Vystoupení Alexandra Vondry, místopředsedy vlády pro evropské záležitosti
16.10.2007, Praha
Dámy a pánové, vážení kolegové a přítomní hosté,
úvodem bych rád poděkoval za Vaše pozvání, jehož si cením. Rád bych také poděkoval prezidentu Agrární komory ČR za přípravu setkání CAOPA/COGECA v Praze.
Konference, jako je tato, plní nezastupitelnou roli pro lepší poznávání toho druhého , pro sbližování na první pohled protichůdných zájmů. Sloužil jsem čtyři roky jako velvyslanec ve Washingtonu, a proto je mi každé americko-evropské téma nesmírně blízké. Evropská i americká společnost sdílejí po několik staletí společné kulturní a křesťanské hodnoty, sdílíme také politické, ekonomické a bezpečnostní zájmy. Proto je spojenectví Evropy a Ameriky tak přirozené a důležité. Společně můžeme čelit globálním výzvám 21. století určitě lépe, než když každý z nás bude důsledně hájit jen své vlastní zájmy.
O tom, co znamená Společná zemědělská politika, jak vznikla a na jakých principech dnes stojí v Evropě, všichni zde přítomní jistě dobře víte. Každý si o ni můžeme myslet své. Někteří ji budou obhajovat jako garanta potravinové bezpečnosti a existence venkovského osídlení. Jiní ji budou kritizovat za neefektivitu, protekcionismus, vysokou nákladovost a spotřebovávání finančních zdrojů, které pak Evropě chybí jinde. Je na pováženou,že ze 40% výdajů rozpočtu EU těží jen 4% práce schopné evropské populace.
Faktem zůstává, že ceny zemědělských produktů v integrované Evropě jsou příliš vysoké ve srovnání s cenami na světových trzích. Právě společná zemědělská politika představuje hlavní důvod, proč jsou potraviny v EU fakticky nejdražší na světě. Tady asi není něco v pořádku. Navíc v Bruselu administrativně stanovované kvóty nutí nové členské země, aby svá tradiční zemědělská odvětví omezovaly, jak ukazuje příklad cukerné reformy, na něž Česká republika, tradiční producent cukru, opakovaně doplácí.
Společná zemědělská politika EU zůstává zaměřena hlavně na ochranu vnitřního trhu. Vláda ČR ve svém programovém prohlášení a následně na svém zasedání minulý týden ve středu 10. října 2007 jednoznačně potvrdila svůj postoj k potřebě reformy společné zemědělské politiky, když schválila Hlavní prioritní oblasti českého předsednictví ČR v Radě EU v roce 2009. Reformě společné zemědělské politiky se budeme muset věnovat, ať se nám to líbí či nikoli. Kalendář EU je v tomto bodě jednoznačný, stanovili jsme jednoznačné „ano“ pro snižování % výdajů rozpočtu EU do zemědělství a směřování podpor více do rozvoje venkova. Tím chceme dát jednoznačný signál o našem postoji v této věci. Právě zastaralá a drahá společná zemědělská politika brání Evropě ve zvyšování její konkurenceschopnosti v globální ekonomice. Bez její reformy totiž americko-čínský ekonomický expres může Evropě zmizet v nedohlednu.
ČR si plně uvědomuje důležitost agrárního sektoru nejenom v evropském, ale i v celosvětovém kontextu. Je připravena se aktivně podílet na diskusi EU se světovou obchodní organizací (WTO), která hraje jednu z hlavních, aktivních úloh při jednáních ohledně liberalizace obchodu EU s třetími zeměmi. Vývoj dohody o zemědělství (Agreement on Agriculture – AoA) prošel již několika etapami včetně hodnocení účinnosti a dnes se nachází ve stádiu přípravy několika navržených modalit. Návrhy vycházejí z požadavků rozvojových zemí, které vyjadřují určité znepokojení nad tím, že očekávané usnadnění přístupu rozvojových zemí na trh se neuskutečňuje. V roce 2005 v rámci diskuse G8 v Gleneagles opakovaně zaznělo, že chudé a rozvojové země nepotřebují tolik přímou finanční pomoc, ale přístup na trhy rozvinutých zemí. Jen tak totiž jejich ekonomika se může trvale rozvíjet.
Z úst představitelů G8 opakovaně zazněly sliby a závazky v duchu hesla Trade not Aid. Ale skutek stále utek. Na evropské úrovni opakovaně zaznívá od některých zemí, že EU již ve vyjednávání WTO ustoupila dostatečně a dále ustoupit již nelze. Místo naplnění slibů africkým zemím USA a EU nadále využívají a do budoucna budou dále využívat vývozních dotací, i když menší míře. Přestože vyspělé země omezily některé bariéry v obchodě se zemědělskými produkty, pokračují v rozsáhlém dotování svého zemědělského sektoru. Je třeba si přiznat, že stejně jako v EU, tak i v USA dotace a ochrana trhu zajišťují nadprodukci, na kterou pak doplácejí rozvojové země, ale i spotřebitelé, kteří za tyto výrobky musí platit drahé ceny.
Naším hlavním cílem je, aby reforma ve vyspělých zemích přinesla hlavně nízké ceny potravin pro spotřebitele, na straně druhé zachování stávající kvality, rozmanitosti a bezpečnosti potravin. Proto ČR vyvine maximální úsilí, aby EU přispěla při debatě na půdě WTO k posunu dopředu. Náš postoj budeme také prosazovat v rámci Health Check, tedy prověrky funkčnosti Společné zemědělské politiky.
Rád bych se dotkl ještě jednoho tématu. Evropská unie prosazuje, aby „multifunkční“ charakter zemědělství a půdy byl zohledněn při jednáních o podobě nadnárodních dohod o zemědělství, včetně uznání skutečnosti, že zemědělský sektor má na celém světě širší úlohu než je poskytování potravin, a to např. vytváření pracovních míst, produkce alternativních bioenergií, stimulace venkovské ekonomiky. I proto je jedním ze základních směrů reformy Společné zemědělské politiky přesun určitých druhů přímých plateb do podpor na rozvoj venkova. I proto již dnes využíváme podpor z nově vzniklého podpůrného fondu Evropské unie – Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD). Tento fond je ve čtyřech osách zaměřen na oblasti podporování konkurenceschopnosti zemědělství, lesnictví a posílení dynamiky podnikání v těchto oborech, je zde kladen důraz na zlepšování kvality životního prostředí a venkovských oblastí.
Jistě mi dáte za pravdu, že toto je krok správným směrem, první krok, jež zavádí do praxe změny v přístupu venkovských oblastí ( a tím i agrárního sektoru ) k evropskému rozpočtu obecně. Jen tímto způsobem zajistíme rozvoj venkova a dokážeme zemědělské veřejnosti, že reforma v agrárním obchodě má smysl. Jeden z největších úkolů zemědělství a venkova v 21. století zůstává přizpůsobit se globálnímu světu a najít přitom další příležitosti, které nám náš venkov poskytuje.
Ač jsem nebyl přítomen Vaší diskusi, jsem přesvědčen, že toto setkání splnilo své poslání a že do budoucna budeme mít podobných setkání čím dál více a společně na nich se pokusíme přispět k nalezení řešení klíčových problémů, které nás pálí. Doufám také, že se Vám v Praze líbilo. Podzim je čas zrání a sklizně, čas barev, které sice nejsou tak hezké jako v Americe, ale přesto věřím, že jste si v prosluněné Praze našli také čas na chvíli oddychu a rozjímání. Před nadcházejícími debatami v EU i WTO to budeme potřebovat. Děkuji za pozornost.