Na konferenci vystoupí dvacítka významných osobností včetně například bývalého ministra zahraničí Jaroslava Šedivého, 1. místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky či armádního generála Jiřího Šedivého, bývalého náčelníka Generálního štábu AČR.
Historicky prvním zahraničním vystoupením tehdy československých vojáků po roce 1989 bylo vyslání protichemické jednotky do Perského zálivu v září 1990. Podle ministra obrany Alexandra Vondry bylo připojení se k mezinárodní koalici hnáno pocitem odpovědnosti za naši i mezinárodní bezpečnost. „Šlo o jasný důkaz přihlášení postkomunistické země k západoevropským demokraciím i k ideálům západního svobodného světa,“ uvedl na zahájení konference.
Angažmá vojáků při vytlačení iráckých vojsk z Kuvajtu podle Vondrových slov vyjadřovalo zájem země na zajištění vlastní bezpečnosti prostřednictvím spolupráce s ostatními a také důraz na svobodu – na tom se ani dnes, po dvaadvaceti letech nic nezměnilo. „V rámci aktivního přístupu politické reprezentace v 90. letech minulého století se armáda stává důležitým vyslancem a vojáci se díky oceňovanému působení v zahraničních misích do Severoatlantické aliance integrovali mnohem rychleji než se tak stalo formálně, politicky, v březnu 1999,“ konstatoval Vondra s tím, že díky tomuto přijetí do NATO je dnes ČR bezpečnostně ukotvena možná nejlépe i za poslední stovky let.
Ministr obrany se věnoval také vlivu zahraničních operací na českou armádu. Zkušenosti jak z různých typů bojišť, tak ze spolupráce se spojenci se prý jednoznačně podepisuje na kvalitě vojáků i kvalitě jejich výcviku. A důležitá je i unikátní vojensko-civilní zkušenost. Takovým příkladem je společné působení civilních expertů a vojáků v rámci českého provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru. Alexandr Vondra také zdůraznil, že každé vyslání jednotek do zámoří musí podporovat i nějaký ryze český zájem. „Tato země si nemůže dovolit mrhat lidskými silami ani prostředky na operace, které nemají žádnou vazbu na Českou republiku,“ podotkl.
O operaci ISAF, jež skončí na konci roku 2014, kdy odpovědnost za zajišťování bezpečnosti převezmou afghánské složky, uvedl, že k ní Česká republika přistupuje odpovědně. Svědčí o tom i její příspěvek – podíl na rekonstrukci země a zajišťování výcviku místních bezpečnostních složek. Podle Vondry přinesla operace ISAF Čechům velké množství zkušeností i ponaučení, které se budou dát použít ke zvyšování naší bezpečnosti v době takzvaně postafghánské. „Musím proto odmítnout slova o afghanizaci naší armády. Zkušenosti především na taktické úrovni jsou přenositelné i do jiných typů konfliktů a technika, která v uplynulých letech byla pro pozemní síly pořízena, rozhodně není jednoúčelová,“ zdůraznil. Co se týče působení českých sil v zemi pak uvedl, že Češi svoji přítomnost postupně snižují a pozornost přesouvají na výcvik bezpečnostních sil. Ke konci roku 2014 tak podle jeho slov zůstane v Afghánistánu jen minimum českých i spojeneckých sil. Zároveň varoval před přechodným stažením či „úprkem“ ze země. „Hrozilo by, že bychom přišli o vše, čeho jsme v této zemi v uplynulých letech dosáhli. A není toho málo, byť nemá smysl si nalhávat, že se Afghánistán během deseti let proměnil v oázu stability a demokracie.“
Na závěr Alexandr Vondra hovořil o budoucnosti NATO a české roli v něm. Po dvaceti letech stabilizačních a mírových operací nastal podle něj nyní čas podívat se zpět a soustředit se i na konsolidaci obrany území členských států Aliance – což se týká především evropských spojenců. „Musíme se dobře starat o svou obranu. Spojené státy snižují přítomnost v Evropě a obracejí svůj zrak k Asii. Od Evropanů budou požadovat, aby zajišťovali bezpečnost a zájmy svého území a jeho sousedství vyšší měrou. Pokud toho nebudeme schopni, pak Američanům přestane dávat Aliance smysl. Což nesmíme dopustit.“
Zdroj: www.army.cz