Vážení delegáti, milí hosté, dámy a pánové,
setkáváme se spolu podruhé od vítězných voleb v roce 2006. Situace je ale oproti loňskému listopadu jak víme jiná. Už nejsme ve vládě sami, jak bychom si vroucně všichni přáli, ale ve vládní koalici s lidovci a zelenými. A koalice – má-li existovat déle než pár týdnů – nemůže být jen naprostou výhrou jedněch a absolutní prohrou druhých. Ke koalici patří kompromis a schopnost dohody dosáhnout a dohodu dodržet. Nemusíme chodit v žofínských kuloárech, abychom pochopili, že koaliční kompromisy ovlivňují nálady uvnitř ODS.
Všichni ti, kteří tyto kompromisy těžko vydýchávají, by si ale měli položit otázku – existuje jiná alternativa?Existuje v parlamentu konstelace, která by přinesla pro ODS jiné, výhodnější vládní řešení? Prosadili bychom s jiným koaličním partnerem více? Myslím, že budu mluvit za většinu z Vás, když řeknu jasně, že vhodnější alternativa teď neexistuje a pokud bude ve Sněmovně levice vedená duem Paroubek – Rath, troufám si tvrdit, že ani existovat v dohledné době nebude.
Naše vláda zahájila reformy. Tyto reformy potřebují čas, aby se projevily první pozitivní efekty. Příští měsíce nebudou jednoduché. Budeme v palbě kritiky ze strany opozice, čeká nás super-volební rok. Zkrátka: poplujeme v bouřlivých vodách. Co dělat, ví každý námořník. Jediná rozumná rada zní: V bouři drž pevně kormidlo a vesluj dál. Jinak se utopíme. Sílu na to, abychom zvládli plavbu v peřejích, máme. Základní fakta mluví jasně: ODS má prezidenta a jen vlastními chybami o něj můžeme přijít. Máme 12 hejtmanů, vládneme v Praze, máme absolutní většinu v Senátu a nejsilnější zastoupení v Poslanecké sněmovně od vzniku České republiky. Jsme nejsilnější stranou vládní koalice. Pokud se to zdá někomu málo – mě ne. Ano – udržet tyto pozice nebude jednoduché. Ale máme-li obstát, nesmíme se hádat, podrážet si nohy, podléhat poraženectví a pesimismu.
Všichni víme, jak důležitá je v čase změn jednota. Je v ní síla. Jeden známý mi včera tady v předsálí říkal, že náš problém je příliš mnoho alfa samců, kteří se někdy neumí krotit. Chce se říci: náš národní sport je kopaná – bohužel často do kotníku. Nedivme se pak ale, až nám někdo nakope do zadnice…
Náš kongres bude přijímat usnesení k evropské Reformní smlouvě, kterou bude premiér společně s dalšími státníky Evropské unie podepisovat v prosinci v Lisabonu. Stejně tak jako složení a programové prohlášení naší vlády i tato smlouva je kompromisem, na němž se muselo shodnout daleko více partnerů – zástupci všech 27 členských států. Věřte mi, že dohoda z mnoha z nich byla ještě těžší a krvavější, než dohoda s Martinem Bursíkem nebo Jiřím Čunkem. Stačí jen připomenout jména, která se na jejím vzniku podílela – Fico, Merkelová, Zapatero, Sarkozy nebo Kaczynski.
Dobrá zpráva je ta, že nová smlouva není ústavou. Tento koncept byl na naléhaní 4 zemí (Britů, Poláků, nás a Holanďanů) opuštěn, přestože zbylých více než 20 zemí chtělo jeho zachování. Jsme přesvědčeni, že Evropa na ústavu zralá nebyla, zralá není a dlouho nebude, a pokud ODS bude u vlády, tak žádný takovýto dokument naše diplomacie neakceptuje.
Ano, v Reformní smlouvě je obsaženo mnoho věcí z euroústavy, reforma institucí a politik v ní zůstala v mnohém zachována. Nová smlouva však nemá jen plynový pedál, ale díky našemu úsilí má také brzdy, pojistky a na převodovce zpátečku, která dosud chyběla. Slavná metafora o cyklistovi, který musí neustále šlapat, aby z kola nespadl, už neplatí. Už můžeme, pokud si to budeme přát a najdeme proto podporu, peloton zpomalit či zastavit, anebo z kola dokonce sestoupit a zvolit si vlastní tempo. Naše budoucnost je v našich rukách – ale bude hodně záležet na tom, jak se je náš Parlament a naše vláda naučí tyto brzdy a pojistky používat. Nástroje na to, jak bojovat s byrokracií, nadměrnou regulací a novým socialismem, máme. A spojence, pro tento zápas, jak ukázal David Cameron, máme také.
Samozřejmě – ne všechno v nové smlouvě nám vyhovuje. Jsou tam pasáže, nad kterými netancujeme nadšením. EU je o kompromisu, nikoli o úplném vítězství jedněch nebo totální porážce druhých. Jsem si ovšem absolutně jistý, že ve vyjednáváních jsme s Honzou Zahradilem a dalšími dosáhli maxima možného. Neexistuje alternativa, pokud jí nemá být naše úplná izolace v Evropě, anebo pád vlády u nás doma. Ostatně přihlášku do Unie podávala vláda vedená premiérem Klausem a náš vstup do Unie byl posvěcen v referendu, v němž české „ano“ řekli především naši voliči, voliči ODS. Věřím proto, že politický realismus bude naším programem nejen dnes, ale i v budoucnosti. Radikalismus, zahrávající si s návrhy na naše vystoupení z Unie, je cestou ke ztrátě velké části našich voličů.
Naše ano reformované smlouvě však nesmí v žádném případě znamenat oslabení tak důležité vazby mezi Evropou a Amerikou. A v naší zemi je to jedině ODS, která je zárukou, že tato vazba zůstává a zůstane pevná. Řekněme zde proto jasně a jednoznačně: o radaru jednáme, jednáme s Američany tvrdě a důsledně, ale zároveň s vědomím a cílem, že radar kvůli naší bezpečnosti chceme a potřebujeme. Vláda vedená ODS je jedinou zárukou, že tato jednání dovedeme do úspěšného konce.
A na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku. Příští rok bude, jak již bylo mnohokrát řečeno, rokem volebním, na podzim jak víme, půjde o hodně. Zároveň budou tou dobou vrcholit naše přípravy na předsednictví v Unii. Je to příležitost pro nás, jak dotáhnout evropskou diskusi do regionů, je to příležitost pro vládu jak komunikovat více s hejtmany, protože část těch aktivit se nebude konat v Praze, ale bude se konat v celé zemi. Dovolte mi proto jménem vlády, Vám v krajích a regionech, hejtmanům, kterým půjde o tolik, vyjádřit naši připravenost pomoci, spolupracovat s Vámi, za jedním společným cílem – abychom na podzim v té těžké situaci, to zvládli a vyhráli.
