichni o tom mluví. Bych řekl, že se to dost často značně přehání. Možná mně osobně je tu určitý kritický hlas, který upozorňuje, že není všechno takové, jak se ukazuje nebo, jak se maluje. Tak mě to nevadí.
Moderátor (Petr Dudek):
Ano. Ale v případě raketových základen podobný rozkol neočekáváte?
Host (Alexandr Vondra):
No. Samozřejmě v otázkách národní bezpečnosti je vždycky dobré, zejména pro země menší nebo střední velikosti, tak je vždycky dobré, když se umí na těch základních věcech dohodnout. Já věřím, že to dokážeme.